Wikipedie

Dějiny Slovenska: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
+ 1939-1945
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
Roboti
146 386 editací
m oprava překlepů: dřívě → dříve; narovnání přesměrování; CheckWiki: oprava duplicitních referencí; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Upravit}}
{{Neověřeno}}
[[FileSoubor:Bratislava, Hrad, Slovensko.jpg|thumbnáhled|[[Bratislavský hrad]], který je jedním z hlavních symbolů [[Bratislava|Bratislavy]] i celého [[Slovensko|Slovenska]], představuje důležité místo slovenských dějin.]]
'''Dějiny Slovenska''' zahrnují nejen historii dnešní [[Slovensko|Slovenské republiky]], ale též států, které se na jejím území rozkládaly v minulosti. Nejstarší lidské osídlení bývá na Slovensku kladeno do období před zhruba 250 000 lety.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kováč | jméno = Dušan | odkaz na autora = Dušan Kováč | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Slovenska | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2011 | strany = 12 | poznámka = [Dále jen: Kováč (2011)] | isbn = 978-80-7422-099-9}}</ref> První doklady o přítomnosti [[homo sapiens sapiens]] jsou na slovenském území z období [[Mladý paleolit|mladého paleolitu]], tedy přibližně z let 40 000 až 13 000 [[př. n. l.]].<ref name="Kováč (2011), 12.">Kováč (2011). Str. 12.</ref> Prvním známým a písemnými prameny doloženým národem, který osídlil území Slovenska, byli [[Keltové]], kteří ve druhé polovině 4. století př. n. l. obsadili oblast [[Panonská pánev|Panonské pánve]] a osídlili i dnešní jihozápadní Slovensko.<ref name="Kováč (2011), 15.">Kováč (2011). Str. 15.</ref> Na přelomu [[2. století př. n. l.|2.]] a [[1. století př. n. l.]] pak tuto oblast obsazovaly [[Germáni|germánské kmeny]]. Germáni se i na území Slovenska střetávali s [[Římská říše|Římskou říší]], jejíž hranice známá jako [[Limes Romanus]] zde kopírovala tok [[Dunaj|Dunaje]]e. Během [[stěhování národů]] se na Slovensku na určitou dobu usadily též kmeny [[Svébové|Svébů]], [[Hunové|Hunů]], [[Ostrogóti|Ostrogótů]], [[Langobardi|Langobardů]], [[Gepidové|Gepidů]] a od druhé poloviny [[5. století]] se zde dominantním etnikem stali [[Slované]].<ref name="Kováč (2011), 20–21.">Kováč (2011). Str. 20–21.</ref>
 
Státními útvary Slovanů, jež existovaly na území Slovenska, byli [[Sámova říše]], [[Nitranské knížectví]] a [[Velkomoravská říše]]. Po příchodu [[Maďaři|Maďarů]], kteří na přelomu [[9. století|9.]] a [[10. století]] rozvrátili Velkomoravskou říši, bylo území Slovenska přičleněno do nově vzniklého [[Uherské království (1000–1526)|Uherského království]].<ref name="Kováč (2011), 32–33.">Kováč (2011). Str. 32–33.</ref> Součástí [[Uhersko|Uher]] byla oblast dnešního Slovenska, někdy označovaná jako tzv. [[Horní Uhry]], až do roku [[1918]]. Strategický význam získala země po porážce [[Uherský král|uherského]] a [[Český král|českého krále]] [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka Jagellonského]] v [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]], po níž [[Osmanská říše]] okupovala většinu uherského státu. Na uherský trůn nastoupili [[Habsburkové|Habsburci]], načež byla obrana zbytku tzv. [[Královské Uhersko|Královských Uher]] zkonsolidována právě na Slovensku. Hlavním městem uherského království se tehdy stala [[Bratislava]].<ref name="Kováč (2011), 59.">Kováč (2011). Str. 59.</ref>
 
