Tučapy (okres Uherské Hradiště): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 101:
Nejstarší obecní pečeť Tučap pochází z první poloviny 19. století. Byla mosazná o průměru 35 mm. V pečetním poli, lemovaném jemnou linkou, je v barokním štítě vpravo hrozen, vlevo vinařský nůž. Opis -PECZET DIEDINY TUCZAP - je vrouben vavřínovým věncem a mezery mezi slovy jsou vyplněny ornamentem. Vinný hrozen je dokladem pěstování vinné révy v obci
'''2.5 Znak a prapor'''
3. URBANISMUS ▼
Právo užívat prapor a znak bylo obci uděleno 26.5.2000 .Při oslavách 870 let první zmínky o obci v roce 2001 byly vysvěceny obecní symboly - prapor a znak
'''Popis vlajky:''' List tvoří tři vodorovné pruhy, žluto–bíle polcený, zelený a bílo–žlutě polcený. V zeleném pruhu dva vinné hrozny, žlutý a bílý, na propletených stoncích. Poměr šířky k délce listu je 2:3.
'''Popis znaku''' ''':''' V zeleném štítě nad zlato-stříbrně čtvrcenou věží s cimbuřím dva propletené stonky vinné révy, každý s jedním hroznem, pravý zlatý, levý stříbrný.
. V 16.století se v obci připomíná panská tvrz, jejíž symbol se stal základem obecního znaku. K tvrzi patřily tři dvory. Hlavní hospodářskou činností bylo vinařství a zemědělství, proto se jejich symboly staly součástí obecních znaku. Figura tvrze dokládá přítomnost panského sídla, motiv hroznu připomíná zdejší vinařskou tradici, zelená barva štítu symbolizuje zemědělský charakter obce, zlatostříbrné čtvrcení tvrze a shodné zbarvení hroznu připomínají čtvrcení původního domácího štítu vladyckého rodu z Tučap.
▲'''3. URBANISMUS'''
O starodávné slovanské kolonizaci svědčí dodnes tvar obce - silniční typ. Silniční vsi mají domy seřazeny vedle sebe po obou stranách silnice. Usedlosti vytvářejí nesouvislou domovní frontu. Hospodářské budovy jsou na jedné straně dvora pod společnou střechou s budovami obytnými. Uprostřed obce je malá náves.<ref name=":1" />
'''3.1
První obyvatelé se usadili v místech nynějšího dolního konce vesnice. K trvalému pobytu je udržely pozemky panských dvorů. příbytky upravili z dřeva a hlíny. Dříve se domy označovaly domovními znameními nebo vývěsními štíty podle řemesel a cechů majitelů. Soupis domů se uskutečnil z příkazu Marie Terezie v roce 1750. V naší obci značení začalo od Boršic. První dům po levé straně silnice byl označen číslem 1. Číslování postupně pokračovalo po levé straně až po číslo 26, tam překročilo číslování na pravou stranu vesnice a pokračovalo číslem 27 opačným směrem až k číslu 35. Statistika z roku 1750 potvrzuje, že v té době bylo v Tučapech 35 rodinných domků. V průběhu dalších dvou století vyrostla další stavení, která dostala další čísla. Již v době, kdy byl u nás zaváděn Josefínský katastr, bylo u nás ve skutečnosti více čísel, více domů než bylo úředně zjištěno. Mnoho domů mělo více než jedno číslo, bydleli tam tzv. hofeři. Takže v seznamu z roku 1789 je zapsáno v Tučapech 49 čísel, ale roku 1820 už jen 45 domovních čísel. Od začátku 20. století se ke stavbě domů užívalo hliněných cihel, zvaných vepřovice. Krytinou střechy byla sláma. Těchto doškových chaloupek bylo v roce 1930 v Tučapech šest, poslední byla zbořena v roce 1932. Původně mělo obydlí jen jednu místnost,později byla část místnosti oddělena a určena pro přípravu jídel.V dalších letech se stavěla vpředu jizba, za ním malá tmavá kuchyně,pak komůrka a chlévy pro dobytek. Vedle jizby zůstával průjezd do dvora.Později se nad nekrytým průjezdem stavěly kůlny pod společnou střechou celého stavení.Někde za dvorem bývalo humno.Na pokraji humna stávala stodola,za ní bylo humno vysázeno ovocnými stromy.Jizba mívala dvě malá okna a nízký strop.Podél stěn,na kterých visely obrázky svatých, stávaly lavice a v rohu stůl. Na kachlových kamnech s pecí spávaly děti.Nad postelí viselo bidlo na šaty a kožichy. Na další oblečení byly truhlice a kostny. Kamna i pec se vytápěly z kuchyně, v ní byl koutek zvaný ohniště a nad ním otevřený komín, v něm se udilo maso.Kouř unikal otvory, říkalo se jim dymník.<ref name=":0" />
