Otevřít hlavní menu

Změny

== Stavba ==
[[Soubor:Praha,_sv._Cyril_a_Metoděj.JPG|thumb|left|280px|Chrám z [[Václavská (ulice v Praze)|Václavské]] ulice]]
Budova kostela je dílem [[Baroko|barokních]] [[architekt]]ů [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] a [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]] z let 1730 až 1736. Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchoustřechou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v [[kasárna]] a skladiště. V roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
 
Kostel stojí na břidlicové skále, která se dnes jeví jako tři až čtyři metry vyvýšená terasa oproti niveletě ulice a protějším stavbám. Je to důsledek asanace staré Prahy, při níž v 80. až 90.letech [[19. století]] došlo ke sloučení někdejší osady [[Zderaz (Praha)|Zderaz]] s přilehlým [[Nové Město (Praha)|Novým Městem]] odbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k terénním úpravám, při nichž byla proražena dnešní Resslova ulice.
Když stál [[Svatý Gorazd II.|biskup Gorazd]] v roce [[1921]] u zrodu [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|České pravoslavné církve]], začal společně s církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro novou katedrálu. [[29. červenec|29. července]] 1933 československá rada ministrů na žádost České pravoslavné [[eparchie]] ([[diecéze]]) poskytla české církvi k dlouhodobému užívání někdejší římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic ''Resslova'' a ''Na Zderaze''. Dlouhodobý pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a renovací interiéru.
 
Obřad [[Svěcení|vysvěcení]] prvního pravoslavného chrámu v Praze se konal [[28. září]] [[1935]] na svátek českého světce [[Svatý Václav|sv. Václava]]. Původní datum [[14. říjen|14. října]] 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť tehdy byl spáchán atentát na krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]] Karađorđeviće, který patřil mezi významné [[mecenáš]]e české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech]]). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského [[metropolita Dositej|metropolity Dositeje]], zakarpatského [[biskup Damaskinos|biskupa Damaskina]] a ruského [[biskup Sergij|biskupa Sergije]]. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka [[sv. Averk]]a a srbského arcibiskupa [[sv. Arsenij]]e, jsou pohřbené pod [[oltář]]em. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba ''Snímání z kříže'' od jihoslovanského malíře [[Cetković]]e, datovaná letopočtem 1927.
 
[[Soubor:Krypta-pamatnik.jpg|thumb|left|280px|Památník parašutistům v kryptě kostela]]
=== Druhá světová válka ===
{{Podrobně|Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje}}
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin. Byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků československého [[Československý odboj (1939–1945)|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na realizaci atentátu na zastupujícího [[říšský protektor|říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenskýmčeskoslovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to tito vojáci, hrdinové: [[Adolf Opálka]], [[Jozef Gabčík]], [[Jan Kubiš]], [[Josef Valčík]], [[Josef Bublík]], [[Jan Hrubý (voják)|Jan Hrubý]] a [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně se zde měla skupina úkrývat jen krátce, ale jeden z parašutistů z výsadku [[Operace Out Distance|Out distance]], ale později konfident gestapa ([[Karel Čurda|Karel Čurda)]] jejich úkryt prozradil fašistům dříve, než tato skupina mohla uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 příslušníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřelipadli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co gestapo odhalilo úkryt v kryptě chrámu, následovalo její dobývání krypty. Zbylí čtyřiČtyři Češi se nevzdali a bojovali v kryptě až do posledních čtyř nábojů, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od střel z německých zbraní.
 
Biskup Gorazd se jakoještě pokuspokusil o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětovánítím, jakže tose známerozhodl z životopisůpro svatých [[mučedník]]ůsebeobětování. Napsal několik dopisů, předsedovi protektorátní vlády, ministrovi školství a do kanceláře říšského protektora, přičemž vzal veškerou odpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest včetně smrti, jen aby zachránil své kolegy. Dne 25. června byl uvězněn a tehdy vyhlášené stanné právo postihlo všechny včetně jejjeho. Represálie na obyvatelstvu však pokračovaly, byla zničena obec [[Lidice]] (10. června 1942)., Všichnikde všichni muži byli zastřeleni, ženy a děti byly poslány do koncentračních táborů. Jen 17 dětí bylo deportováno do Říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí. Čtrnáct dní na to (24. června) bylybyla vypálenynacisty vypálena obec [[Ležáky]] jako odplata za pomoc parašutistům ze skupiny ''Silver A'' ve složení Alfréd Bartoš, Josef Valčík a jejichJiří obyvateléPotůček. zavražděniPři zásahu dospělív zastřeleniLežácích nacisté ihned zavraždili 33 obyvatel - 18 žen a děti15 mužů. naDalších dvěsedm určenélidí kz poněmčeníosady odeslánya dovíc plynovénež komorytřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt v Polskuplynovém voze v polském Chelmnu 25. července 1942. Přežily jen sestry Šťulíkovy, které byly fašisty poslány do Německa na "převýchovu".
 
Soud se členy České pravoslavné církve se konal [[3. září]] [[1942]]. Biskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend byli odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven [[5. září]]. Za napomáhání parašutistům bylo tehdy 263 Čechů uvězněno, transportováno do [[Koncentrační tábor Mauthausen-Gusen|koncentračního tábora Mauthausen]] a [[24. říjen|tam 24. října]] zastřeleno, a to včetně devíti členů katedrální kongregace pravoslavné církve, jimiž byli: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera, Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, dále Karel Louda, člen sboru a Marie Loudová, také členka sboru a sdružení mládeže. Celkem pravoslavnáPravoslavná církev tehdy ztratila 13 osob.
 
Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal [[27. září]] 1942 výnos, jímž se s okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a zabavovalzabavil jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na [[Nucená práce|nucené práce]] vdo NěmeckuNěmecka, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.
 
=== Po roce 1945 ===
68

editací