Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 2 lety
m
Změna formulací - vyjasnění a srozumitelnost.
 
== Sociologické pojetí emocí ==
Základním předpokladem [[sociologie|sociologického]] pojetí emocí ''(v angl. emotions, sentiment, feelings)'' je jejich [[Sociální konstruktivismus|sociální konstruovanost]]. Emoce nejsou prožívány v mysli jedince samovolně, samy o sobě, ale jsou vztaženy k určitým objektům, jevům nebo procesům. Sociologická koncepcekonceptualizace emocí jetedy neredukuje pouzeemoce na následky fyziologických a psychologických procesů či stavů. EmocímEmoce selze lidéchápat cobyjako aktivníformulace [[aktér|aktéři]]afektu [[sociální(v prostor|sociálníhoangl. prostoru]]affects), přičemž se je lidé učí během [[socializace]] reflektovat, pojmenovávat a [[konceptualizace|konceptualizovat]] „to, co cítí“ a prožívajípojmenovávat. Na základěDíky tohotomu je možné identifikovat a pojmenovat psychologický stav (afekt), tak aby byl pochopitelný jak pro člověka samotného, tak v komunikaci s okolím. Jedinci zároveň internalizují určité kulturní [[sociální norma|normy]] a návody, které sdělují, které emoce jsou vhodné v určitých typizovaných situacích. Například, kdy je vhodné cítit radost a kdy smutek.<ref>HOCHSCHILD, Arlie Russell. 1975. The Sociology of Feeling and Emotion. Another Voice. 280–307</ref>
 
Tento přístup ke zkoumání lidských emocí je inspirován [[symbolický interakcionismus|symbolickým interakcionismem]]. Konkrétně myšlenkou, že pro to, jak aktér či aktéři danou situaci interpretují, záleží na (prvotní) [[definice situace|definici situace]].<ref>BLUMER, Herbert. 1969. Symbolic Interactionism. Englewood Cliffs, N.J.: Prentice-Hall.</ref> Pokud je tedy nějaká emoce či [[psychický stav]] chápán jako [[strach]] či [[stud]], bez ohledu na to zda je fyziologicky stimulován, je pro [[aktér]]y dané situace [[stud]]em či [[strach]]em a aktéři podle toho jednají. Jako příklad lze uvést situaci, kdy cítíme, že něco není v pořádku, porušuje se [sociální norma], ale do té doby než pozorovatel jednání neřekne: „Měl by ses stydět.“, nemusí [[aktér|aktéři]] situace [[stud]] pociťovat a ten se dostaví až [[ex post]]. Popřípadě, když cítíme nepříjemný pocit ohledně potenciálně nepředvídatelné a náročné budoucí události, dokud nám není v [[komunikace|komunikaci]] sděleno: „Státnic se bát nemusíš, je to pěkné povídání s kolegy.“, teprve poté je pocit identifikován jako [[strach]].
Význam, v tomto případě tedy pojmenování a identifikace emoce, ovšem není nic statického, ale je neustálým procesem, podobně jako proces [[definice situace]].<ref> BLUMER, Herbert. Sociological Implications of the Thought of George Herbert Mead. American Journal of Sociology. 1966. 71 (5). p:535-537</ref> Tento proces také není definitivní, například reflexe vlastního strachu může vézt k tomu, že je [[strach]] mizí, protože se jeví subjektu jako iracionální.
 
5

editací