Verze z 10. 1. 2017, 09:38 editovat Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací m bez param ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 2. 2017, 19:51 editovat zrušit editaci Dominikosaurus (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 3 778 editací info, typo, formát, upravena literatura značka: přepnuto z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: [[Soubor:Vinyl albums.jpg\|thumb\|[[polyvinylchlorid\|Vinylové]] [[Dlouhohrající deska\|LP]] desky\|258x258pixelů]] '''Gramofonová deska''' neboli '''gramodeska''', známá těž jako '''vinylová deska''' nebo prostě jen '''vinyl''', je záznamové médium určené pro záznam, uchování a reprodukci zvuku. Gramodeska má nejčastěji podobu plochého kruhového kotouče černé barvy, uprostřed opatřeného kruhovou papírovou nálepkou s informacemi o záznamu. V samém středu gramodesky je středicí otvor pro nasazení na přehrávací zařízení – [[gramofon]]. Řádek 18: == Historie gramofonové desky == === Od válečku k desce === Základy pro vývoj záznamu a reprodukce zvuku položil roku [[1878]] [[Thomas Alva Edison]] vynálezem [[fonograf]]u. U jeho fonografického válečku jakožto nosiče zvukového záznamu je zvuk zaznamenán na válec pokrytý vrstvou vosku. Při záznamu byla do voskového povrchu otáčejícího se válečku při záznamu achátovým hrotem vyryta spirálová drážka, měnící svoji hloubku v rytmu zaznamenávaného zvuku. Jednalo se tedy o hloubkový záznam (zvaný také Edisonův). Hrot byl mechanicky spojen s membránou umístěnou v kovovém trychtýři (troubě). Mluvilo-li se do trouby, membrána začala kmitat, a tím rozkmitala i hrot ryjící drážku. Při reprodukci záznamu z válečku se postupovalo přesně opačně -– hrot snímal kmity drážky otáčejícího se válečku, kmital v rytmu záznamu, a tím rozkmitával membránu, s níž byl mechanicky spojen. To způsobilo, že membrána vydávala zvuk. Trouba, v níž byla membrána umístěna, zvuk dále zesílila. [[Emile Berliner]] roku [[1888]] nahradil fonografický váleček plochou kruhovou deskou, na jejíž povrch nanesl spirálovou drážku se záznamem. Hloubkový záznam nahradil záznamem stranovým, u nějž drážka kmitá nikoliv do hloubky, ale ze strany na stranu (horizontálně). Tím udal Berliner základní podobu dnešní gramofonové desce. Řádek 44: === „Válka rychlostí“ === V reakci na uvedení LP desek firma RCA Victor přišla roku [[1949]] se svým vlastním formátem gramofonové desky z PVC – malou deskou průměru 17 cm (7") nahranou rychlostí 45 ot/min, zvanou „single play“ (SP) nebo prostě „45“. První komerčně vydaná skladba ve formátu sedmi palců (tzv. sedmičky) nesla jméno ~~"Texarkana~~„Texarkana ~~Baby"~~Baby“ od interpreta Eddy Arnold. Parametry záznamové drážky byly totožné s deskami LP. Tyto desky se brzy staly hitem mladé generace, přestože se na jednu stranu vešly nejvýš dvě skladby. Byly totiž levné, skladné a esteticky přitažlivé – lisovány v různých barvách, odlišujících žánr – [[country]] byla vydávána na zelených deskách, [[vážná hudba]] na červených, [[Rhythm and blues\|R&B]] a [[gospel]] na oranžových, desky pro děti byly žluté. Populární hudba se vydávala na tradiční černé barvě. Pro přehrávání RCA Victor prodávaval speciální malé gramofony, leckdy vybavené měniči, schopnými automaticky přehrát najednou sadu těchto desek. Konkurenční LP desky však nebyly schopné přehrát. V pozdějších letech byly na trh uvedeny bateriové gramofony pro tyto desky. Tak se do vynálezu magnetofonových kazet, CD a [[MP3]] „pětačtyřicítky“ staly