Řádek 174 ⟶ 184:
'''5.1 Škola'''
Pro venkovský lid bývaly do roku 1774 v českých zemích jen školy farní.Děti chodily pěšky do školy v Boršicích. Škola v Boršicích byla malá a chatrná.Než aby tučapští občané dávali peníze na novou školu v Boršicích, rozhodli se postavit si vlastní školu.Zemská školní rada v Brně stavbu povolila.Stavební kámen získali občané v Huménkách ze starých základů bývalé tvrze.Dne 25.6.1883 byl položen základní kámen.Ještě téhož roku byla stavba dokončena. Dne 2.9.1884 začalo vyučování. Prvním učitelem byl Bartoloměj Beneš, který zde působil od roku 1884 do roku 1891.Zemská školní rada povolila od roku 1921 dvoutřídní školu, ale stále s jednou učebnou.V roce 1934 byla provedena nadstavba školní budovy. V roce 1965 byla dvoutřídní škola pro stále klesající počet žáků změněna na jednotřídní. Veškeré vyučování bylo od 1. září 1976 zrušeno.Děti docházeli do školy Polešovic a Vážan.<ref name=":0" /> V současnosti žáci navštěvují Základní školu v Polešovicích. Po zrušení výuky byla budova školy předána k užívání n.p. Zdravotnického zásobování Brno. V roce 1994 byla budova pronajata soukromému podnikateli.
'''5.2 Kulturní dům'''
V akci "Z" byla postavena budova kulturního sálu s pohostinstvím a obchodem Jednota. Stavba trvala v letech 1972-1975. V pohostinství se často střídali nájemníci.
'''5.3 Silnice'''
Řádek 198 ⟶ 208:
'''7. Kultura'''
Společenské akce na vesnici řídili dva stárci - mladší a starší, které si chasa zvolila .
7.1 Hlavní kulturně-historické události či tradice
K vedení pochodu při Velikonočním klepání jsou ustanoveni žáci,kteří vycházejí Základní školu. Tzv. stárci neklepou,ale mají v rukou odznak k udržování pořádku.<ref name=":0" /> Zvyk klepání na Velikonoce trvá v Tučapech dodnes. Začíná na Zelený čtvrtek a končí v poledne na Bílou sobotu.<ref name=":5" />
Konec žní se oslavovalo "dožatou", ale jen u větších sedláků. Obecní dožínkové slavnosti od konce 1.světové války pořádal místní hasičský sbor. Po socializace obce roku 1950 převzalo pořádání Jednotné zemědělské družstvo. Naposledy se konaly v roce 1964.<ref name=":0" />
Hody se v obci slavily od začátku 20. století vždy po svátku Všech svatých, říkalo se jim Dušičkové. Hlavním pořadatelem hodové veselice po roce 1919 byl Hasičský sbor. Po roce 1945 začaly být pořádány hody s právem.Před hody si chasa zvolila dva stárky, jejichž funkční období bylo celoroční.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Tarcalová|jméno=Ludmila|příjmení2=|jméno2=|titul=Hody s právem na Uherskohradišťsku|vydání=|vydavatel=Slovácké muzeum v Uherském Hradišti|místo=|rok=2008|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>Slovácké hody s právem se v Tučapech pořádají nepřetržitě od roku 1983.
V roce 1965 výstava grafiky [[Bér Júlia|Julie Bérové-Šimíkové.]]▼
▲V roce 1965 proběhla výstava
▲Při oslavách 870 let první zmínky o obci v roce 2001 byly vysvěceny obecní symboly - prapor a znak.
V roce 2000 byla obec oceněna Modrou stuhou za společenský život v obci v rámci soutěže [[Vesnice roku]] v rámci regionu Zlínského kraje.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Stejskal|jméno=Jiří|příjmení2=|jméno2=|titul=Deset let obnovy venkova 1991-2001|vydání=|vydavatel=|místo=|rok=|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>
'''7.1 Divadlo'''
| |||