Klášter Teplá: Porovnání verzí

Přidáno 122 bajtů ,  před 5 lety
m
odkaz
m (oprava)
m (odkaz)
Ve 13. století se poměry v klášteře na nějakou dobu stabilizovaly. 20. června byl pražským biskupem Janem II. posvěcen klášterní kostel v Teplé, přičemž aktu se osobně účastnil i král Václav I. (který tomuto klášteru, stejně jako i dalším církevním institucím, věnoval zejména na počátku své vlády velkou pozornost<ref name="VDZKČ II, str. 388"/>) a mnozí říšští velmoži a vyslanci. Po polovině 13. století nechal opat Benedikt (1247–1259) přistavět jižně od vchodu do kláštera kapli Všech svatých.<ref name="Hlinomaz30"/>
 
Klidné období kláštera skončilo roku 1278 razantním nástupem [[Ota V. Braniborský|Oty V. Braniborského]] na pozici správce země v době nezletilosti právoplatného panovníka [[Václav II.|Václava II.]] Otova vojska klášter poprvé v jeho historii vydrancovala a vypálila, přičemž tehdejší opat Hugo (1267–1295) musel uprchnout do Plzně. Následovala pro klášter poměrně nejistá doba, kdy musel hájit svůj majetek i privilegia.<ref name="Hlinomaz31"/> Slibnější vývoj jak po majetkové tak i duchovní stránce nastal v době [[Karel IV.|Karla IV.]], který v klášteře sám rád pobýval. Roku 1381 však kraj zasáhla morová epidemie, které podlehl opat a spolu s ním mnoho členů řádu i poddaných kláštera. Epidemie některé vesnice téměř vylidnila, což klášter zasáhlo též po ekonomické stránce. Opat Bohuš z Otěšic (1384–1411) situaci vyřešil povoláním nových kolonistů z Německa a také se mu podařilo u krále prosadit přechod z dosavadního českého zvykového práva na efektivnější [[emfyteuze|právo emfyteutické]]. Teplé (a též Jankovicím) byly uděleny městské výsady (kolem roku 1384<ref name="Kajlík1"/>), což podpořilo rozvoj řemesel. Těmito opatřeními se opět podařilo klášter ekonomicky zotavit.<ref name="Hlinomaz30-33"/>
 
V této době se také poprvé objevuje požadavek, aby duchovní kázali česky i německy.<ref name="Hlinomaz33"/>
 
===Od husitských bouří do počátku 16. století===
Období husitských válek klášter přečkal, aniž byl přímo vojensky ohrožen či vypleněn, jako jiné katolické kláštery v té době. Když husité táhli kolem Teplé roku 1421, tak mířili přímo na Tachov a klášter ponechali nepovšimnut. V červenci téhož roku se zde zastavil trevírský arcibisup Otto s bavorským vévodou Otou z Mosbachu. Arcibiskup Otto sem jako velitel křižácké výpravy z Norimberka povolal k setkání kurfiřta Fridricha, který se však nedostavil, a tak arcibiskup po několika dnech klášter zase opustil a vrátil se ke svému vojsku. Klášter, vedený opatem Rackem z Rýzmburka (1411–1444) se chystal na husitský vpád zejména roku 1424, kdy [[Jan Žižka|Jan Žižka]] postupoval se svým vojskem od Klatov k Plzni, ovšem husité ho opět minuli.<ref name="Hlinomaz34"/>
 
Přestože se klášter Teplá jako jediný ze západočeských klášterů (včetně Chotěšova) vyhnul přímému vojenskému nájezdu, husitské války jej velmi poškodily, zejména po ekonomické stránce. Jeho hospodaření velmi zatížily především zvýšené finanční požadavky králecísaře[[Zikmund Lucemburský|Zikmunda]]. Okolí kláštera, na němž bylo jeho hospodářství závislé, také velmi trpělo pleněním křižáckými vojáky, kteří sem zajížděli ze svého ležení u Tachova.<ref name="Hlinomaz34-37"/>
 
Klášter hrál určitou roli v období po husitských bouřích, kdy zde [[Jiří z Poděbrad|Jiří z Poděbrad]] vyjednával a uzavřel smlouvu s Hynkem Krušinou ze Švamberka, že nebude pomáhat Pražanům v boji proti jeho jednotě. Z hospodářských problémů se vzpamatovával postupně a se střídavými úspěchy, přičemž nakonec je zažehnal až za opata Zikmunda Hausmanna (1458–1506), který již mohl dokonce vykupovat zpět zastavené majetky. Hausmann, třebaže katolík, udržoval s Jiřím z Poděbrad dobré vztahy, o čemž mimo jiné svědčí i to, že přes klášter volilo cestu i Jiřího známé propagační poselstvo do západní Evropy. Tento postoj však opatovi nesvědčil v katolických církevních kruzích a papežský legát Rudolf, biskup lavantský, na něj valil klatbu a nechal propadnout klášterní statky. Roku 1467 klášter napadli katoličtí páni z jeho okolí. Církevní tresty byly nakonec odvolány v prosinci tohoto roku poté, co se Zikmund nekatolického krále zřekl. Přesto byl klášter následujícího roku vydrancován ještě jednou. Roku 1469 zase pro změnu začal klášterním majetkem disponovat Jiří z Poděbrad, který byl v papežské klatbě.<ref name="Hlinomaz37-38"/>
 
Církevní představitelé se nakonec rozhodli vztah Zikmunda ke králi využít a požádali ho, aby s ním zahájil jednání, čímž se situace poněkud uklidnila. Král posléze potvrdil klášteru jeho statky a vydal mu důlní privilegia za účelem rozšíření těžby v kraji. V té době klášter také zakládal rybníky a mlýny, a získal zpět okolními pány (Švamberky a pány z Plavna) uchvácené vesnice a městečka. Období nové prosperity umožnilo mj. i obnovu poničených klášterních budov a nákladné vyzdobení klášterního kostela – například zde byly umístěny stříbrné sochy světců.{{#tag:ref|Sochy byly ukradeny roku 1502, kdy do tepelského kraje vpadla loupežná tlupa z Míšně, která vypálila Vlkovice, odehnala dobytek z Vysoké, Vlkovic a Rájova a vyloupila klášterní kostel v Teplé. Celková škoda činila 6000 kop grošů. Kromě toho nájezdníci také zabili 6 lidí a 20 odvedli do zajetí.<ref name="Hlinomaz41"/>|group="pozn."|name="Poznámka1"}} Roku 1490 byl kostel znovu vysvěcen.<ref name="Hlinomaz38-39"/>
31

editací