Od přelomu [[18. století|18.]] a [[19. století]] došlo k procesu formování moderního [[Slováci|slovenského národa]], přičemž tento proces bývá označován jako [[Slovenské národní obrození]]. O kodifikaci spisovné [[Slovenština|slovenštiny]] bylo na schůzce předních slovenských obrozenců rozhodnuto v roce [[1843]].<ref name="Kováč (2011), 106.">Kováč (2011). Str. 106.</ref> Po porážce v [[první světová válka|první světové válce]] a následném [[Zánik Rakousko-Uherska|rozpadu]] [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]], se Slovensko stalo součástí [[Vznik Československa|nově vzniklé]] [[Československo|Československé republiky]].<ref name="Kováč (2011), 172.">Kováč (2011). Str. 172.</ref> Národnostní problémy [[První republika|První republiky]] spolu s agresí [[Nacistické Německo|nacistického Německa]] však vedly na konci [[30. léta 20. století1930–1939|30. let]] [[20. století]] k rozbití Československa, načež na Slovensku [[Vznik první Slovenské republiky|vznikla]] [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenská republika]].<ref name="Kováč (2011), 208–209.">Kováč (2011). Str. 208–209.</ref> Po [[Druhá světová válka|porážce]] nacistů došlo k obnovení Československa, jehož součástí bylo Slovensko až do roku [[1993]]. Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] a pádu zdejšího [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] v roce [[1989]] došlo v roce 1993 k rozdělení Československa na [[Česko|Českou]]u a Slovenskou republiku.<ref name="Kováč (2011), 306.">Kováč (2011). Str. 306.</ref> Samostatné Slovensko se v roce [[2004]] stalo součástí [[Evropská unie|Evropské unie]] a [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]].<ref name="Kováč (2011), 333.">Kováč (2011). Str. 333.</ref>
 
== Nejstarší osídlení ==
Řádek 12:
 
== Před příchodem Slovanů ==
[[Soubor:Trencin-Roman2.JPG|rightvpravo|thumbnáhled|150px|Nápis na hradní skále v Trenčíne]]
Území mezi [[Dunaj]]em a nížinami kolem řek [[Ipeľ]] a [[Tisa]] na jihu, ohraničené [[Karpaty|karpatskými]] [[průsmyk]]y na východě, hřbetem Karpat na severu, [[Tatry]] táhnoucí se až k západu a přecházející do [[Bílé Karpaty|Bílých]] a [[Malé Karpaty|Malých]] Karpat na západě a snižující se v [[Záhorská nížina|záhorskou nížinu]] a tzv. bratislavskou branu v bralem, na kterém stálo starobylé hradiště nad soutokem [[Morava (řeka)|Moravy]] a Dunaje, to je území dnešního Slovenska. Soudobá mapa jenom zdůrazňuje celistvost území, na kterém se vždy rozvíjel život v lůně přírody, s hojnými údolími a vrchy, nížinami a břehy řek.
Řádek 47:
 
== Velkomoravská říše ==
{{upravit část}}[[Soubor:Nitra moravia 833-cs.png|rightvpravo|thumbnáhled|250px]]
{{Viz též|Velkomoravská říše}}
Na území, kde pokročil rozpad kmenových vztahů, vytvořili [[Slované]] [[knížectví]]. V roce [[833]] se vojensky i politicky spojilo [[Moravské knížectví]], pravděpodobně s centrem v jihomoravských [[Mikulčice|Mikulčicích]], sídle knížete [[Mojmír I.|Mojmíra]],{{Doplňte zdroj}} a [[Nitranské knížectví|Nitranské]] se střediskem v [[Nitra|Nitře]] na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže [[Pribina]], do jednoho státního celku, nazývaného [[Velkomoravská říše|Velká Morava]] později byzantským učencem a císařem [[Konstantin VII. Porfyrogennetos|Konstantinem VII. Porfyrogenetem]].
Řádek 74:
 
=== Moc a vláda palatína Matúša Čáka Trenčanského na území Slovenska ===
[[Soubor:Oligarch_domains_1301_1310.png|thumbnáhled|250px|leftvlevo]]
Koncem [[13. století]] vládl na značné části území Uherska mocný oligarcha [[Matúš Čák Trenčanský]] – pán [[Váh]]u a [[Tatry|Tater]]. Za své bojové zásluhy jej král jmenoval [[Palatin (Uhry)|palatínem]], tedy nejvyšším úředníkem po panovníkovi a svým zástupcem v době královy nepřítomnosti. Po smrti krále Uherska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] v roce [[1301]] podporoval nástupnictví českého prince [[Václav III.|Václava]] a pomáhal porazit jeho protikandidáta [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]]. I když se mu to nepovedlo, byl tak mocný, že se udržel ve svém [[Trenčínský hrad|hradu Trenčín]] a vládl neomezeně prakticky celému území Slovenska, celému Trenčínskému a Nitranskému panství, které držel až do své přirozené smrti v roce [[1321]].
 
