Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 6 bajtů, před 2 lety
m
Arcibiskup nebyl internován v Horním Růžodole, ale v Růžodole I. v hájku jižně od letiště. Vila už nestojí. Někde mám její obrázek před strhnutím.
Byl [[politický vězeň|politickým vězněm]] [[nacismus|nacismu]] i [[komunismus|komunismu]], [[Komunistický režim v Československu|komunistický režim]] mu navíc po většinu času znemožnil spravovat [[arcidiecéze pražská|diecézi]]. Po jmenování kardinálem prožil poslední roky svého života jako [[exil|vyhnanec]] v [[Řím]]ě.
 
Když zemřel, [[Franjo Šeper|kardinál Šeper]] jej označil za druhého [[Svatý Vojtěch|svatého Vojtěcha]].<ref>[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
[[Jaroslav V. Polc]] a [[Bohumil Svoboda]]: ''Kardinál Josef Beran''; [[nakladatelství Vyšehrad]], Praha [[2008]]; ISBN 978-80-7021-937-9, str. 235
</ref> Je jediným [[Češi|Čechem]], kterému se dostalo té pocty být pohřben po boku [[papež]]ů v [[krypta|kryptách]] [[Bazilika svatého Petra|svatopetrské baziliky]] v [[Řím]]ě. Paradoxně se tak stalo díky komunistické vládě v&nbsp;Československu, která zakázala převoz jeho těla do vlasti. V&nbsp;roce [[1998]] byl zahájen proces jeho [[Blahoslavený|blahořečení]].
 
Dne [[4. listopad]]u [[1946]] jej [[papež]] [[Pius XII.]] jmenoval arcibiskupem pražským (vysvěcen 8. prosince téhož roku). Po [[Únor 1948|komunistickém]] převratu v&nbsp;roce 1948 odmítl podřídit [[Římskokatolická církev v Česku|církev]] komunistické moci, vystoupil proti komunisty zřízené podvratné „[[Katolická akce (státní)|Katolické akci]]“ a [[exkomunikace|exkomunikoval]] a suspendoval [[kněz]]e [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]] (a s&nbsp;ním i několik dalších), který přes jeho přísný zákaz přijal místo v&nbsp;komunistické vládě. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. V&nbsp;roce [[1951]] ji z&nbsp;Plojhara na nátlak komunistické vlády sňal pražský [[kapitulní vikář]], na což ovšem neměl patřičné pravomoci (navíc Plojhar mezi tím pilně sbíral další exkomunikace). Plojhar Beranovi zákrok proti své osobě nikdy nezapomněl a systematicky využíval svého vlivu na komunistickou proticírkevní politiku k&nbsp;prosazení maximálních restrikcí vůči arcibiskupovi). Například když vláda v&nbsp;roce [[1956]] jednala o&nbsp;Beranově propuštění z&nbsp;internace, Plojhar byl striktně proti.<ref>[[Karel Kaplan]], [[Jiří Hanuš (historik)|Jiří Hanuš]] a [[Jan Stříbrný]] (ed.): ''Stát a církev v&nbsp;roce 1950'', [[Centrum pro studium demokracie a kultury]], Brno 2000, ISBN 80-85959-71-2, str. 14</ref>
 
V&nbsp;letech [[1949]]–[[1963]] byl protiprávně internován [[Státní bezpečnost|StB]] na různých místech [[Československo|Československa]], nejprve v&nbsp;[[Arcibiskupský palác v Praze|Arcibiskupském paláci]] v&nbsp;Praze ([[1949]]–[[1951]]) a posléze jinde ([[Roželov]], [[Horní Růžodol I|Růžodol]], [[Paběnice]], [[Mukařov (okres Praha-východ)|Mukařov]], [[Radvanov (Mladá Vožice)|Radvanov]]). Během internace byl neustále sledován a StB se na něj pokoušela sehnat či vyrobit kompromitující materiály. Mimo jiné jednu dobu tajně přimíchávala do nápojů a jídla pro arcibiskupa a řeholnice, která se o&nbsp;něj starala, [[afrodisiakum|afrodiziaka]] v&nbsp;naději, že bude mít příležitost natočit nějaké kompromitující scény. Ovšem akce skončila debaklem, neboť nejenže nedosáhla úspěchu, ale arcibiskup nakonec příslušníka StB, který ho tajně natáčel, přistihl.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Vodičková
| jméno = Stanislava
3

editace