Abdurezak Hifzi Bjelevac: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-{{Autoritní data}}, portály
doplnění+interní odkaz
Řádek 3:
 
== Život ==
V rodném městě dokončil obchodní akademii, poté se zapsal na lyceum v [[Istanbul|Istanbulu]] (''Galatasaray Lisesi'', 1902–1906), finančně ekonomický kurs dokončil ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Po návratu do vlasti působil jako poštovní úředník na řadě míst v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], po skončení [[První světová válka|první světové války]] se vydal na dráhu novináře. V [[Sarajevo|Sarajevu]] krátce vedl neúspěšný list ''Novi vijek'' (Nový věk, Sarajevo 1920), nato byl dopisovatelem periodika ''Večernja pošta'' (Večerní pošta, Sarajevo 1921-). Posléze vedl Islámskou akciovou tiskárnu (''Islamska dionička štamparija'') v Sarajevu. Roku [[1924]] krátce vedl časopis ''[[Gajret]]'' (Úsilí) stejnojmenného spolku. Na začátku 30. let se přestěhoval do [[Bělehrad|Bělehradu]], kde začal pracovat pro Ústřední tiskovou kancelář Rady ministrů Království Jugoslávie (''Centralni presbiro Predsedništva Ministarskog saveta Kraljevine Jugoslavije'') a nato získal post tiskového atašé v [[Istanbul|Istanbulu]] a [[Ankara|Ankaře]]. Od roku [[1941]], kdy byl penzionován, žil v [[Záhřeb|Záhřebu]]. V meziválečné době patřil k nejčtenějším bosňáckým autorům v Bosně a Hercegovině. Zároveň překládal z arabštiny a francouzštiny.
 
Za existence fašistického [[Nezávislý stát Chorvatsko|Nezávislého státu Chorvatsko]] vydával propagandistické a [[ustašovci]] financované periodikum v turečtině ''Doğu ve Batı'' (Istok i Zapad, Záhřeb 1942–1944), určené balkánským vysídlencům v Turecku. V chorvatské metropoli ostatně již roku [[1942]] založil Chorvatské muslimské nakladatelství (''Hrvatska muslimanska naklada''), které vydávalo popularizační tiskoviny o islámu a muslimech.<ref>{{Citace periodika|příjmení=Vlašić|jméno=Anđelko|titul=(ISTOK I ZAPAD), jedini hrvatski list na turskom jeziku (1943.–1944.)|periodikum=Behar|datum=2013|ročník=XXII|číslo=115|strany=16–23|url=}}</ref>