Verze z 24. 2. 2017, 19:37 editovat M97uzivatel (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 76 279 editací pokračování ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 26. 2. 2017, 17:54 editovat zrušit editaci M97uzivatel (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Výjimky z blokování IP adres 76 279 editací dokončení Přejít na další porovnání →
Řádek 1: ~~{{Pracuje se\|4 dny}}~~ '''[[Vodík]]''' ('''H''') má tři přírodní izotopy označované <sup>1</sup>H, <sup>2</sup>H a <sup>3</sup>H. První dva jsou stabilní, <sup>3</sup>H má [[poločas přeměny]] 12,32 let. Všechny těžší izotopy byly připraveny uměle a mají poločas kratší než 1 zeptosekunda (10<sup>-21</sup> s). Z nich je nejstabilnější <sup>5</sup>H a nejméně stabilní <sup>7</sup>H.<ref>{{cite journal \|author=Y. B. Gurov\|coauthors=<!-- --> Řádek 13 ⟶ 12: \|year=2003 \|title=Experimental Evidence for the Existence of <sup>7</sup>H and for a Specific Structure of <sup>8</sup>He \|journal=[[Physical Review Letters]] \|volume=90 \|issue=8 \|pages=082501 \|bibcode=2003PhRvL..90h2501K Řádek 31 ⟶ 30: [[Soubor:H-2 atom.png\|200px\|Model atomu deuteria]] '''<sup>2</sup>H''' (hmotnost atomu 2,013 553 212 724(78) ~~[[atomová hmotnostní konstanta\|~~u]]), další stabilní izotop, je známý jako ''deuterium'' a v jádru má jeden proton a jeden neutron. Jádro deuteria se nazývá deuteron. Deuterium zaujímá 0,002 6 až 0,018 4 procent přírodního vodíku (podle počtu atomů), největší výskyt bývá obvykle v mořské vodě. Toto zastoupení je větší, než je ve vesmíru obvyklé (kolem 27 [[ppm]]). Jeho vyšší koncentrace ve vnitřní sluneční soustavě je způsobena nižší [[těkavost]]í <sup>2</sup>H a jeho sloučenin oproti <sup>1</sup>H; kvůli vyšší [[molární hmotnost]]i se totiž pomaleji vypařovaly působením slunečního záření. Pro tento izotop se někdy používá [[symbol prvku\|chemická značka]] D. Řádek 39 ⟶ 38: == Vodík-3 (tritium) == {{Viz též\|tritium}} [[Soubor:H-3 atom.png\|200px\|Model atomu tritia]] '''<sup>3</sup>H''' (hmotnost atomu 3,016 049 2  u) se také nazývá ''tritium'' a v jeho jádru (nazývaném ''triton'') se nachází proton a dva neutrony. Někdy se pro něj používá značka T. Je [[radioaktivita\|radioaktivní]], podléhá [[přeměna beta minus\|beta minus přeměně]] s [[poločas přeměny\|poločasem]] 12,32 let.<ref name="Miessler"> {{cite book \|author1=G. L. Miessler \|author2=D. A. Tarr \|year=2004 \|title=Inorganic Chemistry \|page= \|edition=3rd \|publisher=Pearson Prentice Hall \|isbn=978-0-13-035471-6 }}</ref> V malém množství se vyskytuje v přírodě, neboť vzniká reakcí kosmického záření s plyny v atmosféře. Tritium bylo rovněž uvolněno při testech [[jaderná zbraň\|jaderných zbraní]]. Použití nalézá v [[izotopová geochemie\|izotopové geochemii]], [[termonukleární zbraň\|termonukleárních zbraních]] a jako trvalý zdroj světla. S [[kyslík]]em vytváří [[tritiová voda\|tritiovou (supertěžkou) vodu]]. Nejčastěji se tritium vyrábí z přírodního izotopu lithia, [[lithium-6\|lithia-6]] reakcí s neutrony v [[jaderný reaktor\|jaderném reaktoru]]. V [[deuterium-tritiová fúze\|deuterium-tritiové fúzi]] se tritium společně s deuteriem využívá k získávání energie skrz úbytek hmotnosti při srážce a následné fúzi za vysoké teploty. == Vodík-4 == '''<sup>4</sup>H''' (hmotnost atomu 4,026 43(11) u) má v jádru tři neutrony. Jedná se o velmi nestabilní izotop, který byl připraven v laboratoři bombardováním tritia rychlými jádry deuteria.<ref name="Ter-Akopian"> {{cite journal \|author=G. M. Ter-Akopian\|coauthors=<!-- --> \|year=2002 \|title=Hydrogen-4 and Hydrogen-5 from t+t and t+d transfer reactions studied with a 57.5-MeV triton beam \|journal=AIP Conference Proceedings \|volume=610 \|pages=920 \|doi=10.1063/1.1470062 \|display-authors=etal}}</ref> V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo neutron z rychlého deuteronu. Přítomnost vodíku-4 byla odvozena z detekce zbylého protonu.