Georg Friedrich Händel: Porovnání verzí

V srpnu [[1703]] se Händel stal druhým houslistou hamburského orchestru. Po skončení sezóny odjel Matheson do [[Holandsko|Holandska]] a Händel toho využil, aby se vymanil z jeho vlivu. Navázal styky s básníkem a libretistou [[Christian Postel|Christianem Postelem]], který mu napsal text k [[Pašije podle sv. Jana|Pašijím podle sv.Jana]], které byly provedeny na velikonoce roku [[1704]]. Zklamaný Matheson napsal na toto dílo zdrcující kritiku, která byla sice krutá a poznamenaná osobním sporem, ale věcně naprosto správná, takže dodnes slouží jako učebnicový vzor kritického textu a rozboru hudebního díla. Roztržka mezi Händelem a Mathesonem dospěla až k souboji na kordy, při němž byl Händel málem zabit. Mathesonův kord se zastavil o knoflík na kabátě. Nicméně po souboji se oba soupeři smířili a Matheson dokonce přijal roli v první Händelově veřejně provedené opeře ''Almira''. Premiéra se konala [[8. leden|8. ledna]] [[1705]] a dostavil se mimořádný úspěch. O měsíc později s další operou ''Nero'' se úspěch opakoval a Händel opanoval hamburskou operu na celou zimní sezónu.

Ve [[Florencie|Florencii]] se zdržel pouze krátce. Zkomponoval zde pouze několik kantát, z nichž je nejznámější a dodnes hraná dramatická [[kantáta]] ''Lucrezia''. Přízeň Medicejských byla vrtkavá, a proto Händel v dubnu roku [[1707]] odcestoval do [[Řím]]a. Ani tam však nebyla situace nejpříznivější. [[Papež]] [[Inocenc XII.]] (Tor di Nona) před časem pro nemravnost zrušil velké operní divadlo, kromě toho postihlo v roce [[1703]] Itálii katastrofální zemětřesení a vedla se válka o španělské dědictví. Nicméně doporučující dopisy Medicejských otevřely skladateli cestu do nejvyšší společnosti, kde se uplatnil především jako výkonný umělec.

Vrátil se tedy do [[Řím]]a, kde byl aristokratickou společností vřele přivítán. V Římě byla již roku [[1690]] založena [[Academia dell´ Arcadia]] na ochranu a ke cti a slávě lidové [[poezie]] a [[řečnictví]]. Ta v Händelově době sdružovala umělce všech směrů, jejich mecenáše, aristokracii i špičky [[vatikán]]ského duchovenstva včetně řady papežů. Pořádala pravidelné koncerty, básnické recitace a umělecké soutěže. Händel se s nadšením zúčastnil jejího života i soutěží ve virtuozitě s Domenicem Scarlattim a [[Bernardo Pasquini|Bernardem Pasquinim]]. Z té doby pocházejí oratoria ''Resurrezione'', ''Trionfo del Tempo,'' a zejména sbírka ''Italské kantáty'', které mimo jiné zaujaly i [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]].

O náboženské toleranci té doby svědčí mimo jiné to, že ač protestant, byl vítán v kruzích nejvyššího vatikánského duchovenstva. Byl sice učiněn pokus obrátit ho na katolickou víru. Ale odmítnutí na jeho postavení nic nezměnilo.

[[Válka o španělské dědictví]] se přiblížila Římu a Händel se proto vydal do [[Neapol]]e. Důsledkem pověsti, kterou si vybudoval v Římě, a zejména v Arkádii, byl neapolskou šlechtou přijat s nadšením. V Neapoli pobyl téměř rok a intenzivně se zajímal zejména o [[italské malířství]], a dokonce sbíral [[Kalábrie|kalábrijské]] lidové [[píseň|písně]]. Spřátelil se i s neapolským místokrálem kardinálem Grimaldim, který vlastnil v Benátkách divadlo [[San Giovani Gristosomo]] s jehož přímluvou konečně na začátku masopustní sezóny [[1709]]–[[1710]] uvedl v Benátkách svou operu ''Agrippina''.

Na začátku [[18. století]] platil hannoverský dvůr za „nejuhlazenější a po všech stránkách nejvybranější z celého Německa“, jak tvrdí tehdejší znalec, francouzský [[Abbé Tolland]]. Hannoverskými vévody se postupně stali čtyři bratři Kristián Ludvík, Jiří Vilém, Jan Bedřich a Arnošt August. Všichni milovali [[Itálie|Itálii]] a [[Francie|Francii]] a zdržovali se proto převážně mimo zemi, kterou měli spravovat. Aby vladaře udrželi doma, byla v [[Hannover]]u vybudována velkolepá opera a do ní byl jako kapellmeister přijat [[Agostino Steffani]]. Tato pozoruhodná osobnost proslula jako mimořádně schopný diplomat, církevní hodnostář a vynikající skladatel. A právě tento Steffani nabídl Händelovi místo kapelníka u hannoverského dvora.

