Morgoth zahájil svůj útok jedné studené, mlhavé noci roku 455. Z [[Thangorodrim]] a [[Ered Engrim|Železných hor]] začaly po nenadálých otřesech vytékat řeky lávy na pláň [[Ard-galen]], které se rychle hnaly na jih k [[Dorthonion]]u a [[Ered Wethrin]]. Mnoho spících a překvapených elfýchelfích jezdců hlídkujících na pláni bylo upáleno zaživa, dříve než se stačili zachránit ústupem do kopců. Láva se sice zastavila o [[Dorthonion]]skou vysočinu a [[Ered Wethrin]], ale zapálila lesy na jejich úpatí, což vneslo mezi obránce obrovský zmatek. V čele Morgothova vojska kráčel již dospělý drak [[Glaurung]], následován [[balrog]]y a nekonečným zástupem [[skřeti (Středozem)|skřetů]]. Nejtěžšímu náporu museli čelit [[Finarfin]]ovi synové [[Aegnor]] a [[Angrod]] se svým lidem v Dorthonionu, kteří padli spolu s Pánem prvního domu Edain, [[Bregolas]]em. Bregolasův bratr [[Barahir]] s přeživšími pokračovali v boji a díky jejich hrdinství vyváznul pán [[Nargothrond]]u [[Finrod Felagund]], který za odměnu složil přísahu trvalého přátelství Barahirovi a jeho lidu. Velekrál Fingolfin a jeho syn [[Fingon]] byli zatlačeni do své pevnosti a jen s velkými obtížemi odolali tlaku nepřítele. Při boji o jejich pevnost [[Eithel Sirion]] zemřel i pán třetího domu Edain, [[Hador Zlatovlasý]], se svým druhorozeným synem [[Gundor]]em. Po otci pak převzal panování jeho prvorozený syn [[Galdor Vysoký]]. Na východě byla situace z pohledu Noldor nejkritičtější. Skřeti se za cenu obrovských ztrát zmocnili opevněného [[Aglonský průsmyk|Aglonského průsmyku]] a vyhnali odtamtud bratry [[Celegorm]]a s [[Curufin]]em, kteří prchli do [[Nargothrond]]u. [[Maedhros]] a [[Maglor]] ubránili pevnost na pahorku [[Himring]], kde se kolem nich shromáždilo mnoho přeživších. Přes [[Maglorova brána|Maglorovu bránu]] se však do východního Beleriandu proplazil drak Glaurung, který vyhnal [[Caranthir]]a a jeho lid z jejich země a zničil celou krajinu mezi rameny [[Gelion]]u. Caranthir se připojil ke svému bratru [[Amrod]]ovi a společně bránili [[Amon Ereb]]. Skřetům se tak nepodařilo proniknout až do [[Ossiriand]]u. S příchodem jara roku 456 stáhnul Temný pán své hlavní síly zpět do Angbandu a jeho nápor se zmenšil. I přes to, že boje v Beleriandu již nikdy zcela neutichly, se toto považuje za konec bitvy Dagor Bragollach.