Řádek 100:
 
== Habsburská monarchie ==
[[Soubor:KosickyDistrikt.png|thumbnáhled|250px]]
{{Podrobně|Habsburská monarchie}}
Uherským i českým králem byl roku 1526 zvolen [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] z rodu Habsburků. Díky tomuto úspěchu se notně posílilo postavení jeho dynastie ve střední Evropě a to i přesto, že velkou část Uherska až do podepsání [[karlovický mír|karlovického míru]] roku [[1699]] okupovala [[Osmanská říše]]. Protože bylo Uherské království neustále terčem tureckých výbojů, byl zřízen úřad a území hlavního kapitána, tedy jedno z velitelství protiturecké obrany, od konce 15. stol. do zač. 18. stol., (částečně i v Sedmohradsku). Hlavní kapitanát, něm. (Grenz)oberhauptmannschaft – „(pohraniční) hlavní kapitanát/(pohraniční) hlavní hejtmanství“ nebo zřídka i název Grenzgeneralat – „pohraniční generální velitelství“; lat. supremus capitaneatus (confiniorum) – "(pohraniční) nejvyšší náčelnictví"; v moderní maďarštině ''főkapitányság'' – „hlavní kapitanát“) V některých případech (na jihu) se dělil na menší jednotky tzv. kapitanáty (v něm. Hauptmannschaft nebo zřídka Kapitanat, lat. capitaneatus). Z dnešního hlediska bylo Uherské království i Habsburská monarchie v tom období ve stavu války s Osmanskou říší až do roku 1699.
 
[[Osvícenství|Osvícenecké]] reformy [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] pozdvihují i stále více zaostávající uherskou část monarchie (školství, zdravotnictví, první [[Manufaktura|manufaktury]], [[Bánska a lesní akademie v Bánske Štiavnici|Báňská a lesní akademie v Banské Štiavnici]], [[toleranční patent]], zrušení [[nevolnictví]], zrušení [[kontemplativních řády|kontemplativních řádů]] atd.) Roku [[1783]] se hlavním městem Uher stává opět [[Budín (Budapešť)|Budín]]. Zároveň do tohoto období sílící [[maďarizace]] připadají počátky slovenského [[národní obrození|národního obrození]] v úzkém kontaktu s českým národním hnutím ([[Anton Bernolák]]). Koncem století dochází k první kodifikaci [[slovenština|slovenštiny]]. Obrozenci druhé generace, [[Ján Kollár|Kollár]] a [[Pavel Josef Šafařík|Šafařík]], prosazující koncepci slovanské jednoty, jsou pak vystřídáni třetí, tzv. [[Štúrovci|štúrovskou generací]]. Ta se zasloužila o kodifikaci slovenského jazyka v jeho současné podobě ([[1843]]).
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|thumbnáhled|upright=1.5|Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911]]
V roce [[1848]] se [[Ľudovít Štúr|Štúr]], [[Jozef Miloslav Hurban|J. M. Hurban]] a [[Michal Miloslav Hodža|M. M. Hodža]] účastní [[Slovanský sjezd|Všeslovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]]. Slováci přijímají koncepci [[Austroslavismus|austroslavismu]], organizují ve [[Vídeň|Vídni]] [[Slovenská národní rada|Slovenskou národní radu]], s podporou českých a [[Chorvatsko|chorvatských vlastenců]] zorganizují tři vojenské dobrovolnické výpravy proti uherským [[košutovské síly|košutovským silám]], upírajícím nemaďarským národům Uherska veškerá práva na autonomii. Po porážce revoluce nový panovník [[František Josef I.]] odmítá jakákoliv řešení slovenské otázky, [[neoabsolutismus]] ale zaručil alespoň minimální jazyková práva. Čeští politici se po polovině 19. století orientují na [[historické právo]], zatímco Slováci z pochopitelných důvodů prosazují [[přirozené právo]] a tak dochází k částečnému rozkolu v cílech obou národů. Po roce [[1863]] nastalo krátké období národního pozdvižení: vznikla [[Matica slovenská]] a tři gymnázia se slovenským vyučovacím jazykem.
 
