Sopwith Camel: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
fix - předložka |
wikifi, minus ne zcela vhodné odkazy v nadpisech sekcí; + upřesnění k TF1; chybí zdroje; dovysv. k číslování u RAF |
||
Řádek 24:
Sopwith F.1 Camel vznikal jako náhrada za již nedostačující stíhačky [[Sopwith Pup]] (Štěně). V začátcích jeho vývoje byl znám jako ''Big Pup'' (Velké štěně), první vzlet [[prototyp]]u '''F.1/3''' se uskutečnil v prosinci [[1916 v letectví|1916]]. Byl vyzbrojen dvěma [[Synchronizátor střelby|synchronizovanými]] [[Vickers (kulomet)|kulomety Vickers]] [[ráže]] [[.303 British|7,7 mm]], lafetovanými na hřbetě [[trup letadla|trupu]] před [[kokpit|pilotním prostorem]]. Kvůli charakteristickému „hrbu“, kryjícímu závěry kulometů, se novému stroji začalo říkat ''Camel'' (Velbloud).
V květnu 1917 proběhly v [[Martlesham Heath]] zkoušky druhého prototypu '''F.1/2''' (sér. č. N518) určeného pro [[Royal Naval Air Service]] (RNAS). Poháněl jej devítiválec A.R.1 (Admiralty Rotary) o výkonu 110 kW vyvinutý z pohonné jednotky [[Clerget 9B]] instalací hliníkových válců s ocelovou vložkou. Úprava byla provedena důstojníkem
Během zkoušek prototypů objednalo [[Royal Navy|námořnictvo]] u společnosti Sopwith 50 sériových letounů (N6330 až N6379). Jejich dodávky začaly 7. května [[1917 v letectví|1917]]. 22. května pak byla u továrny Ruston Proctor v [[Lincoln (Lincolnshire)|Lincolnu]] zadána licenční výroba 250 kusů. Později se k licenční výrobě přidaly firmy William Beardmore v Dalmuiru, Boulton & Paul v [[Norwich]]i, British Caudron, Hooper & Co. v [[Londýn]]ě, March, Jones & Cribb v [[Leeds]]u, Nieuport & General Aircraft v Londýně a Portholme Aerodrome v Huntingtonu.
Během války bylo vyrobeno 5597 kusů v 48 sériích.{{Fakt/dne|20170206145425|}}
Na rozdíl od předešlých letounů Sopwith Pup a [[Sopwith Triplane|Triplane]], ''Camel'' nebyl považován za [[letoun]], který by se dal snadno pilotovat. Gyroskopický a reakční moment [[rotační motor|rotačního motoru]] způsobovaly, že v rukou méně zkušených [[pilot]]ů byl letoun při vzletu a přistání dosti nebezpečný, takže se stal do jisté míry obávaným mezi nezkušenými piloty (proto také nakonec vznikla i dvoumístná cvičná verze stroje). ''Camel'' byl velmi citlivý na řízení a vyžadoval značnou pozornost a soustředění během celého letu.
Řádek 35:
== Nasazení ==
===
Během prvního týdne června 1917 dorazily prvé čtyři sériové stroje '''Sopwith F.1 Camel''' (N6337, N6345, N6347 a N6363) k 4. squadroně RNAS v [[Dunkerque]].
K prvnímu boji Camelu došlo již 4. června, když Flight Commander Alexander M. Shook zaútočil s N6347 na německý letoun u města [[Nieuwpoort|Nieuport]]. Nepřátelský stroj unikl v husté mlze, ale již druhý den se Shook na stejném stroji postaral o první dvě potvrzená vítězství Camelu. Mezi Nieuportem a [[Ostende]] zaútočil na formaci 15 nepřátelských letounů a pod jeho palbou jedna z německých stíhaček havarovala na mořské pláži, druhá se neřízeně zřítila. 25. června si dvojice pilotů podporučík Chadwick (N6345) a Shook (N6363) ze 4. squadrony připsala další [[sestřel]]. Napadli smíšený letový útvar dvoumístných a stíhacích letounů a Chadwick svou střelbou jednu z dvousedadlovek sestřelil.
Řádek 47:
14. února 1918 se z odpočinku ve Velké Británii navrátila do [[Francie]] 1. squadrona RNAS, přezbrojená ze Sopwithů Triplane na Camely.
===
[[Soubor:Sopwith Camel 1.jpg|thumb|Sopwith Camel v Royal Air Force Museum v Londýně]]
V červnu 1917 začala Camely poháněné motory Clerget 9B dostávat [[70. peruť RAF|70. squadrona]] [[Royal Flying Corps|RFC]] ve Fienvillers. 27. června její pilot, kapitán Clive Collet, zaznamenal na B3756 první vzdušné vítězství „Velbloudů“ RFC. Později na tomtéž stroji dosáhl kapitán N. W. Webb pět dalších sestřelů. V řadách této jednotky sloužilo i další [[letecké eso]], kanadský podporučík F. G. Quigley, který do konce války na Camelech dosáhl 34 sestřelů.
