Antonio Salieri: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Salieri a Mozart: úpr. citačního formátu značka: editace z Vizuálního editoru |
→Ústup ze slávy: překlep značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 39:
Císař Josef II. zemřel [[20. únor]]a [[1790]]. Nebylo mu dopřáno příliš pokojného umírání. V posledních letech se vše vyvíjelo spíše k horšímu. [[Velká francouzská revoluce|Francouzská revoluce]], nedokončené reformy, finanční vyčerpání země způsobené mimo jiné vleklou válkou s [[Turecko|Tureckem]], kam zatáhlo Rakousko spojenectví s [[Rusko|Ruskem]]. Přesto však šlo o panovníka přívětivého a hudbymilovného. Po jeho smrti čekaly i na umělce horší časy. [[Leopold II.]] neměl o hudbu zájem a státní pokladna byla prázdná. Výrazně proto omezil všechny umělecké aktivity dvora. I Salieri musel odejít z místa kapelníka italské opery. Salierimu bylo tehdy 40 let, ale vrchol své tvorby měl již za sebou. Nejenže jaksi vyschl pramen inspirace, ale změnilo se i obecenstvo a jeho vkus. Poslední operu zkomponoval Salieri v roce [[1804]] a propadla u obecenstva i kritiky. Kritika nepoznávala autora Axura a obecenstvo již dávalo přednost dílům Wolfganga Amadea Mozarta a [[Luigi Cherubini]]ho.
Ústup z operní tvorby však zdaleka neznamenal ústup z pozice respektovaného předního hudebníka Evropy. Zůstal kapelníkem dvorního orchestru a řídil koncerty Vídeňské hudební společnosti. Dále byla prováděna s úspěchem jeho díla v oblasti instrumentální a chrámové hudby, hrál významnou roli v organizaci hudebního života Vídně a v neposlední řadě se věnoval pedagogické činnosti v níž vynikal nad jiné. Lze bez nadsázky říci, že Salieri byl nejlepším pedagogem Vídně v oblasti zpěvu, kompozice a teorie hudby. Jeho žáky byli [[Ludwig van Beethoven]], [[Johann Nepomuk Hummel]], [[Ignaz Moscheles]], [[Carl Czerny]], [[Giacomo Meyerbeer]], [[Franz Schubert]], [[Ferenc Liszt|Franz Liszt]], [[Franz Xaver Süssmayr]] a dokonce i syn Wolfganga Amadea, [[Franz Xaver Wolfgang Mozart]]. Ti všichni na něj s
Často citovaná roztržka s Beethovenem v roce [[1808]] se týkala kolize termínů koncertů. Koncerty Vídeňské hudební společnosti, které Salieri organizoval a řídil, se konaly po řadu let v pravidelných termínech. Salieri velmi dbal na to, aby v den konání výročního koncertu nebyla ve Vídni žádná jiná hudební akce. Důvodem, pro Salieriho rozhodujícím, bylo to, že výtěžek těchto koncertů byl věnován na dobročinný účel a šlo mu o zajištění návštěvnosti. Beethoven toto pravidlo porušil a ve stejný den uvedl svůj autorský večer (Akademii). Roztržka ale neměla trvalé následky a sám Salieri i na svých koncertech dál uváděl Beethovenova díla.
| |||