Tomáš (apoštol): Porovnání verzí

Nejznámější, ba dokonce příznačná je scéna s nevěřícím Tomášem, ke které došlo osm dní po [[Velikonoce|Velikonocích]]. Tomáš nejprve neuvěřil, že se Ježíš zjevil v jeho nepřítomnosti, a řekl: ''„Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“''<ref>{{Citace bible|Jan|20|25}}</ref> Tomáš se domnívá, že určujícími znaky Ježíšovy totožnosti jsou nyní jeho rány, v nichž se zjevuje, nakolik je miloval. Osm dní poté se Ježíš znovu objeví uprostřed svých učedníků a Tomáš je tentokrát přítomen. Ježíš jej vyzývá: ''„Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“'' <ref>{{Citace bible|Jan|20|27}}</ref> Tomáš reaguje vyznáním: ''„Pán můj a Bůh můj!“''<ref>{{Citace bible|Jan|20|28}}</ref> Evangelista pak pokračuje závěrečnými Ježíšovými slovy: ''„Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili.“''<ref>{{Citace bible|Jan|20|29}}</ref> Na základě této scény mluví [[Tomáš Halík]] o apoštolu Tomášovi jako o prototypu Božího služebníka, jehož údělem je, aby na své cestě víry nesl "břímě svých pochybností a pokušení ke skepsi" a jistoty víry docházel "jen tam, kde se při dotyku ran ve světě dotkne Boha" <ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Dotkni se ran|místo=Praha|rok=2008|vydavatel=Lidové noviny|isbn=978-80-7106-979-9|stránky=26}}</ref>.

 

Poslední poznámku k Tomášovi nám uchovalo Janovo evangelium, které ho představuje jako svědka Vzkříšeného Krista v okamžiku, který následoval po zázračném rybolovu na [[Tiberiadské jezero|Tiberiadském jezeře]] (srov. Jan 21, 2). Při té příležitosti je dokonce zmiňován hned po [[Petr (apoštol)|Šimonu Petrovi]]: zjevný příznak značné vážnosti, které se těšil v prostředí prvních křesťanských komunit.