Lidová demokracie (deník): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 59:
=== Demokratizace Lidové demokracie a úpadek (1990-1994) ===
V období po Sametové revoluci do redakce vstoupila řada nových redaktorů, kteří do té doby působili převážně ineditně v samizdatu ([[Radomír Malý]], [[Pavel Švanda (spisovatel)|Pavel Švanda]]), tak i již zkušení novináři ([[Antonín Hošťálek]], [[Václav Štěpánek (historik)|Václav Štěpánek]]), ale i ti, kteří s novinařinou teprve začínali nebo ji měli jen jako vedlejší činnost ([[Libor Jan]], [[Tomáš Mazáč]]). Na druhou stranu cela řáda jiných redaktorů po "aféře [[Josef Bartončík|Bartončík]]" z redakce pro nesouhlas se stranickým vměšováním odešla.<ref>Spory vyvrcholily tzv. „Prohlášením redaktorů Lidové demokracie“ adresované předsednictvu ÚV ČSL ze dne 12. června 1990, kteří požadovali přeměnu Lidové demokracie ze "stranického orgánu" na "nezávislý moderní křesťanský deník". Viz Řehořová 2008, 10</ref> Celková adaptace deníku na změny ve společnosti se však nepodařila. Nejzásadnějším problémem byl rozchod postojů a neřešená transformace listu na svobodné poměry. Jiné byly představy redakce a jiné zase ze strany vedení lidové strany, která se sama snažila změnit si v rámci marketingu status ze strany "katolické" na stranu středopravou s prvky křesťanské demokracie. Oproti progresivnějšímu vývoji strany se však v případě LD měl prosazovat model prvorepublikového stranického tiskového orgánu, což nakonec vedlo k dalším redakčním odchodům, kdy odešla řada kapacit včetně šéfredaktora [[Jiří Navrátil|Navrátila]], který byl nahrazen dosavadním zástupcem šéfredaktora Machem.
Neutěšenou situaci, kdy list, který sice po mnoho let vydělávala miliónové sumy, ale nakonec si nesměl kvůli každoročním odvodům svých zisků si vytvořit žádnou finanční rezervu a po aféře Bartončík, kdy navíc i výrazně klesl náklad listu to vedlo k dalšímu finančnímu oslabení novin i samotného vydavatelství. V následku toho rozhodlo v listopadu 1992 vedení [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]] o prodeji Lidové demokracie vydavatelství Pragoprint. Pod jeho vedením však dosah deníku začal prudce upadat a vydavatel se dle mínění některých redaktorů netajil tím, že má v úmyslu ho zlikvidovat. K 23. červenci 1994 tak definitivně Lidová demokracie přestává vycházet.
| |||