Bitva o Francii: Porovnání verzí

| střetnutí = Bitva o Francii

| konflikt = [[Druhá světová válka]], [[Západní fronta (druhá světová válka)|západní fronta]]

| trvání = [[10. květen|10. května]] [[1940]] - [[22. červen|22. června]] [[1940]]

| místo = [[Francie]], [[Benelux]]

 

== Plán útoku ==

[[Vítězství]] Třetí říši zajistil jednak [[blitzkrieg]] – nová bojová doktrína, na niž nebyli spojenci připraveni, a jednak geopolitická bezohlednost, která nebrala ohledy na neutralitu států Beneluxu. Nutno říci, že šlo až o druhý plán, zcela odlišný od prvního.<ref name="shirer40">{{Citace monografie|příjmení=Shirer|jméno=Wiliam|titul=Vzestup a pád Třetí říše|vydavatel=L. Marek|místo=Brno|rok=2004|strany=637|jazyk=|}}</ref> Spojenci navíc reagovali na porušení neutrality chybně a při snaze zabránit Němcům v obsazení Belgie se především Britský expediční sbor ocitl v pasti.

 

 

Nizozemsko bylo sice v zoufalé situaci, ale mělo stále naději. Pevnost Holandsko se stále držela a Rotterdam ani další velká nizozemská města nebyla dobyta. Německý generální štáb hledal způsob jak okamžitě donutit Nizozemsko ke kapitulaci. Nakonec bylo nařízeno bombardovat Rotterdam německými [[letoun]]y. V téže chvíli byly vyjednávány podmínky kapitulace města s německými a nizozemskými důstojníky u Rotterdamu. Když se Nizozemci vraceli do města s německými podmínkami kapitulace, objevily se německé [[bombardér]]y a srovnaly centrum města se zemí.<ref name="newark5">{{Citace monografie | jméno=Tim | příjmení=Newark | titul=Rozhodující bitvy dějin|vydavatel=Ottovo nakladatelství | místo=Praha | rok=2003 | jazyk = |strany=92 |}}</ref> Bylo zabito více jak 800 civilistů a 78 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Tento válečný zločin si budou Nizozemci dlouho pamatovat. Město se ze strachu z dalších německých náletů vzdalo. Poté se vzdala i nizozemská armáda a [[Vilemína Nizozemská|královna Vilemína]] společně s vládou uprchla do [[Londýn]]a. [[15. květen|15. května]] byla podepsána oficiální kapitulace. Na pět let se z Nizozemska stala podrobená země Německa, spravovaná jako tzv. [[Říšský komisariát Nizozemsko]].

 

=== Pád Belgie a spojenecké armády v pasti ===

14. květen bylo přelomové datum. I když se jednalo teprve o čtvrtý den bitvy, v této době bylo již mnoho věcí předem rozhodnuto.<ref name="shirer38">Shirer, str. 642.</ref> 13. května obsadily německé tanky čtyři předmostí na zalesněných březích Másy od Dinantu k [[Sedan]]u.<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Německé armády začaly ohrožovat celistvou linii spojenců, na kterou rychle dorazil výkvět britských a francouzských armád. 14. května Němci zaútočili. Německá koncentrace tanků a letadel byla nevídaná a Francouzi si s nimi prostě nevěděli rady a neměli ani zbraně, kterými by tankům čelili. Sedmá a druhá francouzská armáda byla zničena a Němci se velice rychle přesouvali k [[Lamanšský průliv|Lamanšskému průlivu]]. Němci postupovali tak rychle hlavně díky sborům [[ženisté|ženistů]], kteří co nejrychleji stavěli pontonové mosty přes řeky a [[kanál]]y. Na obou stranách města [[Dinant]] na Máse prolomil francouzskou linii XV. pancéřový sbor generála [[Hermann Hoth|Hermanna Hotha]] (jedné z těchto divizí velel neznámý generálmajor [[Erwin Rommel]]).<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Souběžně s postupem generála Hotha táhl o něco jižněji (město [[Montherm]]) XLI. pancéřový sbor generála Georga-Hanse Reinhardta. I když byly tyto útoky těžkými ranami pro francouzské armády, největší porážky se dostalo Francouzům u Sedanu.<ref name="shirer37">Shirer, str. 643.</ref> Zde se 14. května ráno nečekaně přepravily přes řeku dvě pancéřové divize XIX. pancéřového sboru generála [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]], načež udeřily na spojenecké síly na západě. Zde se svedla [[Bitva u Sedanu (1940)|bitva o mosty u Sedanu]]. Francouzské tanky a britské bombardéry se snažily tyto mosty zničit, ale byly s těžkými ztrátami zahnány zpět a mosty se jim zničit nepodařilo. Německé předmostí u Sedanu bylo 50 [[kilometr]]ů široké a 25 kilometrů hluboké.

