Montmorillonit: Porovnání verzí

Smektity vznikají při zvětráváním hornin nebo je jeho původ spojen s  cirkulací nízkoteplotních hydrotermálních roztoků, anebo vznikají v  mírně kyselém až alkalické prostředí. Vznik smektitu je spjat se zvětráváním bazických hornin. Důležitá je vysoká aktivita Si(OH)₄, Mg²⁺, Ca²⁺ a pH nad 6,5, naopak je důležitá minimální aktivita K⁺ a Al³⁺ (při nižším pH než 6 vzniká vermikulit a následně kaolinit, Borchardt 1989). Takové minerály se výrazně liší od smektitů vznikající alterací výlevných intermediálních hornin a bazaltového vulkanického skla (nízký náboj jílových minerálů).

Ve svojí struktuře jsou schopny provádět rozsáhlé substituce, které jsou splata???spojena s  existencí výrazného záporného náboje na plochách krystalitu. Tento náboj je kompenzován přítomností kationů Na, Ca, Mg a K v v mezivrství [[krystalit]]ů.

Na mezivrství nejsou kationy fixované, ale mají vlastnosti výměnných kationů (při změně prostředí, kde je vysoká koncentrace jiných kationů, dochází k  výměně). Přednostně se do struktury dostávají kationy s  malým poloměrem a malou hydratační energií.

Smektity mají na povrchu přebytek záporných nábojů, které mezi sebou vytvářejí [[van der Waalsovy síly]] (slabě přitažlivé prostředí, které je schopné adsorbovat cizí kationty z  okolního prostředí). Tyto vazby působí na vzdálenost asi 4–5 [[Ångström|Å]]. Vzdálenost šupinek jílu je dána druhem navázaných kationů. U  smektitického jílu při tloušťce krystalitu 8,9 Å, mohou být tvary oddáleny od sebe až o  11,2 Å.

* {{Commonscat|Montmorillonite}}