Händel se však v Hannoveru dlouho nezdržel a záhy požádal o dovolenou. Rozjel se sice napřed domů do [[Halle]], kde se setkal s matkou a sestrou, pak se však vrátil do [[Düsseldorf]]u, kde prožil část podzimu, a odtud, místo do Hannoveru, zamířil přes [[Holandsko]] do [[Anglie]].

Vlastní anglická hudební epocha byla uzavřena. Hudební život se po smrti předčasně zemřelého geniálního hudebníka [[Henry Purcell|Henryho Purcella]] (zemřel ve 36 letech roku [[1695]]), vrcholného zjevu anglické [[Barokní hudba|barokní hudby]], ocitl v krizi. [[Puritáni|Puritánská]] opozice prudce zaútočila na anglické [[divadlo]] a angličtí umělci se nechali zastrašit. Uvolněné místo obsadili umělci italští. Nic není více vzdáleno od pravdy. Ve chvíli, kdy Händel přišel do Londýna, byla anglická hudba mrtva, Londýn neměl vlastního skladatele. Zato však oplýval znamenitými virtuózy a jednou z nejlepších skupin italských zpěváků na světě.

Ředitelem londýnské opery v [[Haymarket Hill]] byl [[Aaron Hill]], všeuměl, cestovatel, spisovatel, překladatel, chemik, stavitel lodí, a dokonce zakladatel společnosti na lisování oleje z bukvic. Ten projevil předvídavost, když ihned po příjezdu do Londýna zadal Händelovi operu podle Osvobozeného Jeruzaléma [[Torquato Tasso|Torquata Tassa]], kterou skladatel vytvořil během pouhých 14 dnů. Premiéra opery ''[[Rinaldo (opera)|Rinaldo]]'' se konala [[24. únor]]a [[1711]] a měla ohromující úspěch. V podstatě zahájila novou éru operní hudby, když vedoucí roli [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]] převzali Němci italskou školou odchovaní. Po Händelovi to bude [[Johann Adolf Hasse]], [[Christoph Willibald Gluck]] a konečně [[Wolfgang Amadeus Mozart]].

Tím ale porušil úmluvy, které měl s hannoverským kurfiřtem Jiřím a vzniklá napjatá situace, která se ještě více zkomplikovala, když se výše zmíněný kurfiřt stal v roce [[1714]] anglickým králem [[Jiří I.|Jiřím I.]] a zakladatelem [[Hannoverská dynastie|hannoverské dynastie]]. Naštěstí byl nový anglický král velkým hudebním milovníkem a skladateli odpustil, a zvláště po dalším mimořádném úspěchu Händelovy opery ''Amadigi''. Händel dokonce dál bral plat hannoverského kapelníka, stal se učitelem hudby malých princezen a doprovázel krále na cestách. Údajně ho král nadobro vzal na milost za překrásnou Vodní hudbu, provozovanou na [[Temže|Temži]] při panovníkových projížďkách. Skončila mistrovská léta.

Mezi roky [[1717]] a [[1720]] byl skladatel ve službách vévody Chandose. [[Vévoda Chandos]] zbohatl z úřadu správce armádních financí a dal si postavit nedaleko [[Londýn]]a velkolepý zámek. V tomto přepychovém prostředí, bez jakýchkoliv materiálních starostí, dozrála skladatelova osobnost a Händel prakticky vytvořil zcela nový sloh v hudbě i divadle. Dokazuje to zejména sbírka církevních kantát hannoverské dynastie ''Anthems Chandos'' (''Žalmy z Chandosu'') psaných pro vévodovu kapli, v nichž zcela nově pojal úlohu sboru, který podává slova Bible bez obvyklého sentimentu a naivních komentářů. Tento nový styl se projevil i v operní tvorbě.

V této době si Händel předsevzal přivést do Londýna italskou operu. V roce [[1720]] vykonal cestu po Evropě, aby najal skupinu italských pěvců a [[27. duben|27. dubna]] [[1720]] zahájil v divadle [[Haymarket Hill]] činnost operou ''Radamisto'', kterou věnoval králi. Části anglické šlechty se však velmi znelíbilo, že italskou operu má v [[Londýn]]ě zastupovat poitalštěný Němec, a tak jeho bývalý ochránce, hrabě Burlington, získal tehdy módního skladatele [[Giovanni Bononcini|Giovanniho Bononciniho]].

První pokus uvést na anglické jeviště italskou operu však ukončily dvě události. První z nich souvisela s kultem kastrátů a primadon. Na londýnském jevišti spolu soupeřilisoupeřily dvě primadony, [[Faustina Bordoniová]] a [[Francesca Cuzzoniová]]. Jejich souboj skončil [[6. červen|6. června]] [[1727]] rvačkou na jevišti za přítomnosti korunní princezny.

