Lidová demokracie (deník): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 37:
* [[Rostislav Petera]] (šéfredaktor 1948-1963; 1968-1969) - představitel pro-komunistického levicového křídla v ČSL, působil nejprve v brněnské redakci, pak byl činný v prorežimní [[Katolická akce (státní)|Katolické akci]]. Po odchodu z redakce byl až do smrti jako předseda ČSL a člen České národní rady
* [[František Touška]] (cca 1963-1968)
* [[Jiří Navrátil]] (1989-1990)<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Richter|jméno=Jaroslav|titul=Skaut Navrátil: S Foglarem jsem se rozešel ve zlém. Teď vidím, že to byla chyba.|periodikum=Lidové noviny|vydavatel=Mafra|url=http://www.lidovky.cz/navratill-s-foglarem-jsem-se-rozesel-ve-zlem-ale-ted-vidim-ze-to-byla-chyba-1rf-/pribehy-20-stoleti.aspx?c=A170116_170108_pribehy-20-stoleti_sij|datum vydání=16.1. 2017|datum přístupu=26.2.2017}}</ref>
== Historie ==
Řádek 45 ⟶ 46:
Dosah novin však nebyl příliš veliký - obecně nebyly schopné konkurovat ostatním novinám, které tehdy běžně vycházely.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Veber|jméno=Václav|příjmení2=|jméno2=|titul=Osudové únorové dny: 1948.|vydání=|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2008|počet stran=|strany=41|isbn=}}</ref> Lidovou demokracii, která vycházela denně mimo pondělí tiskly ''Československé tiskařské a vydavatelské podniky'' (Č.A.T.) v rozsahu šesti až osmi stran na jedno vydání. Mezi přispěvatele se řadili tehdy převážně ať už běžní straníci, zákonodárci, ale i jiní příslušníci ČSL mezi nimiž nechyběli i odpůrci klerikalismu strany z pravicově zaměřeného spektra ([[Helena Koželuhová]]) či publicisté z širokého společenského spektra ([[Pavel Tigrid]]<ref>V letech 1945-1948 komentátor Lidové demokracie a časopisu Obzory</ref>, František Hanzelka, Jiří Hoetzel, Antonín Plhal, [[Vladimír Sís (spisovatel)|Vladimír Sís]], [[Jan Strakoš]], [[Vojtěch Mixa]], [[František Weyr]], Jaroslav Šterc, Pavel Jedlička nebo Miroslav Horčička).
V průběhu "horkého léta" 1947 Lidová demokracie aktivně napomáhala zmírňování napětí a eufemizaci problémů mezi Čechy a Slováky, kteří se velmi obtížně vyrovnávali s důsledky předchozí existence Slovenského "ludového" státu. Sama ČSL cítila a doufala, že při navázání pozitivních kontaktů se Slovenskem by mohlo dojít ke spojení hlavních křesťanských demokratických stran (především slovenské [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratické strany]], která byla faktickým vítězem slovenských poválečných voleb) s ČSL, což by vedlo k efektivnějšímu vzdorování proti sílícímu vlivu KSČ a pokusům o vliv ze strany [[Komunistická strana Slovenska|KSS]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Jireš|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Reflexe Slovenska a Slováků v českých nekomunistických denících během krizového roku 1947 (diplomová práce)|vydání=|vydavatel=Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií|místo=Brno|rok=2012|počet stran=|strany=98-99|isbn=}}</ref> Často se tak mohl čtenář dočíst o "vlivu slovenského katolicismu pro čechoslovákismus" nebo že "slovenské katolictví má k republice kladný poměr". Vytváření jisté "slovenské idyly" napomáhal proaktivně i sám Pavel Tigrid ve svém komentáři "Slovenské dojmy", který v srpnu vycházel v LD na pokračování.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Jireš|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Reflexe Slovenska a Slováků v českých nekomunistických denících během krizového roku 1947 (diplomová práce)|vydání=|vydavatel=Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií|místo=|rok=|počet stran=|strany=78-81|isbn=}}</ref>
=== Období zlovůle a totalitní kontroly (1948-1967) ===
Řádek 58 ⟶ 59:
=== Demokratizace Lidové demokracie a úpadek (1990-1994) ===
V období po Sametové revoluci do redakce vstoupila řada nových redaktorů, kteří do té doby působili převážně ineditně v samizdatu ([[Radomír Malý]], [[Pavel Švanda (spisovatel)|Pavel Švanda]]), tak i již zkušení novináři ([[Antonín Hošťálek]], [[Václav Štěpánek (historik)|Václav Štěpánek]]), ale i ti, kteří s novinařinou teprve začínali nebo ji měli jen jako vedlejší činnost ([[Libor Jan]]). Na druhou stranu cela řáda jiných redaktorů po "aféře [[Josef Bartončík|Bartončík]]" z redakce pro nesouhlas se stranickým vměšováním odešla.<ref>Spory vyvrcholily tzv. „Prohlášením redaktorů Lidové demokracie“ adresované předsednictvu ÚV ČSL ze dne 12. června 1990, kteří požadovali přeměnu Lidové demokracie ze "stranického orgánu" na "nezávislý moderní křesťanský deník". Viz Řehořová 2008, 10</ref> Celková adaptace deníku na změny ve společnosti se však nepodařila.
Neutěšenou situaci, kdy list, který sice po mnoho let vydělávala miliónové sumy, ale nakonec si nesměl kvůli každoročním odvodům svých zisků si vytvořit žádnou finanční rezervu a po aféře Bartončík, kdy navíc i výrazně klesl náklad listu to vedlo k dalšímu finančnímu oslabení novin i samotného vydavatelství. V následku toho rozhodlo v listopadu 1992 vedení [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|KDU-ČSL]] o prodeji Lidové demokracie vydavatelství Pragoprint. Pod jeho vedením však dosah deníku začal prudce upadat a vydavatel se dle mínění některých redaktorů netajil tím, že má v úmyslu ho zlikvidovat. K 23. červenci 1994 tak definitivně Lidová demokracie přestává vycházet.
== Zajímavosti ==
| |||