Řádek 116:
== První světová válka a vznik Československa ==
{{Podrobně|Vznik Československa}}
[[Soubor:Milan Rastislav Štefánik.jpg|thumbnáhled|upright|Milan Rastislav Štefánik]]
 
Idea spojení Čechů a Slováků do jednotného státu byla už v roce [[1914]] natolik konkretizována, že ji mohli prezentovat v kruzích mocností, a to v [[Paříž]]i, kde [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]] a [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] uvedl do diplomatických kruhů a k francouzskému předsedovi vlády [[Milan Rastislav Štefánik]], v [[Londýn]]ě T. G. Masaryk a taky [[Ruské impérium|Rusku]] [[car]]ovi při vytváření [[československé legie|československých legií]]. V [[1915]] [[Tomáš Garrigue Masaryk]] prezentuje ideu [[Československo|ČSR]] v [[Ženeva|Ženevě]], v [[Spojené státy americké|USA]] podpis [[Clevelandská dohoda|Clevelandské dohody]] mezi slovenskými a českými [[krajanské spolky|krajanskými spolky]] ([[federace|federativní]], [[demokracie|demokratický]] stát dvou [[Autonomní republika|autonomních republik]]).
 
O vytvoření [[Československo|Československé republiky]] se ze strany slovenské inteligence staral [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánik]], který jako diplomat v službách [[Francie]] pomohl T.G.Masarykovi a E. Benešovi v kontaktech na představitele mocností. Aktivně organizuje vznik čs. legií především náborem na italské a francouzské frontě a mezi vojenskými zajatci v [[Rusko|Rusku]] a jeho organizační úsilí vede k vytvoření disciplinované a akceschopné armády, [[Československé legie|Československých legií.]] Jejich existence se stala pádným argumentem ve vyjednávání o vzniku nového státu. Do legií vstoupilo 5 104 Slováků, z celkového počtu 109 603 legionářů tedy tvořili 4,7%. Kromě M. R. Štefánika se doma angažují [[Milan Hodža]] a [[Vavro Šrobár]]. Rok [[1918]] přináší horečnatou aktivitu, zahraniční i domácí [[odboj]] se sjednocují na stanovisku společného státu s Čechy. Podpis T. G. Masaryka na [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohodě]]. Manifest [[Karel I.|Karla Habsburského]] o federalizaci [[Habsburská monarchie|monarchie]] je odmítnut USA i dalšími mocnostmi (Francie, Velká Británie), i neutrální státy jako Švédsko, Nizozemsko či Švýcarsko jej přijaly skepticky. Manifest neřešil otázku Slovenska, Polska ani Jihoslovanů, pouze Čechům sliboval autonomii. Uhersko mělo zůstat celistvé včetně Horních Uher bez jakékoliv změny. V Praze byla [[28. říjen|28. října]] [[1918]] vyhlášena ČSR. O dva dny později se v Martině sešla skupina slovenských veřejných činitelů a vyhlásila Martinskou deklarací připojení Slováků k nově vznikajícímu státu. Jako nejvyšší zákonodárný útvar vzniklo [[Revoluční národní shromáždění]], v jeho rámci měl Slovenský poslanecký klub 41 členů. Dr. Vavro Šrobár se stal ministrem pro správu Slovenska. V nově vytvořené dočasné vládě v [[Paříž]]i pod předsednictvím T. G. Masaryka získává post ministra vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]], který při návratu z [[Itálie]] tragicky zahynul 4. května [[1919]] u [[Bratislava|Bratislavy]] při havárii letadla. V prosinci 1918 zástupce československé vlády Milan Hodža dohodl po složitých jednáních s maďarským ministrem války demarkační linii slovensko-maďarských hranic,fakticky však bylo území Slovenska obsazeno čs. brannou mocí až v průběhu roku 1919.<ref>J.J.Duffack:Štefánik a Československo,vyd.NV, 2007 </ref>
 