Händel od svého záměru provozovat v Londýně italskou operu neustoupil. V roce [[1728]] sestavil další italský operní soubor a podnícen novými proudy v italské opeře, např. dílem [[Leonardo Vinci|Leonarda Vinciho]], který se snažil vrátit opeře dramatičnost, zahájil novou etapu svého divadla. Tentokrát se objevily problémy ze strany, ze které to ani neočekával. Královská rodina hannoverského původu nebyla v Anglii příliš oblíbena a k neoblibě přispívaly i veřejně propírané spory mezi králem a jeho synem. Princ waleský věděl o přízni, kterou u krále Händel má, a proto se rozhodl, že skladatele zničí finančně. Založil další konkurenční operu a svěřil jíji [[Nicola Porpora|Nicolu Porporovi]], dalšímu z velkých italských skladatelů, k němuž se připojil i další hudební génius té doby [[Johann Adolf Hasse]]. Boj se přenesl i do Parlamentu a výsledkem bylo, že skladatel ztratil i podporu královu.

Händel se však nevzdal. V roce [[1733]] odjel potřetí do Itálie, aby doplnil svůj soubor. Útoky však pokračovaly. Divadlo Haymarket Hill obsadil konkurenční soubor a Händel byl nucen se přesunout do divadla [[Covent Garden]], které v té době fungovalo spíše jako [[varieté]] a o které se dělil s [[balet]]em, [[pantomima]]mi a šaškovskými komediemi. Zpočátku se mu dařilo využívat spojení s baletem. Zkomponoval de facto první pokus o francouzskou baletní operu ''Terpsichore'' ([[1734]]) a i do svých dalších oper zařazoval rozsáhlá baletní čísla. Nacionální nevraživost však donutila francouzský baletní soubor, který se na těchto představeních podílel, opustit [[Londýn]]. Händel sám dál pokračoval v boji za italskou operu, psal několik oper ročně, přesto finanční ztráty při provozu divadla byly nesmírné. V nejhorší době, kdy schodek divadla dosahoval dvacet tisíc liber a již se hlásily vážné zdravotní obtíže, uvedl [[19. únor]]a jednu ze svých nejkrásnějších skladeb, [[oratorium]] ''Slavnost Alexandrova'' na slova básníka [[John Dryden|Johna Drydena]] ''Óda svatocecilská''.

Obrovské pracovní vypětí nemohl organizmusorganismus vydržet. V dubnu [[1737]] ranila Händela mrtvice. Pravá strana těla zcela ochrnula a dostavily se i příznaky poškození mozku. Divadlo bez jeho vedení přestalo hrát a vyhlásilo úpadek. Zprvu byl skladatel zcela apatický, odmítal se léčit a smířil se s tím, že jeho životní dráha končí. Až koncem léta se přátelům podařilo dopravit Händela do lázní v [[Cáchy|Cáchách]]. Léčení bylo neuvěřitelně rychlé. Již v říjnu se vrátil do Londýna a během třech měsíců zkomponoval dvě opery a smuteční žalm na smrt královny (''Funeral Anthem'').

V těchto letech se Händelova tvůrčí pozornost přesunula od opery k oratoriu. Vrátil se do Anglie a uvedl oratorium ''Samson'' na slova [[John Milton|Miltonovy]] básně ''Samson Agonistes'', po němž následovala oratorní dramata ''Belsazar'' a ''Herakles''. Nenávist určité části anglického obecenstva (zejména [[aristokracie]]) však nebyla ukončena. V roce [[1745]] byl znovu donucen k vyhlášení úpadku. V této nejhlubší životní krizi mohl už pomoci jen zázrak - a ten se kupodivu stal. Paradoxní na tom je, že zásadní obrat nastal z příčin víceméně nehudebních.

Karel Eduard, nápadníknásledník trůnu, spolu s armádou skotských horalů táhl na Londýn a Anglii zachvátilo vlastenecké nadšení. Händel zkomponoval oratorium ''Occasional Oratorio'', v němž vyzval Angličany do boje. Po vítězství v [[bitva u Cullodenu|bitvě u Cullodenu]] uvedl ''[[Juda Makabejský (Händel)|Judu Makabejského]]'' na oslavu vítězného vévody z Cumberlandu. Po 30 letech bojů a zápasů konečně Anglie uznala Georga Friedricha Händela za svého národního skladatele.

Dílo Georga Friedricha Händla je neobyčejně rozsáhlé. Patrně nejúplnější seznam Händlových prací sestavil Berndt Baselt z Univerzity Martina Luthera v Halle, který poprvé vyšel ve třech svazcích v letech [[1978]] až [[1986]] pod názvem Händel-Handbuch a čítá 612 položek. Každá skladba je označena znakem HWV (Händel-Werke-Verzeichnis) a pořadovým číslem. Obsahuje všechny známé skladby Georga Friedricha Händela, včetně několika, u kterých jsou ohledně autorství jisté pochybnosti. Tento seznam má pro katalogizaci díla stejný význam jako známý Seznam skladeb J. S. Bacha [[BWV|Bach-Werke-Verzeichnis]] (BWV) nebo [[Köchelův seznam]] díla [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]].