Alexandr Něvský: Porovnání verzí

 

== Boje se Švédy a německými rytíři ==

V době Alexandrova nástupu na novgorodský knížecí stolec byla severozápadní Rus ohrožena expanzivními snahami [[Švédsko|Švédska]] a [[Mečoví rytíři|livonské větve]] [[Řád německých rytířů|Řádu německých rytířů]]. Roku [[1240]] se [[Švédské křížové výpravy|Švédové vylodili]] v ústí [[Něva|Něvy]], ale byli poraženi novgorodským vojskem v čele s Alexandrem a donuceni k ústupu. Alexandr získal později, zřejmě koncem [[15. století]], čestný přídomek Něvský. Po vítězství nad Švédy se snažil upevnit svoji moc v Novgorodě, dostal se však do sporů s [[bojar]]y a z města raději odešel.

 

 

== Vztah k tatarským dobyvatelům a katolické církvi ==

 

Alexandrovo zdánlivě rozporuplné jednání bylo v podstatě velmi pragmatické. Kníže měl zřejmě představu, že tatarská nadvláda je jen dočasnou záležitostí, zatímco spojenectví s řádem by mohlo vést k podřízení ruské církve [[Řím]]u a nastolení [[unie]], jejímž byl rozhodným odpůrcem. Po náboženské stránce byli totiž Tataři tolerantní (Bátú byl [[pohanství|pohanem]], jeho bratr a nástupce [[Berke]] prvním mongolským chánem, který přijal [[islám]]), [[pravoslaví|pravoslavnou]] církev nepotlačovali, naopak využívali ortodoxní duchovenstvo k ovlivňování nižších vrstev obyvatelstva. Vést společný boj proti Tatarům, jak mu nabídl v roce [[1247]] papež [[Inocenc IV.]], proto Alexandr odmítl.

 

== Kanonizace a kult ==

Alexandr začal být uctíván jako světec již brzy po své smrti, i když zatím pouze ve Vladimiru, kde byly uloženy jeho ostatky v kostele Rožděstvěnského kláštera, který byl tehdy [[archimandrie|archimandrií]] všech ruských klášterů. Původní ''Žitije'', legenda o Alexandrově životě, byla napsána v 80. letech 13.století [[mnich]]em z okruhu osob blízkých tehdejšímu [[kyjev]]skému [[metropolita|metropolitovi]] [[Kirill II.|Kirillovi]]. Autor byl nejspíše Alexandrovým mladším současníkem, mohl tedy čerpat z vlastních vzpomínek a z vyprávění jeho spolubojovníků. Jeho práce obsahuje jak prvky hagiografického žánru, tak vojenské biografické pověsti s heroickými črtami. Jako klíčová událost v životě knížete je líčeno vítězství nad Švédy na řece Něvě, které svým významem daleko převyšuje porážku křižáků v ledové bitvě na Čudském jezeře i ostatní dramatické události Alexandrova života. Obraz neporazitelného vojevůdce však musel být stylizován tak, aby vysvětlil, proč má být Alexandr uctíván jako světec. Nebyla to vojenské vítězství a politické úspěchy, co [[hagiografie|hagiografa]] na něvské bitvě zajímalo nejvíce, ale její důsledky pro pravoslavnou církev a víru, ochrana pravoslaví před útokem západních katolíků.