Ivan VI. Antonovič: Porovnání verzí

▲'''Ivan VI.''' ({{JULGREGDATUM|23|8|1740|Link="true"}}, [[Petrohrad]] – {{JULGREGDATUM|16|7|1764|Link="true"}}), ruský car v letech 1740 – [[1741]]. Carem se stal, když mu byly pouhé dva měsíce a sesazen z trůnu byl po čtrnácti měsících vlády, kterou jako [[regent]]ka vykonávala jeho matka [[Anna Leopoldovna]]. Od této chvíle až do své tragické smrti byl Ivan vězněn.

▲Bezdětná carevna [[Anna Ivanovna|Anna I. Ivanovna]] (vládla v letech [[1730]]–[[1740]]) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do [[Rusko|Ruska]] svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou (dceru své starší sestry Kateřiny) a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala [[pravoslaví]], nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce [[1739]] provdala za Antonína Ulricha z rodu [[brunšvicko|brunšvických]] [[vévoda|vévodů]]. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později – [[17. říjen|17. října]] [[1740]] - carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, [[Kuronsko|kuronský vévoda]] [[Ernst Johann von Biron|Arnošt Jan von Biron]]. S podporou armády provedla matka malého Ivana VI. Anna Leopoldovna [[8. listopad|8. listopadu]] 1740 převrat a Biron byl poslán do [[Exil|vyhnanství]]. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

▲O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl [[Palácový převrat v roce 1741|další převrat]] a na trůn usedla dcera cara [[Petr I. Veliký|Petra I. Velikého]] jako [[Alžběta I. Petrovna]]. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo, bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do [[Solovecký monastýr|Solověckého kláštera]] na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v [[Cholmogory|Cholmogorách]] u [[Archangelsk]]a. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť. Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do [[Šlisselburg|šlisselburské]] pevnosti u [[Petrohrad]]u.

▲Ve společnosti několika důstojníků žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem Ivan Grigorij ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky - trpěl záchvaty zuřivosti, [[deprese (psychologie)|depresemi]] a [[halucinace]]mi. Po smrti carevny Alžběty I. nechal nový car [[Petr III. Ruský|Petr III.]] Ivanův vězeňský režim ještě zostřit. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedla jeho žena jako carevna [[Kateřina II. Veliká|Kateřina II.]] Ta si nechala v roce [[1762]] Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být Ivan neprodleně zbaven života.

▲[[4. červenec|4. července]] [[1764]] došlo ve šlisselburské pevnosti ke vzpouře, kterou vedl velitel stráže Vasilij Mirovič. Ten zajal velitele pevnosti a vzbouřené vojáky vedl do části, kde byl vězněn Ivan. Dva strážci, kteří Ivana hlídali - poručík Čekin a kapitán Vlasjev - však stačili splnit carevnin příkaz: Ivan VI. byl ve věku pouhých čtyřiadvaceti let ve své cele zavražděn. Na jeho těle bylo nalezeno osm ran šavlí. Dodnes není jisté, zda nebylo celé spiknutí uměle vyvoláno s cílem zlikvidovat nepohodlného právoplatného dědice trůnu. Jisté je, že oba vrazi byli bohatě odměněni a získali doživotní služné. Vůdce povstání Mirovič byl však v září 1764 popraven.