prvním přenosným hudebním médiem. Nutno dodat, že SP desky si také později našly cestu do [[jukebox]]ů, kde nahradily zastaralé desky šelakové. V následujících letech vypukla na americkém gramofonovém trhu [[válka formátů]], nazývaná „válka rychlostí“ („battle of speeds“). Někteří upřednostňovali 33⅓ot LP desky, jiní 45ot SP desky a konzervativci preferovali 78ot šelakové desky. Výsledkem tohoto boje bylo, že šelakové desky definitivně ustoupily SP deskám, neboť co do délky záznamu byly SP desky jejich dokonalou náhradou, navíc s lepšími vlastnostmi. SP desky navíc naplnily tržní potřebu tam, kde bylo třeba média s kratší hrací dobou. Pro LP desky jako by se zpočátku nedostávalo využití, ale brzy se začaly osvědčovat v oblasti nahrávek vážné hudby. Dlouhá stopáž LP desek dále dává vzniknout novému hudebnímu formátu – [[Hudební album\|hudebnímu albu]]. Řádek 60: == Dělení gramodesek == * '''Standardní desky.''' ~~Tento~~– tento historický a překonaný typ desek byl vyráběn z [[šelak]]u. Měly širší drážku než dnešní desky, pro přehrávání se používal hrot s větším poloměrem zaoblení. Tyto desky měly průměr nejčastěji 25 cm a rychlost otáčení 78 ot/min. Jedna strana standardní desky pojala zhruba 3 minuty záznamu, což vystačilo na jednu píseň.,<ref>Nejdelší šelaková gramodeska (s nejdelší skladbou a průměrem 25 cm) byla vyrobena v Československu v roce 1957 a délka skladby byla 4 minuty a 20 sekund.</ref>, větší, 30cm varianta desky, i 5 minut. Tento typ gramodesek se v Československu používal až do roku [[1963]],<ref>Poslední šelaková gramodeska byla vydána v prosinci 1963 (obsahovala písně „Už kvetou pampelišky“ a „Třistapětašedesátkrát“).</ref>, kdy byl nahrazen [[polyvinylchlorid\|vinylovými]] SP [[singl]]y. Prodej standardních desek však dobíhal až do roku 1968, mnohé tituly té doby byly firmou Supraphon vydávány jak na moderních SP tak na standardních šelakových deskách.<br/>Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy [[gramofon]]ů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu<ref>Tyto gramofony již používaly přenosky s pohyblivým železným jádrem (moving iron, MI), ovšem několikanásobně větší a těžší (cca 40g) a pro přehrání desky se používaly: Pro přehrávání starých šelakových (standardních) desek existují dva druhy [[gramofon]]ů. Starší, jsou čistě mechanické, s plechovou rourou a natáčením klikou. Novější jsou elektrické, a zvuk je z nich snímatelný v podobě elektrického signálu<ref>Tyto gramofony již používaly přenosky s pohyblivým železným jádrem (moving iron, MI), ovšem několikanásobně větší a těžší (cca 40g) a pro přehrání desky se používaly: * obyčejné ocelové jehly (1 jehla = 1 strana desky) * tvrzené ocelové jehly (1 jehla = 16 stran desek) * jehly se safírovým hrotem (1 jehla = 50 stran desek) * jehly s diamantovým hrotem (1 jehla = 100 stran desek), tyto jehly vyráběla např. firma His Master's Voice (jehly Thungstyle)</ref> nejen do starých elektronkových rádií, ale do jakéhokoliv druhu spotřební elektroniky vybavené gramofonovým předzesilovačem signálu, po připájení novějšího typu konektoru. Moderní typy gramofonových přenosek u současných gramofonů pracují na magnetodynamickém principu. Nyní jsou vyráběny i speciální [[magnetodynamická přenoska\|magnetodynamické přenosky]] určené pouze pro reprodukci starých standardních šelakových desek.