== Československo: První republika ==
[[Soubor:Czechoslovakia01.png|thumbnáhled|250px]]
{{Podrobně|Dějiny Československa|První republika}}
K [[Československo|ČSR]] se [[Slovensko]] ústy [[Slovenská národní rada|Slovenské národní rady]] připojilo tzv. [[Martinská deklarace|Martinskou deklarací]] [[30. říjen|30. října]] [[1918]]. Zakrátko jsou zahájeny boje o Slovensko proti promaďarským silám ([[Maďarsko|maďarské]] četnictvo) a proti [[Maďarská republika rad|maďarské republice rad]] (v souvislosti s vytvořením [[Slovenská republika rad|Slovenské republiky rad]] na jihu Slovenska). Stabilizace koncem roku [[1919]]. V rámci Československa získává Slovensko jako „Země Slovenská“ ([[slovenština|slovensky]] ''Krajina Slovenská'') [[samospráva|samosprávu]], ne však [[autonomie|autonomii]].
Řádek 136:
 
'''Problémy Slovenska v ČSR:'''
* ekonomické: krach řady průmyslových podniků <ref>Ľ. Hallon, Industrializácia Slovenska 1918–1938. Rozvoj, alebo úpadok?, 1995</ref><ref>A. Špiesz, Dejiny Slovenska – 1992 </ref><ref>M. Strhan, Kríza priemyslu na Slovensku v rokoch 1921–23 1960</ref> v období hospodářské krize, nedostatečná pozemková reforma, diskriminační dopravní tarify
* politické: ignorování snahy o autonomii či jiné adekvátní řešení [[slovenská otázka|slovenské otázky]], idea československého národa hlásaná T. G. Masarykem, ignorování předcházejících dohod – ústních i [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohody]], nerovnoměrné zastoupení Slováků v armádě a na všech stupních státní správy (z třináctitisícového důstojnického sboru bylo 435 Slováků).
 
Řádek 143:
== Slovenský stát (1939–1945) ==
{{Podrobně|Slovenská republika (1939-1945)}}
[[Soubor:Slovakia1941 02.png|thumbnáhled|Mapa Slovenské republiky s vyznačením hranic současného Slovenska]]
V důsledku napětí způsobeného přijetím [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] schválilo [[Národní shromáždění republiky Československé (1920–1939)|Národní shromáždění]] [[Ústavní zákon o autonomii Slovenské země]], čímž Slovensko získalo v rámci Československa [[Slovenská autonomní země|autonommní postavení]].<ref name="Kováč (2011), 201.">Kováč (2011). Str. 201.</ref> Česko-Slovensko bylo následně přinuceno přijmout [[První vídeňská arbitráž|Vídeňskou arbitráž]], v jejímž důsledku byly jižní slovenské [[okres]]y podstoupeny Maďarsku. Slovensko tak ztratilo přibližně pětinu svého území včetně významných měst [[Košice]] či [[Komárno]], kde žilo asi 800 000 obyvatel, mezi nimi i zhruba 250 000 Slováků.<ref name="Kováč (2011), 201–202.">Kováč (2011). Str. 201–202.</ref> Počátkem roku 1939 pak [[Adolf Hitler]] zesílil svůj tlak na [[Předseda vlády|premiéra]] autonomní [[vláda|vlády]] [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]], kterého pod hrozbou rozdělení Slovenska mezi [[Maďarsko]] a [[Polsko]] nabádal k vyhlášení slovenské samostatnosti. Tiso tomuto nátlaku [[14. březen|14. března]] [[1939]] podlehl a na jeho doporučení pak [[Snem Slovenskej krajiny|slovenský sněm]] ještě téhož dne vyhlásil samostatnou ''[[Slovenská republika (1939-19451939–1945)|Slovenskou republiku]]''.<ref name="Kováč (2011), 207.">Kováč (2011). Str. 207.</ref>
 
