Anna Ondrejičková: Porovnání verzí

| jménotitul před = [[Doktor přírodních věd|RNDr.]]
| jméno = Anna Ondrejičková,
| titul za = [[Kandidát věd|CSc.]]

| popisek =

Narodila se v [[Lipové|Lipovém]]m, [[okres Komárno]]. Po gymnaziálních studiích v [[Komárno|Komárně]] v roce 1953 absolvovala 1. ročník na FGGV UK v [[Bratislava|Bratislavě]] a čtyři ročníky na Geologicko-geografické fakultě [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]]. Specializovala se v oboru zoopaleontológie a byla žačkou významných vysokoškolských učitelů, jakými byli profesoři V. Kettner, J. Augusta, Z. Špinar a V. Pokorný. Studium ukončila v roce 1958. Vědeckou aspiranturu absolvovala na [[PriF UK]] v Bratislavě. Kandidátskou disertační práci z paleontologie obhájila v roce 1970, na základě čehož jí byla udělena vědecká hodnost kandidát geologických věd ([[Kandidát věd|CSc.]]). V témže roce získala i titul doktor přírodovědy ([[Doktor přírodních věd|RNDr.]]). Je vdaná. Jejím manželem je slovenský geofyzik a bonsajista Ing. [[Ľudovít Husák]], CSc.

Hlavním pilířem studia [[měkkýši|měkkýšů]] byla paleontologická charakteristika typových [[facie|facií]] jednotlivých stupňů [[oligocén]]u a [[miocén]]u jako podkladů pro stanovení neostratotypů a faciostratotypů [[Paratethys|Paratetydy]]. Především byly studovány sedimenty Rupel, Eger, egenburgu, otnangu, Karpat, Badenu a šarm v oblasti [[Podunajská nížina|Podunajské nížiny]], [[Ipeľská kotlina|Ipeľské kotliny]], [[Lučenská kotlina|Lučenské kotliny]] a [[Rimavská kotlina|Rimavské kotliny]] i [[Vídeňská pánev|Vídeňské pánve]]. Výsledky výzkumů jsou prezentovány v pěti svazcích monografické díla mezinárodního významu ''Chronostratographie und Neostratotypen'' (SAV, Bratislava, 1967, 1971, 1973, 1975, 1978) ve spolupráci s významnými specialisty v oblasti [[Paratethys|Paratetydy]].

Ve výzkumu radiolarií zaměřila svá studia na stanovení stáří radiolaritů a radiolariových vápenců, které byly v minulosti zařazovány pouze na základě svého postavení ve facii, bez přímých paleontologických důkazů. Radiolarie jsou v těchto sedimentech často jediným zdrojem biostratigrafických informací souvisejících s jejich věkovým zařazením. Tak byl na jejich základě poprvé v krížňanském příkrovu stanovený věk, a to v [[Strážovské vrchy|Strážovských vrších]], [[Velká Fatra|Velké Fatře]], [[Malá Fatra|Malé Fatře]], [[Nízké Tatry|Nízkých Tatrách]] a [[Belianské Tatry|Belianských Tatrách]] (Polák - Ondrejičková, 1993, 1995). Dále byl prokázán střední [[trias]] a střední [[jura]] v meliatiku a střední jura v podloží paleozoika brusnické antiklinály. Důležitým výsledkem studie radiolarií bylo zjištění meliatika v Severních Vápencových Alpách v Rakousku (Mandl - Ondrejičkova, 1991, 1993) a ve spolupráci s francouzskými a italskými geology byla pomocí radiolarií prokázána vrchní [[jura]] v podloží mauretánského [[flyš|flyše]]e v Maghrebské Tetyde. Stejně pomocí radiolarií byla stanovena nová litostratigrafická jednotka - ždiarske souvrství, pro [[krížňanský příkrov]] Tater.