<ref>{{cite journal \|author1=M. Wang \|author2=G. Audi \|author3=A. H. Wapstra \|author4=F. G. Kondev \|author5=M. MacCormick \|author6=X. Xu \|author7=B. Pfeiffer \|year=2012 \|title=The Ame2012 atomic mass evaluation (II). Tables, graphs, and references \|url=http://amdc.impcas.ac.cn/evaluation/data2012/paper/AME2012-2.pdf \|journal=Chinese Physics C \|volume=36 \|issue=12 \|pages=7 \|doi=10.1088/1674-1137/36/12/003 \|bibcode=}}</ref> <sup>4</sup>H se rozpadá [[vyzáření neutronu\|vyzářením neutronu]] za vzniku tritia, s poločasem 1,39±0,10×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003>{{cite journal \|author1=G. Audi \|author2=A. H. Wapstra \|author3=C. Thibault \|author4=J. Blachot \|author5=O. Bersillon \|year=2003 \|title=The NUBASE evaluation of nuclear and decay properties \|url=http://amdc.in2p3.fr/nubase/Nubase2003.pdf \|journal=Nuclear Physics A \|volume=729 \|issue= \|pages=3–128 \|doi=10.1016/j.nuclphysa.2003.11.001 \|bibcode=2003NuPhA.729....3A }}</ref> == Vodík-5 == '''<sup>5</sup>H''' je vysoce nestabilní izotop vodíku, jeho jádro obsahuje 4 neutrony. Byl připraven v laboratoři bombardováním tritia rychlými jádry tritia.<ref name="Ter-Akopian"/><ref> {{cite journal \| author = A. A. Korsheninnikov\| coauthors=<!-- --> \| year = 2001 \| title = Superheavy Hydrogen <sup>5</sup>H \| journal = Physical Review Letters \| volume = 87 \| issue = 9\| pages = 92501 \| bibcode=2001PhRvL..87i2501K \| doi = 10.1103/PhysRevLett.87.092501 \|display-authors=etal}}</ref> V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo dva neutrony z rychlého tritonu. Přítomnost vodíku-4 byla odvozena z detekce zbylého protonu. <sup>5</sup>H se rozpadá dvojitým vyzářením neutronu za vzniku tritia, s poločasem nejméně 9,1×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Vodík-6 == '''<sup>6</sup>H''' se rozpadá trojitým vyzářením neutronu na tritium nebo čtyřnásobným na deuterium s poločasem 2,9×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Vodík-7 == '''<sup>7</sup>H''' se skládá z protonu a šesti neutronů. Poprvé byl syntetizován roku 2003 skupinou ruských, japonských a francouzských vědců v laboratořích [[RIKEN]] bombardováním vodíku atomy helia-8, kdy všech 6 neutronů bylo předáno vodíku.<ref name="Korsheninnikov"/> Vodík-7 má [[poločas přeměny]] 2,3×10<sup>-23</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Rozpadové řady == Většina radioizotopů vodíku se přeměňuje přímo na tritium, jež se následně mění na stabilní [[helium-3]]. :<math>\mathrm{{}^{3}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{12,32\ r}}\ \mathrm{{}^{3}_{2}He} + \mathrm{e{}^{-}_{}} </math> :<math>\mathrm{{}^{4}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{139\ ys}}\ \mathrm{{}^{3}_{1}H} + \mathrm{{}^{1}_{0}n} </math> :<math>\mathrm{{}^{5}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{>910\ ys}}\ \mathrm{{}^{3}_{1}H} + \mathrm{2{}^{1}_{0}n} </math> :<math>\mathrm{{}^{6}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{290\ ys}}\ \mathrm{{}^{3}_{1}H} + \mathrm{3{}^{1}_{0}n} </math> :<math>\mathrm{{}^{6}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{290\ ys}}\ \mathrm{{}^{2}_{1}H} + \mathrm{4{}^{1}_{0}n} </math> Poločas přeměny <sup>3</sup>H je vyjádřen v rocích, u ostatních izotopů v yoctosekundách (10<sup>-21</sup> s). :<math>\mathrm{{}^{7}_{1}H}\ \xrightarrow{\ \mathrm{23\ ys}}\ \mathrm{{}^{3}_{1}H} + \mathrm{4{}^{1}_{0}n} </math> == Reference == {{Překlad\|jazyk=en\|článek=Isotopes of hydrogen\|revize=767223938}} <references /> {{Portály\|Chemie\|Fyzika}} [[Kategorie:Vodík]] [[Kategorie:Izotopy prvků]]

Izotopy vodíku: Porovnání verzí