Anthemius: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 3 lety
m (prázdný parametr v infoboxu)
Svatba Ricimera s Alypií tvořila pouze dílčí článek politiky užší spolupráce mezi Východem a Západem. Jejím stěžejním cílem byla zvažovaná invaze do [[Afrika (provincie)|Afriky]], nejvíce prosperující části západní říše, obsazené Vandaly.<ref>Williams, Friell (2005), s. 173-174.</ref> Již před Anthemiovým nástupem se Leon pokusil diplomatickou cestou přimět Geisericha, aby přestal napadat Itálii a Sicílii, nicméně vandalský král ignoroval císařovy návrhy.<ref>Priskos fr. 40; Williams, Friell (2005), s. 172.</ref> Krátce po Anthemiově intronizaci byla proti Vandalům přichystána expedice, zřejmě pod velením Marcellina, jejímuž uskutečnění ale zabránilo nepříznivé počasí.<ref>Hydatius 236.</ref> K rozhodujícímu střetnutí došlo v roce 468, kdy kombinované východní a západní síly uspořádaly mohutnou, koordinovanou vojenskou operaci ke znovudobytí Afriky. Prameny uvádí, že Leon shromáždil obrovskou flotilu sestávající z 1100 obchodních lodí a válečných [[dromón]]ů, osazených 100 000 námořníky a vojáky.<ref>Priskos fr. 40; Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.1-2.</ref> Vybudování takového loďstva spolykalo ohromné množství finančních prostředků. Střízlivější soudobé odhady hovoří o tom, že jen východní císař vynaložil na tento podnik 103 000 [[Libra (hmotnost)|liber]] zlata.<ref>Heather (2007), s. 459-460.</ref> Tato nezměrná suma navíc nezahrnuje částku poskytnutou Anthemiem, jenž měl přispět přibližně čtvrtinou celkových nákladů.<ref name="WFL174">Williams, Friell (2005), s. 174.</ref>
 
Římané se podobně jako v roce 461 chtěli vyvarovat námořní bitvěbitvy a po vylodění vojska na souši plánovali pozemní střet s nepřítelem.<ref>Heather (2007), s. 462.</ref> Jádro jejich sil, jejichž velením Leon pověřil svého švagra [[Basiliskos|Basiliska]], mělo přistát nedaleko [[Kartágo|Kartága]]. Dva podpůrné útoky měly současně směřovat na [[Sardinie|Sardinii]] a do [[Tripolitánie]]. Tažení se zpočátku vyvíjelo nadmíru příhodně pro Římany, neboť Marcellinus zahnal vandalskou posádku ze Sardinie a posléze se zmocnil také Sicílie.<ref>Heather (2007), s. 460.</ref> Z [[Aegyptus|Egypta]] vypravené vojsko přistálo pod vedením generála Heraclia v Tripolitánii, s pomocí místních lidí vypudilo Vandaly z tamějších měst a vyrazilo na sever ke Kartágu, kde se mělo spojit s Basiliskem.<ref>Heather (2007), s. 460; Williams, Friell (2005), s. 174.</ref> Ten mezitím dorazil s loďstvem k mysu [[Bon (mys)|Bon]], ve vzdálenosti asi šedesáti kilometrů od Kartága.<ref>Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3.</ref>
 
Geiserich se ocitl v takových nesnázích, že toto město nechal vyklidit.<ref name="WFL174"/> Podle [[Starověk|antických]] pramenů mohl Basiliskos bez obtíží dosáhnout vítězství, pokud by jednal rázně a energicky.<ref>Priskos fr. 40; Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3.</ref> Místo toho ovšem nepochopitelně přistoupil na Geiserichovu nabídku pětidenního příměří.<ref name="PRKI634">Prokopios. ''Válka s Vandaly'' I.6.3-4.</ref> Vandalský král využil dodatečného času k seskupení dostupných plavidel, a když zavál příznivý vítr, vypustil na kotvící římskou flotilu zápalné lodě.<ref>Heather (2007), s. 463-465.</ref> Mezi Římany vypukl zmatek, načež Vandalové zahájili drtivý útok.<ref name="PRKI634"/> Moderní badatelé se rozcházejí v hodnocení rozsahu nastalé zkázy. Někteří se domnívají, že náhlý a překvapivý úder Vandalů vedl ke zničení poloviny římského loďstva.<ref name="WFL174"/> Jiní považují ztráty Římanů za výrazně nižší.<ref>Heather (2007), s. 466.</ref> Basiliskos přesto nemohl učinit nic jiného než odvolat útok na Kartágo a stáhnout trosky poničené flotily na Sicílii.<ref>Heather (2007), s. 466; Williams, Friell (2005), s. 174.</ref>
Neregistrovaný uživatel