Jednota bratrská: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Historie: Drobné doplnění včetně prokliků
→‎Historie: Doplnění
Řádek 27:
 
[[Soubor:Domek Na sboru.JPG|thumb|left|Domek ''Na sboru'' v Kunvaldu]]
Členové jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici. Od části Chelčického nauky, která kritizovala formální vzdělávání, se ale postupně vzdálila. Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktního vztahu nejen s katolíky, ale i s kališníky. Na rozdíl od kališníků nezachovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví (tj. s katolickou), což komplikovalo její postavení na domácí i zahraniční půdě. První členové jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity, až později se církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat. Církev se rozrůstala a šířila po Čechách a na Moravě. Mezi nejvýznačnější představitele patřili [[Tůma Přeloučský]], [[Lukáš Pražský]], [[Jan Roh]], [[Jan Augusta]], [[Jan Blahoslav]], [[Jiří Strejc (básník)|Jiří Strejc]], [[Jan Amos Komenský]]. K čelným podporovatelům a pomocníkům církve patřili [[Petr Vok z Rožmberka]], [[Karel starší ze Žerotína]] a [[Václav Budovec z Budova]].
 
Prudké zhoršení postavení církve nastalo během [[rekatolizace|protireformace]] po bitvě na Bílé Hoře, kdy došlo ke znemožnění její existence, stejně jako všech ostatních protestantských církví. Mnoho protestantů opustilo vlast jako exulanti, jen menšina z těch, kteří zůstali doma, se snažila v tajnosti svou víru uchovat. Měla kontakty se zahraničím a konala tajná setkání. Tímto způsobem přežila celé století. Valná většina členů jednoty však konvertovala ke katolicismu.