Smektit: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+ literatura;
odk+doplnění
 
Řádek 2:
:M<sub>x+y</sub>(R<sup>3+</sup><sub>2−y</sub>, R<sup>2+y</sup>)(Si<sub>4−x</sub>Al<sub>x</sub>)O<sub>10</sub>(OH)<sub>2</sub>·nH<sub>2</sub>O
 
Smektity vznikají při zvětráváním hornin nebo je jeho původ spojen s&nbsp;cirkulací nízkoteplotních hydrotermálních roztoků, anebo vznikají v&nbsp;mírně kyselém až alkalické prostředí. Vznik smektitu je spjat se zvětráváním bazických hornin. Důležitá je vysoká aktivita Si(OH)<sub>4</sub>, Mg<sup>2+</sup>, Ca<sup>2+</sup> a pH nad 6,5, naopak je důležitá minimální aktivita K<sup>+</sup> a Al<sup>3+</sup> (při nižším pH než 6 vzniká [[vermikulit]] a následně [[kaolinit]], Borchardt 1989). Takové minerály se výrazně liší od smektitů vznikající alterací výlevných intermediálních hornin a bazaltového [[sopečné sklo|vulkanického skla]] (nízký náboj jílových minerálů).
 
Ve svojí struktuře jsou schopny provádět rozsáhlé substituce, která je spojena s&nbsp;existencí výrazného záporného náboje na plochách krystalitu. Tento náboj je kompenzován přítomností kationů Na, Ca, Mg a K v mezivrství [[krystalit]]ů. Na mezivrství nejsou kationy fixované, ale mají vlastnosti výměnných kationů (při změně prostředí, kde je vysoká koncentrace jiných kationů, dochází k&nbsp;výměně). Přednostně se do struktury dostávají kationy s&nbsp;malým poloměrem a malou hydratační energií.
Na mezivrství nejsou kationy fixované, ale mají vlastnosti výměnných kationů (při změně prostředí, kde je vysoká koncentrace jiných kationů, dochází k&nbsp;výměně). Přednostně se do struktury dostávají kationy s&nbsp;malým poloměrem a malou hydratační energií.
 
Smektity mají na povrchu přebytek záporných nábojů, které mezi sebou vytvářejí [[van der Waalsovy síly]] (slabě přitažlivé prostředí, které je schopné adsorbovat cizí kationty z&nbsp;okolního prostředí). Tyto vazby působí na vzdálenost asi 4-5 [[Ångström|Å]]. Vzdálenost šupinek jílu je dána druhem navázaných kationů. U&nbsp;smektitického jílu při tloušťce krystalitu 8,9&nbsp;Å, mohou být tvary oddáleny od sebe až o&nbsp;11,2&nbsp;Å.
 
Nejdůležitějším zástupcem skupiny je [[montmorillonit]] (bohatý na [[hliník|Al]]), dalšími zástupci jsou [[nontronit]] (bohatý na [[železo|Fe]]), [[saponit]] (bohatý na [[hořčík|Mg]]), [[beidellit]] a [[hektorit]]. Ke spolehlivé determinaci smektitových minerálů se využívá [[Rentgenová krystalografie|RTG difrakce]] nebo test nasycení [[ethylenglykol]]em.
Nejdůležitějším zástupcem skupiny je [[montmorillonit]].
 
== Literatura ==