<br/>Přestože jsou tyto desky již považovány za překonané a zastaralé, mají nezřídka vysokou dokumentační a kulturní hodnotu. Jsou totiž dokumentem své doby a jsou v převážné většině jediným zvukovým záznamem tehdejších zpěváků a hudebníků. Proto zasluhují náležitou péči. * '''Desky s úzkou drážkou''' – byly vyvinuty po druhé světové válce. Desky tohoto typu jsou vyráběny dodnes. Lisují se z plastické hmoty [[PVC]] (polyvinylchlorid, v americké angličtině též zkráceně vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Díky použití PVC, který má jemnější strukturu než šelak, bylo možno zúžit drážku, snížit její amplitudu (rozkmit), a tím i drážkovou rozteč. Snížila se také frekvence otáčeni. To umožnilo podstatně prodloužení doby záznamu. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství.▼ Za zmínku stojí ještě dva typy gramodesek: Přestože jsou tyto desky již považovány za překonané a zastaralé, mají nezřídka vysokou dokumentační a kulturní hodnotu. Jsou totiž dokumentem své doby a jsou v převážné většině jediným zvukovým záznamem tehdejších zpěváků a hudebníků. Proto zasluhují náležitou péči. ▲'''Desky s úzkou drážkou''' byly vyvinuty po druhé světové válce. Desky tohoto typu jsou vyráběny dodnes. Lisují se z plastické hmoty [[PVC]] (polyvinylchlorid, v americké angličtině též zkráceně vinyl), ale výjimečně též z jiných umělých hmot v podobě pohlednic, vzorkovaných, či průhledných desek. Díky použití PVC, který má jemnější strukturu než šelak, bylo možno zúžit drážku, snížit její amplitudu (rozkmit), a tím i drážkovou rozteč. Snížila se také frekvence otáčeni. To umožnilo podstatně prodloužení doby záznamu. Vinylová hmota vyráběná v Československu byla gramofonovými odborníky považována za velmi kvalitní materiál a vyvážela se do zahraničí ve velkém množství. ~~Ještě dva typy gramodesek stojí za zmínku:~~ * vinylové desky s drážkou jako měly standardní desky a otáčkami 78 RPM (vinyl tvrzený plavenou křídou, výrobce V-disc, USA) * vinylové LP desky s otáčkami 78 RPM (klasický vinyl, výrobce Aprelevskij zavod, SSSR) Řádek 80 ⟶ 74: [[Soubor:lp-drážky.jpg\|thumb\|Ukázka drážek se záznamem hudby na dlouhohrající gramofonové desce.]] * [[Singl\|'''SP''']] (single play) -– singly -– menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45 otáček za minutu ([[Otáčky za minutu\|rpm]]), výjimečně na rychlost 33. Obvykle jedna strana desky obsahovala jednu hudební skladbu resp. písničku. Průměr desky 17 cm. * [[Extended play\|'''EP''']] (extended play) -– menší typ vinylových desek obvykle na rychlost 45. V podstatě totožné s SP, ale na každé straně jsou dvě (někdy i tři) písničky. Vydávány byly mnohem méně a mívaly speciální obaly. Vzácně byly vydávány tyto desky i s rychlostí 33 otáček se zmenšeným středem, na jednu stranu se tak daly zaznamenat až čtyři drobné skladby resp. písničky. Občas byly vydány i nečerné desky -– průsvitné, mnohobarevné... V této velikosti o 33 1/3 [[Otáčky za minutu\|ot/min]] byly v [[Československo\|Československu]] vydávány též pohádky ([[Večerníček\|večerníčky]]), zvláště pak se [[Spejbl a Hurvínek\|Spejblem a Hurvínkem]]. * [[Dlouhohrající deska\|'''LP''']] (long play) -– „elpíčko“ -– dlouhohrající deska obvykle na rychlost 33,1/3 [[Otáčky za minutu\|rpm]], zpočátku výjimečně i na rychlost 16+2/3 [[Otáčky za minutu\|rpm]]. V případě populární hudby většinou obsahovala celé jedno album jednotlivé skupiny, u vážné hudby pak jakoukoliv jinou nahrávku v celkové délce až 45 minut, případně i delší. Průměr 30 cm, na jedné straně libovolný počet skladeb či záznamů mluveného slova, u hudebních záznamů z oblasti