Smektit: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ literatura; |
odk+doplnění |
||
Řádek 2:
:M<sub>x+y</sub>(R<sup>3+</sup><sub>2−y</sub>, R<sup>2+y</sup>)(Si<sub>4−x</sub>Al<sub>x</sub>)O<sub>10</sub>(OH)<sub>2</sub>·nH<sub>2</sub>O
Smektity vznikají při zvětráváním hornin nebo je jeho původ spojen s cirkulací nízkoteplotních hydrotermálních roztoků, anebo vznikají v mírně kyselém až alkalické prostředí. Vznik smektitu je spjat se zvětráváním bazických hornin. Důležitá je vysoká aktivita Si(OH)<sub>4</sub>, Mg<sup>2+</sup>, Ca<sup>2+</sup> a pH nad 6,5, naopak je důležitá minimální aktivita K<sup>+</sup> a Al<sup>3+</sup> (při nižším pH než 6 vzniká [[vermikulit]] a následně [[kaolinit]], Borchardt 1989). Takové minerály se výrazně liší od smektitů vznikající alterací výlevných intermediálních hornin a bazaltového [[sopečné sklo|vulkanického skla]] (nízký náboj jílových minerálů).
Ve svojí struktuře jsou schopny provádět rozsáhlé substituce, která je spojena s existencí výrazného záporného náboje na plochách krystalitu. Tento náboj je kompenzován přítomností kationů Na, Ca, Mg a K v mezivrství [[krystalit]]ů. Na mezivrství nejsou kationy fixované, ale mají vlastnosti výměnných kationů (při změně prostředí, kde je vysoká koncentrace jiných kationů, dochází k výměně). Přednostně se do struktury dostávají kationy s malým poloměrem a malou hydratační energií.
Smektity mají na povrchu přebytek záporných nábojů, které mezi sebou vytvářejí [[van der Waalsovy síly]] (slabě přitažlivé prostředí, které je schopné adsorbovat cizí kationty z okolního prostředí). Tyto vazby působí na vzdálenost asi 4-5 [[Ångström|Å]]. Vzdálenost šupinek jílu je dána druhem navázaných kationů. U smektitického jílu při tloušťce krystalitu 8,9 Å, mohou být tvary oddáleny od sebe až o 11,2 Å.
Nejdůležitějším zástupcem skupiny je [[montmorillonit]] (bohatý na [[hliník|Al]]), dalšími zástupci jsou [[nontronit]] (bohatý na [[železo|Fe]]), [[saponit]] (bohatý na [[hořčík|Mg]]), [[beidellit]] a [[hektorit]]. Ke spolehlivé determinaci smektitových minerálů se využívá [[Rentgenová krystalografie|RTG difrakce]] nebo test nasycení [[ethylenglykol]]em.
== Literatura ==
|