Prčice: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 4 lety
m
tyo
(Pamětihodnosti)
m (tyo)
Někdy před rokem [[1724]] vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná [[židovská obec]]. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž nebylo zde [[ghetto]]. Nicméně exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z r. [[1724]]) je k roku [[1618]] uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k r. [[1702]] je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště. V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku [[1689]] modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou [[Uhličitan draselný|potaše]] a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), [[koželuh]] Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi.
 
Roku [[1880]] bydlelo v Prčici 31 Židů, roku [[1890]] 45 Židů, roku [[1900]] 52 Židů, v roce [[1910]] žilo v obci 43 [[Židé|Židů]], v r. [[1921]], jak uvádějí [[Hugo Gold]] a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku [[1930]] 23 obyvatel hlasícíchhlásících se k židovskému náboženství.
 
K žid. obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné žiovské obce: [[Borotín (okres Tábor)|Borotín]], [[Divišovice (Sedlec-Prčice)|Divišovice]], [[Jetřichovice (Sedlec-Prčice)|Jetřichovice]], [[Kvasejovice (Sedlec-Prčice)|Kvasejovice]], Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, [[Nadějkov]], [[Nosetín]], [[Petříkovice (Nadějkov)|Petříkovice]], [[Přestavlky (Sedlec-Prčice)|Přestavlky]], Ředice, [[Sedlec-Prčice|Sedlec]], [[Střezimíř|Střežmíř]], [[Stupčice]], Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice.
Z Prčice pocházeli [[dirigent]] Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, [[sólista]] [[Opera Národního divadla|Opery Národního divadla]] Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják [[C. k. armáda|c.k. rakouské armády]] v [[První světová válka|1. sv. válce]] v [[Srbsko|Srbsku]].
 
V roce 1942 zdejší [[židovská obec]] zanikla, obyvatelé byli v rámci [[Holokaust|holocaustu]] nejdříve odkradeni, pak odstransportovániodtransportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4.9.1942), a posléze vyvražděni v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]]. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do [[Britský mandát Palestina|Palestiny]] na začátku války.
 
Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes [[židovský hřbitov]] z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 [[Klasicistní architektura|klasicistních]] a novodobých náhorbkůnáhrobků. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.<ref>Podle informační tabule na márnici hřbitova.</ref>
 
Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a [[Synagoga|synagogy]], objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v r. 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti [[Votice|votického]] rabína Moisese Schiffmanna v předvečer [[Šabat|šabatu]], v pátek 18. srpna [[1854]] (24. [[Av (měsíc)|Avu]] [[Židovský kalendář|5614 podle židovského letopočtu]]).
Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v r. 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem [[aron ha-kodeš]] byla rozeta. Do r. 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig.
 
Od 2. pol. 19. stol. do r. [[1910]] v tomtýž objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň [[mikve]], jejíž zbytky se pravdepodobněpravděpodobně dodnes nachází ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese.
 
[[Židovská obec|Židovská náboženská obec]] v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej r. 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.