populární hudby většinou 4 až 14 písniček. Občas (zejména HiFi klub Svazarmu) byly tyto LP vydávány i pro rychlost 45 [[Otáčky za minutu\|rpm]] a dokonce i pro 78 [[Otáčky za minutu\|rpm]]. * '''GL''' – zvláštní typ gramofonové desky. Průměr 25 cm, 33+1/3 [[Otáčky za minutu\|rpm]] nebo 16+2/3 [[Otáčky za minutu\|rpm]] Na ~~"rychlosti"~~„rychlosti“ 16+2/3 [[Otáčky za minutu\|rpm]] bylo vydáváno jen mluvené slovo. == Vydavatelství == Řádek 97 ⟶ 91: V poválečném Československu bylo běžně možno zakoupit i gramofonové desky vydávané v okolních státech [[Rada vzájemné hospodářské pomoci\|RVHP]]. V [[Německá demokratická republika\|NDR]] byly gramofonové desky vydávány pod značkou [[Eterna (vydavatelství)\|Eterna]] či [[Amiga (vydavatelství)\|Amiga]], v [[Polsko\|Polsku]] pod značkou [[Muza]], v [[Sovětský svaz\|Sovětském svazu]] pod značkou [[Melodia]], v [[Maďarsko\|Maďarsku]] pod značkou [[Pepita]] či [[Hungaroton]], v [[Bulharsko\|Bulharsku]] pod značkou [[Balkaton]], v [[Rumunsko\|Rumunsku]] pod značkou [[Electrecord]], na [[Kuba\|Kubě]] pod značkou Ariel. Mnohé jiné velmi známé a renomované gramofonové značky pocházející ze zemí západní [[Evropa\|Evropy]] a z [[Amerika\|Ameriky]] byly v té době pro běžného spotřebitele prakticky nedostupné z politických a hospodářských důvodů. ~~Mnohem více informací o gramofonových deskách nalezne laskavý čtenář v knize Adolfa Lochmana "Gramofonová deska" z roku 1955.~~ Gramofonové nadšence a fandy té doby sdružoval [[spolek]], který se nazýval [[Gramofonový klub]]. == ~~Poznámky~~Odkazy == === Poznámky === <references /> === Literatura === * {{Citace monografie \| příjmení = Pešák \| jméno = Josef ~~\| odkaz na autora = Josef Pešák~~ \| titul = Gramofon, jeho provoz a technické využití \| vydavatel = Státní nakladatelství technické literatury (SNTL)▼ \| url = ▼ ▲ \| vydavatel = Státní nakladatelství technické literatury \| místo = Praha \| rok = 1982 Řádek 116 ⟶ 109: \| kapitola = Vývoj mechanického záznamu zvuku \| strany = 28 }} \| isbn = ▼ * {{Citace monografie \| jazyk = cs▼ \| příjmení = Lochman▼ \| jméno = Adolf▼ \| titul = Gramofonová deska \| vydavatel = Práce▼ \| místo = Praha▼ ▲ \| ~~url~~rok = 1955 \| ~~datum~~ vydání = 1▼ \| počet stran = 321 }} * {{Citace monografie \| příjmení = Gössel \| jméno = Gabriel \| titul = Fonogram: praktický průvodce historií záznamu zvuku \| vydavatel = Radioservis▼ \| místo = Praha \| rok = 2001 \| vydání = 1 \| počet stran = 229 ▲ \| isbn = 80-86212-19-X }} * {{Citace elektronické monografie ▲ \| příjmení = ▲ \| jméno = ~~\| odkaz na autora =~~ \| titul = History & Development of Vinyl \| url = http://www.thevintagerecord.com/History_of_Vinyl.html \| vydavatel = The Vintage Records ▲ \| datum vydání = ▲ \| jazyk = csanglicky ~~\| datum aktualizace =~~ ~~\| datum přístupu =~~ ▲ \| vydavatel = ▲ \| místo = ~~\| jazyk = en~~ }} * {{Citace elektronické monografie \| příjmení = Vernon \| jméno = Mount ~~\| odkaz na autora =~~ \| titul = The History of The 45 RPM Record \| url = http://historysdumpster.blogspot.cz/2012/08/the-history-of-45-rpm-record.html \| datum vydání = 2012-08-24 ~~\| datum aktualizace =~~ ~~\| datum přístupu =~~ ▲ \| vydavatel = \| místo = Washington \| jazyk = enanglicky }} * Lochman Adolf. Gramofonová deska, nakl. Práce, 1955 * Gössel Gabriel. Fonogram === Související články === * [[pirátská deska]] === Externí odkazy === * {{Wikicitáty\|téma=Gramofonová deska}} * {{Commonscat}}

Gramofonová deska: Porovnání verzí