 

 

==== Kapitulace krále Leopolda III. ====

Belgický král [[Leopold III. Belgický|Leopold III.]] udělal jedno z nejkontroverznějších rozhodnutí celé historie. Mladý panovník, který před 2. světovou válkou obnovil neutralitu [[Belgie]] a nepřidal se na stranu spojenců ani když bylo zřejmé, že [[Německo]] na Belgii zaútočí, požádal o vojenskou pomoc spojence, když [[Adolf Hitler|Hitler]] udeřil. Nakonec se ale v nejkritičtější hodině bitvy rozhodl kapitulovat. [[Král]] kapituloval dokonce proti jednomyslnému doporučení vlády, což je v Belgii protizákonné.<ref name="shirer35">Shirer, str. 647.</ref> 25. května se Leopold III. setkal se třemi členy vládního kabinetu. Všichni tři odrazovali panovníka od kapitulace a doporučovali mu, aby stejně jako nizozemská královna a norský král uprchl do [[Londýn]]a, kde by mohl zastávat svou funkci z exilu. Panovník odpověděl na tato slova takto: „''Rozhodl jsem se zůstat, věc spojenců je ztracena''.“ 27. května v 17.00 vyslal k Němcům zástupce náčelníka belgického generálního štábu, aby požádal o příměří. Ve 22.00 přinesl generál nazpět německé podmínky. Hitler požadoval okamžité složení zbraní. Kapitulace byla přijata ve 23.00 a ve čtyři hodiny ráno následujícího dne byly boje ukončeny.

 

 

==== Čechoslováci v bitvě o Francii ====

V bitvě o Francii se projevily schopnosti čs. letců. Podle francouzského generála Roberta Bresse tvořili asi 12 % z celkového počtu letců. Jeho komentář z 12. dubna 2008: „Byl jsem překvapený že dokázali bojovat s takovým klidem a důstojností. Byli jsme v zemi, kde nikdo nic takového nedokázal, byl to skvělý příklad pro celou Evropu.“

 

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H28708, Paris, Eifelturm, Besuch Adolf Hitler.jpg|thumb|right|[[Adolf Hitler]] a jeho nejbližší důstojnictvo u [[Eiffelova věž|Eiffelovy věže]]]]

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1982-089-18, Waffenstillstand von Compiègne, Unterhändler.jpg|thumb|left|Zástupci Francie a Německa podepisují kapitulační smlouvu]]

[[15. červen|15. června]] se podařil německým vojskům průlom Maginotovy linie, která byla z velké části dobyta o den později. Německá armáda překročila horní tok [[Rýn]]a a francouzská vláda v čele s [[Paul Reynaud|Paulem Reynaudem]] odstoupila.<ref name="newark4" /> Nastoupila nová vláda, kterou sestavil maršál [[Philippe Pétain]], jenž okamžitě požádal německé představitele o mír. Zbytky francouzských vojsk na Maginotově linii a v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] se zoufale bránily, přesto ale byly obklíčeny tankovým sborem generála [[Guderian]]a. Německé svazky se dále dostaly až do [[Lyon]]u a odtud do [[Alpy|Alp]]. Francouzské vedení přistoupilo na požadavky a [[22. červen|22. června]] podepsalo v [[Compiégne]] s německými zástupci kapitulaci Francie.<ref>Podrobněji viz UHLÍŘ, Jan B. Compiegne 1940. ''Historický obzor'', 2000, 11 (5/6), s. 130-133. ISSN 1210-6097.</ref> K podpisu došlo na stejném místě a ve stejném vlakovém vagónu, ve kterém byla [[11. listopad]]u [[1918]] podepsána kapitulace Německa po prohrané [[První světová válka|první světové válce]],<ref name="newark4">Newark, str. 93.</ref> a dokonce poblíž místa, kde roku [[1871]] na konci [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]] kapitulovala Francie.

 

 

== Dohra ==

Po kapitulaci [[Francie]] stála britská admiralita před otázkou, co bude dál s téměř neporušenou francouzskou flotilou. Z obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům, byla zahájena operace „Catapult“. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech v [[Alexandrie|Alexandrii]] a jejich posádky byly internovány. K [[Mers-el-Kébir]]u, francouzské středomořské základně kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu ([[útok na Mers-el-Kébir]]). Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Výstřely, které zde Britové vystřelili na Francouze, byly první od [[bitva u Waterloo|bitvy u Waterloo]] a operace „Catapult“ na dlouhou dobu poznamenala britsko-francouzské vztahy.