Poustevník: Porovnání verzí

Přidáno 2 070 bajtů ,  před 4 lety
bez shrnutí editace
(poustevníci v 19. století)
 
Počátky křesťanského poustevnictví jsou kladeny do Egypta do 2. poloviny 3. století po Kristu, kde vzniklo [[Křesťanská askeze|asketické hnutí]], které vyzývalo muže i ženy k odchodu do ústraní a do pouště, která byla hodnotovým protikladem města, místem sepětí s Bohem, překonávání démonů, odvrácením od světa. V evropském prostředí poušť zastupoval les.<ref name="brynychova" /> Za otce křesťanského poustevnictví jsou pokládání svatý [[Pavel Thébský]] (228–341) a svatý [[Antonín Veliký]] (251–356).<ref name="brynychova" /> Pavel Thébský byl do ústraní vyhnán pronásledováním křesťanů, Antonín Veliký pocházel z bohaté a urozené rodiny a po vyslechnutí evangelia se rozhodl vzdát svého majetku a žít v chudobě. Zvláště přísnou formu poustevnictví provozovali tzv. [[stylita|stylité]] (sloupovníci), kteří trávili život na hlavici sloupu – nejznámějším je [[Simeon Stylita starší|svatý Simeon Stylita starší]] na přelomu 4. a 5. století. Ve 4. století se rozšířilo klášterní hnutí, které se přísným kolektivismem stalo alternativou individualistickému poustevnictví. Poustevnictví si však svůj význam zachovalo a někteří mniši po průpravě v klášteře odcházeli k poustevnickému životu.<ref name="brynychova" />
 
== Současnost ==
[[Kodex kanonického práva]] z roku [[1917]] poustevnictví vůbec neřešil. V novele Kodexu z roku [[1983]] o poustevnictví pojednává kánon 603. Ten počítá s poustevníky-jednotlivci, kteří jsou podřízeni [[biskup]]ovi, na území jehož diecéze žijí. Biskup také schvaluje jejich osobní statuta, určující konkrétní styl žití, tzv. ''Osobní pravidlo života''. Rovněž se připouští existence poustevnických kolonií. Zřízení takovýchto kolonií závisí na uvážení diecézního biskupa se zřetelem na vhodnost a faktickou životaschopnost takové kolonie. Biskup ustanovuje pro poustevníky pověřeného delegáta a [[Spirituál (duchovní)|spirituála]], který je jejich bezprostředním nadřízeným a má pravomoc řešit jejich konkrétní potřeby. <ref name="lerch">LERCH, Jan: Praktické aspekty poustevnického života v 21. století v České republice. Bakalářská práce. CMTF Olomouc 2016 ([https://theses.cz/id/6o9lit/Praktick_aspekty_poustevnickho__ivota_v_21._stolet_v__esk.pdf dostupné online])</ref>
 
Formace adepta poustevnictví předpokládá dvouletý noviciát a šest let období časných slibů. Následně lze přistoupit ke složení věčných slibů. On nich může diecézní biskup dispenzovat, v období před složením slibů má pravomoc adepta poustevnictví odmítnout.<ref name="lerch" />
 
== Poustevníci v Čechách ==
=== Historie ===
[[Soubor:Svatý Ivan, Svatý Jan pod Skalou.jpg|left|thumb|upright|Poustevník [[svatý Ivan]] na vyobrazení u Ivanova pramene ve [[Svatý Jan pod Skalou|Svatém Janu pod Skalou]]]]
 
 
Ještě v 19. století, ovšem už jako anachronismus, žilo na různých místech minimálně 5 poustevníků. Poslední z nich, Václav Winkler v Brné u Ústí nad Labem, zemřel v lednu 1889.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Svátek|jméno=Josef|příjmení2=|jméno2=|titul=Poustevníci v Čechách, in: Obrazy z kulturních dějin českých, díl 1.|vydání=|vydavatel=J. Otto|místo=Praha|rok=1891|počet stran=|strany=s. 299|isbn=}}</ref> Dožil se více než devadesáti let a živil se mj. prodejem lesních plodin.
 
=== Současnost ===
V roce [[2008]] byly vydány ''Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi''<ref>Biskupství brněnské: Stanovy poustevnického života v brněnské diecézi ([http://doc.biskupstvi.cz/bb/storage/dokumenty/stanovy_poustevnickeho_zivota.pdf dostupné online])</ref> na zkušební dobu pěti let. V daném období rovněž vznikla zamýšlená poustevnická kolonie ve Velkých Janovicích ve [[Římskokatolická farnost Dalečín|farnosti Dalečín]]. V Čechách a na Moravě žije poustevnickým způsobem života několik jednotlivců, zavázaných buď veřejným, nebo soukromým poustevnickým slibem.<ref name="lerch" />
 
== Odkazy ==