Roman Honťuk: Porovnání verzí

S judem začínal v 10 letech na základní škole v kroužku pod vedením Pavlo Samkiva. Od svých 14 let se připravoval vrcholově pod vedením [[sambo|sambistického]] trenéra Jevhena Bodnaruka. V ukrajinské seniorské reprezentaci se prosazoval od roku [[2003]] ještě jako junior. V roce [[2004]] se kvalifikoval na [[letní olympijské hry 2004|olympijské hry v Athénách]]. Ve čtvrtinále vyřadil úřadujícího mistra světa Němce [[Florian Wanner|Floriana Wannera]] a v semifinále svedl infarktový zápas s Polákem [[Robert Krawczyk|Robertem Krawczykem]]. Zbývaly dvě sekundy do konce, když strhnul poláka technikou sumi-gaeši a otočil zápas ve svuj prospěch. Ve finále nastoupil proti domácímu [[Ilias Iliadis|Iliasu Iliadisovi]], který ho po dvou minutách boje hodil technikou seoi-otoši na ippon. Získal stříbrnou olympijskou medaili. V dalších letech se u něho dostavil problém charakteristický pro vrcholový úplový sport–problémy s váhou. Ve střední váze na své soupeře v reprezentaci nestačil a do polostřední váhy s obtížemi shazoval. Náchylné na toto shazování byly jeho kotníky, kvůli kterým prakticky neprodělal přípravu na [[letní olympijské hry 2008|olympijské hry v Pekingu]] v roce [[2008]]. V semifinále olympijské turnaje proti Němci [[Ole Bischof|Ole Bischof]] neudržel v závěru vedení potom co fyzicky odpadl. V souboji o třetí místo s Mongolem [[Damdinsürengín Ňamchüü|Ňamchüü]] se ujal na začátku vedení na wazari, ale v závěru opět fyzicky odešel. Jeho soupeř však v poslední minutě nedokázal přimět rozhodčí aby mu udělili čvrté šido (hansoku-make) a tak mohl slavit bronzovou olympijskou medaili. Po olympijských hrách v Pekingu přešel do střední váhy, ale jeho další sportovní kariéru ovlivnila od roku [[2010]] nové pravidla boje. Přesto dokázal uspět v ukrajinské olympijské nominaci na [[letní olympijské hry 2012|olympijské hry v Londýně]] v roce [[2012]], ale dle očekávání skončil v prvním kole.