Richard Bienert: Porovnání verzí

Po příchodu nacistů jej [[gestapo]] [[1. září]] 1939 zatklo. Z gestapa byl po několika hodinách propuštěn až na zákrok státního prezidenta [[Emil Hácha|Háchy]]<ref name="libri"/> a slib [[loajalita|loajality]], který dodržel. Takže ve funkci policejního zemského prezidenta mohl zůstat a vydržel v ní až do roku [[1942]]. Po zatčení premiéra [[Alois Eliáš|Eliáše]], aby neuvolnil klíčový post ministra vnitra aktivním kolaborantům, rozhodl se tento rezort převzít.<ref name="Szabo"/> Dne [[19. leden|19. ledna]] [[1942]] tak byl jmenován v [[Vláda Jaroslava Krejčího|Krejčího vládě]] [[ministr vnitra|ministrem vnitra]]. K jeho jmenování mimo jiné přispěl i konflikt říšského sekretáře Protektorátu Čechy a Morava, [[Karl Hermann Frank|K. H. Franka]], s dosavadním ministrem vnitra [[Josef Ježek (ministr)|Ježkem]].<ref name="libri"/> Od [[12. březen|12. března]] téhož roku byl zároveň náměstkem ministerského předsedy. Nakonec se [[19. leden|19. ledna]] [[1945]] stal krátce do [[5. květen|5. května]] [[1945]] i [[předseda vlády|předsedou vlády]]. Zároveň s funkcí protektorátního premiéra vykonával stále i funkci ministra vnitra. Jako jeden z mála (bylo uděleno cca. 30ks) obdržel vysoké protektorátní vyznamenání -– [[Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava|Svatováclavskou orlici]] I. stupně se zlatým věncem.<ref name="warcross">http://www.warcross.cz/wordpress/?p=4841</ref> Byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti [[Sovětský svaz|SSSR]]. Akce se však nezdařila.<ref name="libri"/>