Izotopy vodíku: Porovnání verzí

Přidáno 2 394 bajtů ,  před 4 lety
pokračování
(nový článek podle enwiki)
 
(pokračování)
{{Pracuje se|4 dny}}
'''[[Vodík]]''' ('''H''') má tři přírodní izotopy označované <sup>1</sup>H, <sup>2</sup>H a <sup>3</sup>H. První dva jsou stabilní, <sup>3</sup>H má [[poločas přeměny]] 12,32&nbsp;let. Všechny těžší izotopy byly připraveny uměle a mají poločas kratší než 1&nbsp;zeptosekunda (10<sup>-21</sup>&nbsp;s). Z&nbsp;nich je nejstabilnější <sup>5</sup>H a nejméně stabilní <sup>7</sup>H.<ref>{{cite journal
|author=Y. B. Gurov|coauthors=<!-- -->
 
Vodík je jediný prvek, jehož izotopy mají „triviální“ názvy, které jsou stále běžně používány. <sup>2</sup>H je často nazýván '''[[deuterium]]''' nebo ''těžký vodík'' a <sup>3</sup>H má pojmenování '''[[tritium]]''' nebo ''velmi těžký vodík''. Nejjednodušší izotop vodíku, který nemá v&nbsp;[[atomové jádro|jádru]] [[neutron]]y, se nazývá '''[[protium]]'''.
 
== Vodík-1 (protium) ==
'''<sup>1</sup>H''' (hmotnost atomu 1,007&nbsp;825&nbsp;04(7)&nbsp;[[atomová hmotnostní konstanta|u]]) je nejběžnější izotop vodíku, zaujímá více než 99,98&nbsp;% vodíkových atomů v&nbsp;přírodě. Protože se jeho jádro skládá pouze z&nbsp;[[proton]]u, nazývá se také ''protium''.
 
Rozpad protonu nebyl nikdy pozorován a vodík-1 je tedy považován za stabilní nuklid. Podle některých [[teorie velkého sjednocení|teorií velkého sjednocení]] navržených v&nbsp;[[1970–1979|70.&nbsp;letech 20&nbsp;století]] by se měl rozpadat s&nbsp;poločasem 10<sup>31</sup> až 10<sup>36</sup>&nbsp;let. Pokud je tato předpověď pravdivá, pak by byl vodík-1 (a všechna další atomová jádra) pouze ''pozorovatelně stabilní''.
 
== Vodík-2 (deuterium) ==
{{Viz též|deuterium}}
 
[[Soubor:H-2 atom.png|200px|Model atomu deuteria]]
 
'''<sup>2</sup>H''' (hmotnost atomu 2,013&nbsp;553&nbsp;212&nbsp;724(78)&nbsp;[[atomová hmotnostní konstanta|u]]), další stabilní izotop, je známý jako ''deuterium'' a v&nbsp;jádru má jeden proton a jeden neutron. Jádro deuteria se nazývá deuteron. Deuterium zaujímá 0,002&nbsp;6 až 0,018&nbsp;4&nbsp;procent přírodního vodíku (podle počtu atomů), největší výskyt bývá obvykle v&nbsp;mořské vodě. Toto zastoupení je větší, než je ve vesmíru obvyklé (kolem 27&nbsp;[[ppm]]). Jeho vyšší koncentrace ve vnitřní sluneční soustavě je způsobena nižší [[těkavost]]í <sup>2</sup>H a jeho sloučenin oproti <sup>1</sup>H; kvůli vyšší [[molární hmotnost]]i se totiž pomaleji vypařovaly působením slunečního záření.
 
Pro tento izotop se někdy používá [[symbol prvku|chemická značka]] D.
 
Deuterium není [[radioaktivita|radioaktivní]] ani [[toxicita|toxické]]. Voda obohacená o molekuly s&nbsp;deuteriem místo protia se nazývá [[těžká voda]] (D<sub>2</sub>O). Existuje rovněž ''polotěžká voda'' (HDO), jejíž molekula má deuteriem nahrazený jen jeden atom protia. Sloučeniny deuteria se používají jako rozpouštědla v&nbsp;[[NMR spektroskopie|NMR spektroskopii]]. Těžká voda slouží jako [[moderátor neutronů]] a chladivo [[jaderný reaktor|jaderných reaktorů]]. Deuterium je také možným zdrojem energie v&nbsp;komerční [[jaderná fúze|jaderné fúzi]].
 
== Vodík-3 (tritium) ==
{{Viz též|tritium}}