Prusko-rakouská válka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Pohádka na dobrou noc
m Editace uživatele 194.12.41.2 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Paul E
Řádek 1:
{{neověřeno}}
{{Upravit}}
 
Bylo, nebylo za sedmero horami a devatero řekami byla země krále Dibromila a ten se hodně podobal Rasputinovi kokosovému z Malého království pod horamy {{Infobox - válka
{{Infobox - válka
| střetnutí = '''Prusko-rakouská válka'''
| konflikt =
Řádek 71 ⟶ 72:
| ztráty2 = 37 000 padlých nebo zraněných
}}
 
'''Prusko-rakouská válka''' byla [[válka]] vedená v roce [[1866]] mezi [[Pruské království|Pruským královstvím]], [[Itálie|Italským královstvím]] a jejich spojenci na straně jedné a [[Rakouské císařství|Rakouským císařstvím]] a jeho spojenci na straně druhé o převahu v [[Německý spolek|Německém spolku]]. Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím vedlo ke vzniku [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] a pruské [[hegemonie|hegemonii]] v [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckém spolku]], což byl krok vedoucí k [[sjednocení Německa]] a jeho [[maloněmecké řešení]] s vyloučením Rakouska. Důsledkem války získala Itálie Benátky odstoupené Rakouskem.
 
== Příčiny prusko-rakouské války ==
V polovině 60. let 19. století zesílily rozpory [[Rakousko|Rakouska]] s jeho severním sousedsousedem a dlouholetým rivalem, Pruskem. [[Prusko]], které se po [[napoleonské války|napoleonských válkách]] zařadilo mezi pět rozhodujících evropských mocností, stále více usilovalo o svou [[Hegemonie|hegemonii]] v celém [[Německo|Německu]]. Dříve nebo později se jeho mocenské zájmy proto musely opět dostat do protikladu se zájmy rakouskými. Rakousko tehdy zastávalo ideu uspořádání poměrů v německy mluvících zemích bývalé Svaté říše římské spíše jako volné federace jednotlivých států – tedy [[Německý spolek|Německého spolku]].
 
Naproti tomu zájmem Pruska bylo co nejrychlejší sjednocení celého Německa pod jeho vlastní nadvládou. Ne všechny tehdejší německé státy byly pruské politice sjednocování „krví a železem“, kterou zosobňoval především [[kancléř]] [[Otto von Bismarck]], nakloněny. Na stranu Rakouska se přiklonila některá království ([[Bavorsko]], [[Hannoversko]] či [[Sasko]]) a také řada menších [[vévodství]] a [[knížectví]], která se (často oprávněně) obávala pruské anexe. Prusko naopak mohlo počítat s podporou středně velkých německých zemí jako [[Meklenbursko]] či Oldenbursko a také většiny svobodných měst ([[Hamburk]], [[Brémy]], [[Lübeck]]). Paradoxně byl častým motivem „spojenectví“ těchto státečků se silným Pruskem vlastně jen strach z okupace. Znepřátelené „bloky“ však již byly vytvořeny a rozhodující zápas o vliv v Německu byl tedy jen otázkou času.