Už některé z prvních soubojů Camelů proběhly proti elitní německé Jagdstaffel 11. 20. července 1917 tak 70. squadrona přišla o jeden stroj střelbou rotmistra Kurta Wüsthoffa, který se stal jeho šestým sestřelem. Naopak 26. července v souboji se 70. squadronou podlehl devítinásobný vítěz od Jasta 11 poručík Brauneck.
Řádek 73:
=== Royal Air Force ===
K 1. dubnu 1918 došlo ke sloučení Royal Flying Corps s Royal Naval Air Service v jedinou složku,
43. squadrona utrpěla 6. dubna další velkou ztrátu, když Fokkery Dr.I jednotky JG I sestřelily při jediném střetu 6 Velbloudů. 12. dubna naopak člen 43. squadrony kapitán Henry W. Woolet zopakoval rekord kapitána Trollopa, když na Camelu č. D6402 sestřelil během dvou hlídek 6 německých letadel.
Řádek 79:
20. dubna 1918 přišla 3. squadrona RAF na západní frontě o majora R. R. Barkera a podporučíka D. G. Lewise, jejichž Camely si na Fokkeru Dr.I jako své 79. a 80. potvrzené vítězství připsal [[Rytmistr|rittmeister]] [[Manfred von Richthofen]]. Ten však na druhý den sám zahynul při potyčce s Velbloudy od 209. squadrony, která začala nad osadou Hamel. Sestřelení „Rudého barona“ bylo oficiálně velením RAF připsáno A. R. Brownovi, který tehdy letěl na stroji č. B7270. Téhož dne, 21. dubna, přišla 54. squadrona o dva Camely a 203. o jeden, za jehož řízením seděl Australan kapitán R. Little, který před tím stihl sestřelit jednu německou stíhačku.
23. dubna nasadila 213. squadrona své Camely jako čistě bombardovací letouny, které svrhly osm 51 kg a čtyři 11 kg pumy na molo v belgickém přístavu [[Zeebrugge]] a dalších sedm 51 kg pum odpoledne. Následně pak ostřelovaly několik skupin německých vojsk.
V květnu byly vzdušné boje nad západní frontou rovněž intenzivní a ztráty vysoké. 10. května např. JG I nahlásila zničení celkem 10 Sopwithů Camel, 16. května naopak kapitán S. T. Edwards a poručíci W. R. May a M. S. Taylor od 209. squadrony společně přinutili přistát za britskými liniemi poručíka Hübnera s jeho Fokkerem Dr.I z jednotky Jasta 4. 30. května pak Jasta 4 přišla o patnáctinásobného vzdušného vítěze poručíka V. Rautera, kterého sestřelil kapitán A. W. Carter od 210. squadrony. Tři dny před tím zase 3. squadrona ztratila jednoho z nejlepších pilotů RAF, kapitána D. J. Bella, který měl na svém kontě 20 sestřelů, z toho 8 na Camelu.
Řádek 85:
V týdnu od 27. května do 2. června sestřelily na západní frontě Camely 46 strojů z celkem 149 RAF zničených letounů. 1. července 1918 kapitán J. Gilmore od 65. squadrony sestřelil během jedné hlídky čtyři nepřátelské stroje.
Koncem července začaly celé squadrony Camelů, někdy i několik společně, ostřelovat německá letiště, aby se před [[Stodenní ofenzíva (první světová válka)|spojeneckou ofenzivou]] co nejvíce snížila síla nepřátelského letectva. 22. července se tak proti letišti v Dorignies vydal kanadský velitel 203. squadrony major [[Raymond Collishaw]] společně s kapitánem L. H. Rochfordem. Rochford nejdříve postřeloval z 60 m výšky hangáry, následně pak čtyřmi pumami zničil hangár a budovy personálu. Collishaw, létající dříve u 10. squadrony RNAS na stroji [[Sopwith Triplane]], pak na zemi rozstřílel tři německé letouny vytažené z vedlejšího hangáru a sestřelil přistávající německý stroj.
Na začátku spojenecké ofenzivy se na západní frontě nacházelo celkem 19. squadron s Velbloudy: 3., 43., 46., 54., 65., 70., 73., 80., 151., 201., 203., 204., 208., 209., 210. a 213. RAF, 4. AFC a 17. a 148. USAS. Během této ofenzivy byl sestřelen velitel 201. squadrony major C. D. Booker, který se snažil pomoci Camelu napadenému několika D.VII.
Řádek 91:
V září 1918 piloti Camelů pokračovali v útocích na nepřátelská letiště a v leteckých soubojích, kterých se na sklonku války účastnilo i 100 letounů. 4. září vzlétla celá 70. squadrona na ofenzivní hlídku, při které v bojích s několika formacemi nepřátelských letadel ztratila během 20 minut osm Camelů. Podobně 28. září hlídka 65. squadrony přišla o šest Velbloudů.