V nově vzniklé Slovenské republice, která měla všechny znaky samostatného státu, se ustanovil [[Totalitarismus|totalitní]] politický systém, přičemž vůdčí úlohu zaujala [[Hlinkova slovenská ľudová strana]]. Prezidentem a později vůdcem Slovenské republiky se stal předseda HSĽS, [[Jozef Tiso]].<ref name="Kováč (2011), 210–211.">Kováč (2011). Str. 210–211.</ref> Své suverenity se nová republika vzdala podpisem tzv. [[Ochranná smlouva|Ochranné smlouvy]], načež se slovenský stát stal jedním ze [[Satelitní stát|satelitů]] [[Nacismus|nacistického]] [[Německo|Německa]]. Již [[23. březen|23. března]] 1939 pak [[Miklós Horthy|horthyovské]] Maďarsko zaútočilo na východní Slovensko, načež došlo mezi oběma sousedy ke krátkému vojenskému konfliktu známemu jako tzv. [[Malá válka (1939)|Malá válka]]. Maďarské oddíly okupovaly nejvýchodnější část slovenského území a bombardovaly město [[Spišská Nová Ves]]. Po zastavení bojů bylo Slovensko donuceno podstoupit Maďarsku pás území hraničící s někdejší Podkarpatskou Rusí, kde žilo přibližně 40 000 obyvatel.<ref name="Kováč (2011), 209.">Kováč (2011). Str. 209.</ref>
 
[[FileSoubor:Jozef Tiso (Berlin).jpg|thumbnáhled|leftvlevo|Setkání [[Jozef Tiso|Jozefa Tisa]] s [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] v říjnu [[1941]]]]
V prvních letech [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se ľudácký režim především díky hospodářské konjunktuře způsobené německou válečnou poptávkou těšil poměrně značné loajalitě většiny domácího obyvatelstva. Růst ekonomiky a možnost práce v Německu eliminovaly předválečnou nezaměstnanost a podpoře režimu nahrávalo i srovnání s nepříznivím osudem [[Poláci|Poláků]] či [[Češi|Čechů]].<ref name="Kováč (2011), 214–215.">Kováč (2011). Str. 214–215.</ref> Do války na straně Třetí říše se slovenské oddíly poprvé zapojily během [[Invaze do Polska (1939)|tažení]] proti [[Druhá Polská republika|Polsku]], za což byly ke Slovensku opětovně připojeny dřívědříve ztracené části [[Orava (region)|Oravy]] a [[Spiš]]e. V roce [[1941]] se slovenská armáda zúčastnila [[Operace Barbarossa|invaze]] do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]].<ref name="Kováč (2011), 216.">Kováč (2011). Str. 216.</ref> Tehdy začal ve slovenské společnosti sílit odpor k pokračující válce a k nedemokratickému režimu, který zostřoval pronásledování svých odpůrců a v souladu s nacistickou ideologií přikročil k plošné perzekuci [[Židé|židovského]] a [[Romové|romského]] obyvatelstva. Během [[holocaust]]u, na kterém se Slovenská republika podílela vyvezením většiny slovenských židů do nacistických [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]], bylo usmrceno přibližně 75 000 slovenských židů.<ref name="Kováč (2011), 220209.">Kováč (2011). Str. 209.</ref> Impulz pro aktivizaci místního [[Československý odboj (1939–1945)|odboje]] přinesly tvrdé německé porážky v roce [[1943]]. Nespokojenost slovenské společnosti s [[Fašismus|fašistickým]] režimem a válkou vyvrcholila během [[Slovenské národní povstání|Slovenského národního povstání]] – SNP, které na středním Slovensku vypuklo [[29. srpen|29. srpna]] [[1944]]. Jeho předčasné vypuknutí způsobené prozrazení, špatná organizace i vedení, nasazení elitních německých jednotek, a opoždění [[Karpatsko-dukelská operace|Karpatsko-dukelské operace]] přivodily porážku povstalců. Po obsazení [[Banská Bystrica|Banské Bystrice]], centra povstání, [[27. říjen|27. října]] vydal velitel povstalců generál [[Rudolf Viest]] [[28. říjnaříjen|28. října]] rozkaz k přechodu na [[Partyzánská válka|partyzánský boj]]. Části [[partyzán]]ů se podařilo ve slovenských horách přečkat zimu a někteří přešli na druhou stranu [[Válečná fronta|fronty]].<ref name="Kováč (2011), 223–229.">Kováč (2011). Str. 223–229.</ref>
 
Postup [[Rudá armáda|Rudé armády]] přivodil na jaře roku 1945 porážku německých sil. [[4. duben|4. dubna]] 1945 byla osvobozena Bratislava, odkud uprchli čelní představitelé ľudáckého režimu. Dočasná československá vláda, která dorazila na osvobozené slovenské území přijala [[5. duben|5. dubna]] během zasedání v Košicích tzv. [[Košický vládní program]]. Poslední zbytek slovenského území osvobodila sovětská vojska [[3. květen|3. května]] 1945, čímž Slovenská republika [[de facto]] zanikla. Na osvobozeném slovenském území došlo k obnovení Československa.<ref name="Kováč (2011), 233.">Kováč (2011). Str. 233.</ref>
 
