Personalismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Literatura: doplnění literatury značka: editace z Vizuálního editoru |
m →Kořeny a původ: Dualismus (filosofie) |
||
Řádek 4:
Personalistické myšlenky lze najít v celých dějinách západního myšlení, u umělců, dramatiků, filosofů i pedagogů. Teprve v 19. století se však ukázala potřeba bránit lidskou osobu jak proti individualismu, který ji omezuje na vlastní zájmy a zaměřuje do vlastního nitra, tak později proti různým kolektivismům, které ji podřizují společenským celkům a jejich cílům.
Jedinečnost lidské osoby vyzvedlo už [[křesťanství]] důrazem na individuální spásu člověka skrze lásku, v pozdním středověku a v novověku však až příliš zdůraznilo její individuální a vnitřní stránku, například ostrým [[
: Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.<ref>Kant, ''Základy metafysiky mravů'', B 66. Praha 1992, str. 91. </ref> <br />
S rozvojem moderní liberální společnosti v 19. století však řada myslitelů usoudila, že je třeba hájit i druhou, společenskou stránku člověka. Člověk se rodí do společenství a stává se osobou právě ve vztazích, v rodině a ve výchově. Tento program výchovy do společnosti formuloval už například [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenský]] ve svých reformních spisech. Jenže i tuto stránku přehnala a nakonec i zneužila společenská hnutí, která člověka viděla jen jako prostředek prosazování kolektivních cílů, ať už národních ([[nacionalismus]]) nebo sociálních ([[socialismus]]).
==Pojem personalismu==
Pojem personalismus se poprvé objevuje u [[Schleiermacher|Schleiermachera]] (''Reden'', 1799), roku [[1868]] napsal esej o personalismu americký básník [[Walt Whitman]] a 1903 vydal knihu o personalismu francouzský myslitel [[Charles Renouvier]].
| |||