Brzy po návratu ruské výpravy projevili o pobřeží Aljašky zájem ruští obchodníci a lovci s [[kožešina]]mi neboť zde žilo mnoho [[tuleň]]ů, [[mořská vydra|mořských vyder]], [[bobr]]ů, polárních lišek a [[Koroun Stellerův|korounů]]. A tak se na březích [[Ochotské moře|Ochotského moře]] začaly stavět plachetnice nazývané [[šitik]] (tj. sešívaný člun) a Rusové se vydávali na další výzkumné plavby za účelem zisku. Až do osmdesátých let však bylo působení Rusů v Americe neorganizované, to změnil [[Grigorij Ivanovič Šelichov]]. Šelichov roku [[1784]] založil na jihovýchodě [[Kodiak]]u první skutečnou ruskou kolonii a na rozdíl od svých předchůdců se snažil navázat přátelské vztahy s domorodci.<ref name="hordern27">Hordern, str 362.</ref> Jeho přátelské vztahy s již zmíněnými domorodci byly opravdu pozoruhodné, Šelichov je učil stavět domy, zaměstnával je ve své společnosti a obracel je na [[pravoslaví]]. Přes všechny svízele se tomuto muži postupně dařilo sjednocovat Rusy na Aljašce a roku [[1788]] požádal carskou administrativu o půjčku v hodnotě 200 000 [[rubl]]ů a o právo založit monopolní obchodní společnost.<ref name="hordern27">Hordern, str 362.</ref> Ruská carevna však všechny požadavky rychle odmítla, přesto to Šelichova neodradilo. Organizoval mnoho výprav stále hlouběji do Aljašky (ale i dále na jih) a ruská kolonie se zvětšovala. Roku [[1790]] jmenoval Šelichov správcem své společnosti [[Alexandr Andrejevič Baranov|Alexandra Andrejeviče Baranova]], který se tak stal první správcem Rusko-americké monopolní společnosti, oficiálně uznané až v roce [[1799]] (velkou zásluhu o založení společnosti měl také Šelichovův nevlastní syn [[Nikolaj Rezanov]]). Po smrti Šelichova ([[1795]]) se Baranov stává doslova duší ruské Ameriky. Baranov dokončil sjednocování Rusů v Americe a jako centrum jejich území určil ostrov [[Baranovův ostrov|Sitka]]. Dále pokračoval v mapování aljašského pobřeží a ostrůvků. Avšak, rozpínavost Rusů podnítila k boji indiánský kmen [[Tlingitové|Tlingitů]], který vytrvale útočil na ostrov Sitka a byly poražen až v roce [[1804]] (odpor trval až do padesátých let 19. století). I přes tento problém se Rusům celkem dařilo a to hlavně díky přílivu drahých kožešin. Baranov se snažil zajistit kolonii soběstačnost a tak podporoval dovoz skotu a průzkum nerostného bohatství.<ref name="hordern26">Hordern, str 364.</ref>[[Soubor:Alaska Purchase (hi-res).jpg|thumb|300px|Šek použitý k platbě za Aljašku]] Pěstování obilnin se mu nakonec nedařilo realizovat a to kvůli netečnosti Rusů a drsnému klimatu. Zásoby bylo nutno opatřit jinde a Baranov vyslal výpravy na průzkum jižní oblasti pacifického pobřeží Ameriky. Již roku [[1806]] získala kolonie zásoby z [[Kalifornie]] a to zásluhou již zmíněného Nikolaje Rezanova (více o ruské kolonizaci tohoto pobřeží viz sekci mimo Aljašku). Další léta baranovovy funkce se vyznačovala dokončováním zmapování aljašského pobřeží. Stárnoucí Baranov se roku [[1818]] vydává zpět do Ruska, ale jeho tělo nezvládne změnu klimatu a tak v březnu roku [[1819]] umírá. Další výraznou postavou ruské Ameriky se stal baron Wrangel, který ihned zamezil bezhlavý lov kožešinových zvířat a založil první kolonii na [[Yukon]]u. V těchto letech začali Rusové využívat [[řeka Yukon|řeku Yukon]] a po této řece se plavily ruské parníky postavené v místních loděnicích. Ale objevily se i problémy. Neustále narůstalo soupeření mezi Rusy a [[Brit]]y ([[Kanaďan]]y) a hrozilo, že o území ruské Ameriky propuknou boje.<ref name="hordern25">Hordern, str 365.</ref> V roce [[1841]] byla prodána kolonie Ross (viz níže) a to hlavně kvůli úbytku kožešinových zvířat. Po neúspěšné [[Krymská válka|krymské válce]] se kolonie stala tajnou kartou carské diplomacie a nakonec bylo celé území nabídnuto USA. [[Senát]] [[Spojené státy americké|USA]] proto na návrh státního sekretáře Williama H. Sewarda [[9. duben|9. dubna]] [[1867]] schválil nákup Aljašky od ruského carství za cenu dvou [[Cent (peníze)|centů]] za [[akr]], celkem tedy za 7 200 000 [[dolar]]ů (přepočteno na dnešní měnu, tj. k roku [[2006]] je to 95 672 993 dolarů). V [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] i v dnešním Rusku se v [[média|médiích]] objevovaly a objevují fámy, že Aljaška nebyla Americe prodána, ale jen pronajata na 99 či 150 let a po této době by měla být vrácena Rusku. [[Smlouva]] ovšem jasně mluví o úplném prodeji. V ruské Americe se také dařilo ruské pravoslavné církvi. Mimoruská pravoslavná církev a Pravoslavná církev Ameriky mohou odvozovat svůj původ od pravoslavných misií na Aljašce. [[Svatý|Svatí]] Herman Aljašský, Innocent Aljašský a Petr Aleutský ukazují poměrně silnou pravoslavnou komunitu na území ruské Aljašky.
