Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 116 bajtů, před 2 lety
→‎Historie: doplnění wikiodkazu
Počátky palauské historie jsou zahaleny tajemstvím. První obyvatelé Palau přišli na ostrovy okolo roku [[1. tisíciletí př. n. l.|1000 př. n. l.]] pravděpodobně z&nbsp;[[Filipíny|Filipín]], [[Indonésie]], [[Nová Guinea|Nové Guineje]] a [[Polynésie]]<ref>[http://micronesia.hawaii.com/palau/history/index.php Historie (1)]</ref> Před obdobím [[kolonialismus|kolonialismu]] měli Palauané komplexní [[matriarchát|matriarchální]] společenské zřízení, ve kterém majetek ve vlastnictví [[klan]]u dědily ženy<ref>[http://sg.travel.yahoo.com/guide/australasia_and_pacific/palau/history.html Historie (2)]</ref>.
 
Prvním [[Evropa]]nem, jenž ostrovy spatřil, byl pravděpodobně [[Španělsko|španělský]] objevitel [[Ruy López de Villalobos]] roku [[1543]]. [[Španělsko]] si ostrovy oficiálně nárokovalo už od roku [[1686]], avšak neučinilo žádný pokus o jejich průzkum či kolonizaci, Palauské ostrovy byly součástí [[Španělská východníVýchodní Indie|Španělské východníVýchodní Indie]]. První evropský pokus ostrovy kolonizovat nebo s&nbsp;nimi obchodovat byl učiněn až roku [[1783]], kdy na útesu u palauského ostrova [[Ulong]]u (skalnatý ostrov ležící mezi [[Koror (ostrov)|Kororem]] a [[Peleliu]]) ztroskotal se svojí lodí Antelope [[Spojené království|britský]] [[Kapitán lodi|kapitán]] [[Henry Wilson]]<ref>[http://sg.travel.yahoo.com/guide/australasia_and_pacific/palau/history.html Historie (3)]</ref>. S&nbsp;pomocí kororského nejvyššího náčelníka Ibedula dokázal během 3 měsíců Wilson se svojí posádkou opravit loď. Wilson pak vzal na oplátku náčelníkova syna, prince Lebuu, na studium do [[Anglie]]. Ačkoliv Lebua zemřel krátce po příjezdu do [[Londýn]]a na [[pravé neštovice]], jeho přítomnost podnítila u mnoha [[Spojené království|Britů]] zájem o Palau. Britové se brzy stali na dalších 100 let hlavním palauským obchodním partnerem, než byli roku [[1885]] nahrazeni [[Španělsko|Španěly]].
 
Během [[19. století]] se [[Španělsko|španělští]] [[kněz|kněží]] neúspěšně pokoušeli šířit mezi obyvateli [[Římskokatolická církev|římskokatolickou]] víru a Španělé si činili na ostrovy nárok až do roku [[1875]], kdy je po britských protestech stáhli. Poté co roku [[1885]] [[Německo]] obsadilo některé ostrovy, byl vyřešením sporu pověřen [[papež]] [[Lev XIII.]], který potvrdil nárok Španělska na [[souostroví Karolíny|Karolíny]], ale s&nbsp;výhradou zachování obchodních [[koncese|koncesí]] pro Brity a Němce. Španělští [[Řád menších bratří kapucínů|kapucínští]] kněží zde poté vybudovali dva [[kostel]]y, zavedli mezi obyvatelstvem používání [[Latinka|latinské abecedy]] a vymýtili zdejší války mezi vesnicemi.
Německo započalo s&nbsp;organizovaným využíváním zdejších přírodních zdrojů. Němci zde mimo jiné zakládali [[Palma kokosová|kokosové]] [[plantáž]]e, na nichž nutili pracovat místní [[obyvatelstvo]]. Tehdy se zde rovněž rozšířily západní nemoci, které měly na zdejší obyvatelstvo zničující vliv. Administrativně Německo Palau v&nbsp;rámci [[Karolíny|Západních Karolín]] začlenilo k&nbsp;[[Německá Nová Guinea|Německé Nové Guineji]] (mapa je [http://www.deutsche-schutzgebiete.de/webpages/Deutsch-Neuguinea_Karte_1912.jpg zde]) a ovládalo je až do [[8. říjen|8. října]] [[1914]], kdy je obsadilo [[Japonsko]], které je pak po porážce Německa na konci [[První světová válka|1. světové války]] získalo roku [[1919]] na základě [[Versailleská smlouva|Versailleské mírové smlouvy]].
 
Od [[17. prosinec|17. prosince]] [[1920]] bylo Palau mandátnímsoučástí územím[[Mandátní území|mandátního území]] [[SpolečnostMandátní národůúzemí Tichomořské ostrovy|SpolečnostiTichomořských národůostrovů]], vekteré správědo Japonskasprávy Japonského císařství svěřila [[Společnost národů]]. Během následujících 30 let japonské vlády prodělala palauská kultura a společnost obrovské změny: došlo k&nbsp;založení veřejných škol, obyvatelstvu byla vnucována [[japonština]], došlo k&nbsp;zavedení tržní [[ekonomika|ekonomiky]] a soukromého (místo dosavadního kmenového) vlastnictví půdy.<ref>[http://micronesia.hawaii.com/palau/history/index.php Historie (6)]</ref> Vesničtí [[náčelník|náčelníci]] ztratili moc ve prospěch japonské koloniální [[byrokracie]]. Na Palau se tehdy přistěhovaly tisíce japonských, [[Korea|korejských]] a [[Okinawa|okinawských]] dělníků. Palauané rovněž přišli o svůj tradiční [[dědické právo|dědický systém]], protože ztratili půdu, ať už prodejem či [[konfiskace]]mi. [[1. duben|1. dubna]] [[1922]] pak Japonsko začlenilo Palau do [[Jihomořská správní oblast|Jihomořské správní oblasti]] ([[japonština|japonsky]] ''Nan'jó Čó''), zahrnující [[Marshallovy ostrovy]], Palau, Karolíny a [[Severní Mariany]]. [[Koror]] se tehdy stal správním centrem celého japonského Tichomoří, moderním stylovým městem s&nbsp;dlážděnými cestami, [[elektřina|elektrickou]] a vodovodní sítí, továrnami, obchody, lázněmi, restauracemi a lékárnami.
 
Roku [[1935]] Japonsko celé mandátní území [[anexe|anektovalo]]. Koncem 30. let [[20. století]] Japonsko izolovalo Palau od okolního světa a započalo zde se soustředěným budováním řady [[opevnění]]. Koncem roku [[1941]] se na Palau soustředily japonské síly určené k&nbsp;[[Obsazení Filipín (1941-1942)|útoku na jižní Filipíny]]. Během posledních fází [[Druhá světová válka|druhé světové války]] se zdejší japonská opevnění stala terčem spojeneckých útoků. Spojenci se vylodili na zdejších ostrovech [[Peleliu]] ([[Bitva o Peleliu]]) a [[Angaur]] ([[Bitva o Angaur]]), zatímco na podstatně lidnatějších ostrovech [[Koror (ostrov)|Kororu]] a [[Babelthuab]]u (kam [[Japonci]] přemístili většinu Palauanů) nikdy nedošlo k&nbsp;invazi a japonské jednotky na těchto ostrovech byly izolovány. V&nbsp;období od [[15. září]] do [[27. listopad]]u [[1944]] pak [[Spojené státy americké|USA]] dobyly a obsadily Peleliu a Angaur. Izolované jednotky na ostatních ostrovech se vzdaly na konci války.