Jean-Nicolas Corvisart: Porovnání verzí

Jeho otec – právník, pracující ve sněmovně, si přál, aby studoval práva, ale po osudovém setkání se slavným lékařem [[Antoine Petit|Antoinem Petitem]] se syn rozhodl pro studium medicíny. Otec jej za to přestal podporovat na studiích, a tak si syn vydělával na studium jako pomocná síla v [[Hôtel-Dieu]] v Paříži. Otec vida synův [[entuziasmus]] mu posléze studium medicíny povolil. Jean–Nicolas studoval v Paříži u nejznámějších lékařů té doby. Jeho učiteli byli mj. [[Pierre-Joseph Desault]], [[Vicq d’Azyr]], [[Antoine Petit]], [[Desbois de Rochefort]]. Dne 14. listopadu [[1782]] zakončil studium promocí s titulem docteur-regent. Jelikož odmítl nosit paruku, nesměl nastoupit do předního zařízení [[Hospital des Paroisses]] a přijal místo v nemocnici pro chudé v [[Saint-Sulpice]]. V roce [[1788]] pak přešel jako nástupce Desbois de Rocheforta na místo přednosty v [[Hospice de la Charitte]], kde provedl rozsáhlé reformy a zavedl přísný režim. Během [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] byla výuka medicíny přerušena ([[1792]]), a to vedlo ke zvýšení počtu [[šarlatán]]ů. Po konci [[jakobínský teror|hrůzovlády]] roku [[1794]] byla opět výuka medicíny zavedena a roku [[1795]] bylo otevřeno nové výukové centrum [[EcoleÉcole de Santé]] v [[Paříž]]i a on sám zde převzal výuku [[Vnitřní lékařství|interní medicíny]]. V krátkém čase se škola stala nejlepší v Evropě.