Klášter Teplá: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odkaz
Řádek 29:
 
===Založení kláštera===
Premonstrátský klášter Teplá založil u osady Teplá blahoslavený [[Hroznata|Hroznata]] z Ovence, podle tradice roku 1193. Tento český šlechtic a dvořan na panovnickém dvoře se po smrti manželky a jediného syna rozhodl zasvětit svůj život Bohu<ref name="Hlinomaz25"/> a roku 1188 připojil se ke třetí křížové výpravě do Svaté země<ref name="klástertepla.cz"/> (pravděpodobně k dílčímu tažení Leopolda Rakouského<ref name="catholica.cz"/>), ovšem po příjezdu k moři si to rozmyslel a požádal papeže Celestina III., aby ho slibu účasti zprostil.<ref name="Hlinomaz9"/> Papež mu v dubnu 1191 udělil dispens,<ref name="klástertepla.cz"/> ovšem s podmínkou, že na svých statcích založí klášter, což Hroznata posléze splnil. Protože Premonstráti patřili mezi tzv. kolonizační řády a jejich předpisy vyžadovaly rozjímavý způsob života v určité vzdálenosti od osídlených míst,<ref name="Hlinomaz25"/> bylo pro založení kláštera vybráno místo na chebské zemské stezce<ref name="Kajlík1"/>, které bylo od osady Teplá asi 2 km vzdálené<ref name="Hlinomaz25"/>. Ve výběru mohl hrát roli i fakt, že poblíž se nacházelo poutní místo spojené se svatým Vojtěchem.<ref name="Kajlík1"/> Třebaže tradicí udávaný letopočet 1193 není potvrzen žádným spolehlivým pramenem, je jisté, že se tak muselo stát před rokem 1197, kdy byla sepsána tzv. Hroznatova závěť, pokládaná za zakládací listinu kláštera završující celý proces založení.<ref name="Hlinomaz25-27"/>
 
Roku 1197 vyrazil Hroznata opět do Palestiny, tentokrát v rámci křížové výpravy Jindřicha VI. Výpravu opět opustil ještě na evropském území, ovšem během této cesty dosáhl u papeže Celestina III. v Římě významných privilegíí pro tepelský klášter: papežskou ochranu, právo pontifikálií pro opaty (t. j. právo nosit mitru a berlu) a odpustky pro poutníky do kláštera.<ref name="Hlinomaz9"/> Někdy kolem roku 1200 pak se svou sestrou Vojslavou založil v nedalekém Chotěšově kanonii premonstrátek, kterou podřídil tepelskému klášteru.<ref name="VDZKČ I, str. 678"/>