== Obnovení Československa ==
Řádek 166:
 
==== Československá socialistická republika (1960–1990) ====
[[Soubor:Coat of arms of Czechoslovakia (1961-1989).svg|rightvpravo|thumbnáhled|60px|znak z let 1960–1990]]
Název státu se roku [[1960]] mění na [[Československá socialistická republika|Československou socialistickou republiku]] a současně dochází ke zrušení slovenské vlády nazývané [[Sbor pověřenců]]). Postupná [[Rehabilitace (právo)|rehabilitace]] části politických odsouzenců ([[1963]]). Zvolení [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] za 1. tajemníka KSS ([[1966]]). Kritika prezidenta Novotného za jeho nemístné poznámky a neúctu při návštěvě Slovenska. Lednové zasedání [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] roku [[1968]] zvolilo za prvního tajemníka A. Dubčeka, začátek [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]]. Odlišné vnímaní priorit na Slovensku a v českých zemích ([[federace|federalizace]] vs. [[demokracie|demokratizace]]) ústí do nejednotnosti při realizaci reformního programu. [[Invaze]] [[sovětský svaz|sovětských]] a spojeneckých vojsk [[Varšavská smlouva|varšavské smlouvy]] v noci z [[20. srpen|20.]] na [[21. srpen|21. srpna]] [[1968]] likviduje možnosti pokračování reforem, na tzv. [[Události Pražského jara|Moskevských jednáních]] je vytvářena osnova budoucí [[normalizace]] i personálního obsazení nejvyšších míst ([[Lubomír Štrougal|Štrougal]], [[Bohuslav Chňoupek|Chňoupek]], [[Vasil Biľak]]). Prvním tajemníkem [[Komunistická strana Československa|KSČ]] a po roce [[1975]] prezidentem se stává [[Gustáv Husák]]. [[Ústavní zákon o československé federaci]] byl přijatý [[27. říjen|27. října]] [[1968]].
 
== Slovenská socialistická republika v rámci ČSSR ==
{{Podrobně|Slovenská socialistická republika|Federalizace Československa}}
[[Soubor:Coat of arms of Slovakia (1960-1990).svg|thumbnáhled|upright|Znak socialistického Slovenska (1960–1990) a Slovenské socialistické republiky (SSR, 1968–1990)]]
[[Soubor:Czechoslovakia.png|thumbnáhled|250px]]
Od 1. ledna [[1969]] jsou v rámci [[federalizace Československa]] vytvořeny dvě národní [[republika|republiky]]: [[Česko|Česká]] a [[Slovensko|Slovenská]]. Už v roce [[1970]] je [[ústava]] změněna ve prospěch [[Centralismus|centralizace]]{{Doplňte zdroj}}. Financování z centra [[Totalitarismus|totalitního]] režimu neumožnilo řádný rozvoj reálné [[federace]].
 
Řádek 202:
 
== Slovenská republika od 1. ledna 1993 ==
[[Soubor:Coat of Arms of Slovakia.svg|thumbnáhled|upright|Státní znak Slovenské republiky]]
{{Viz též|Slovensko}}
Česká republika i Slovenská republika schválily v lidovém referendu v roce [[2003]] svůj vstup do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Slovenská republika přistoupila k smlouvě o [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické alianci]] v roce [[2004]] a ve stejném roce 1. května [[2004]] se společně s deseti dalšími zeměmi stala členem Evropské unie. Od 21. prosince [[2007]] sdílí v rámci [[Evropská unie|Evropské Unie]] bezhraniční tzv. [[Schengenský prostor]], spolu s Českou republikou, Rakouskem, Polskem a Maďarskem. Od 1. ledna [[2009]] se stala Slovenská republika členem [[Eurozóna|Eurozóny]] a vyměnila vlastní měnu, [[Slovenská koruna|Slovenskou korunu]] (Sk), za společnou evropskou měnu [[Euro]] jako 16. členská země EU.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Slovenska“