V této době už nad západní frontou prakticky nebylo vidět osamělé stíhače, bezpečí a úspěch již záležely jen na koordinovaném úsilí celých squadron najednou. 26. září 1918 např. zaútočila 203. squadrona na letiště Lieu St. Amand, které dělalo doprovod 11 [[Royal Aircraft Factory S.E.5|S.E.5a]] od 40. squadrony a jejichž výškové krytí zajišťovaly letouny [[Bristol F.2 Fighter]] 22. squadrony. Major Collishaw zničil vzlétající německý letoun a při zpátečním letu po akci jeho Camely sestřelily čtyři další.
Řádek 98:
Při spojenecké protiofenzivě u Asiaga 30. května 1918 35 Camelů bombardovalo a ostřelovalo soustředění rakouských vojsk. V tomto měsíci 28. squadrona nahlásila 28 vzdušných vítězství při ztrátě jednoho zajatého pilota, v červnu si pak jednotka připsala na své konto 22 sestřelů při ztrátě pěti pilotů.
V polovině června Camely 28., 45. a 66. squadrony pomáhaly zadržovat [[Bitva na Piavě|rakouskou ofenzivu u řeky Piavy]]. Svými kulomety a pumami napadali piloti Velbloudů pěchotu a likvidovali pontonové mosty.
12. července 1918 dvojice od 45. squadrony kapitán C. E. Howell a poručík A. Rice-Oxley brzy ráno napadli letový útvar 10 rakouských letadel. Hned první Howellova dávka roztrhla spodní křídlo vedoucího Albatrosu, vzápětí sestřelil stíhací Phöenix. Na dva Camely ihned zaútočilo pět letounů [[Aviatik D.I]], z nichž Howell zakrátko jeden sestřelil. Čtvrtým Howellovým sestřelem v tomto leteckém souboji se stal jeden ze čtyř Albatrosů D.III(Oef), které se zavěsily za jeho Camel. Rice-Oxley pak zlikvidoval další dva rakouské stroje a společně s Howellem se úspěšně bránili do příletu dvou italských strojů [[Hanriot HD.1]] a dvou [[SPAD S.XIII]], v čele s italským esem S. Scaronim. Ten sestřelil jeden Aviatik D.I dotírající na Howella, sám však podlehl letounu Phöenix D.II.
Řádek 112:
4. squadrona AFC operovala z letiště Brusy ve Francii od 18. prosince 1917. Již 6. ledna následujícího roku přišla o tři své piloty s Camely, které se při běžném letu srazily při letu. Do bojových operací se jednotka zapojila 13. ledna, kdy jeden z jejích členů padl po závadě na motoru do německého zajetí. Až 24. ledna zaznamenala tato jednotka první vítězství, když kapitán O' Hara Wood sestřelil dvousedadlovku DFW. Vedoucí australské eso A. Cobby od 4. AFC squadrony dosáhl 28. června 1918 tři vítězství.
===
Dne 20. června byl na západní frontě za bojeschopný prohlášen první útvar [[Armádní letecká služba Spojených států|Armádní letecké služby Spojených států]], 17. aero squadrona , vybavená Camely s motory [[Le Rhône 9J]]. Začátkem července se k ní připojila 148. aero squadrona, k jejímž členům patřil i pozdější [[spisovatel]] Elliot W. Springs. První sestřel amerických Velbloudů si na své konto připsal 13. července u Yprů F. Kindley od 148. aero squadrony zničením [[Albatros D.V|Albatrosu D.V]]. O sedm dní později přidal poručík R. D. Williams od 17. aero squadrony sestřel stroje [[Fokker D.VII]]. Ve stejný den však 17. squadrona přišla o prvního svého člena, poručíka G. Glenna. Již 1. srpna zaznamenal tento útvar druhé vítězství, když poručík R. M. Todd sestřelil Fokker Dr.I, 3. srpna se Spring a Kindley zasloužili o třetí a čtvrté vítězství 17. squadrony zničením dvou Fokkerů D.VII. Na počátku spojenecké ofenzívy 8. srpna se 148. aero squadrona přemístila na vlastní žádost na amienský sektor fronty, kde během prvního týdne sestřelila 6 německých letounů.
Řádek 150:
Sériové stroje měly instalovánu rotační devítiválcovou pohonnou jednotku Bentley B.R.1 o výkonu 110 kW, mohla však být nahrazena Clergetem 9B, kterým byl vybaven i prototyp.
Většina 2F.1 sloužila na bitevních lodích, bitevních křižnících i lehkých křižnících, odkud vzlétaly z malých plošin. Typem byly vybaveny rovněž nosiče letadel [[TSS Manxman (1904)|''Manxman'']], [[HMS Pegasus (1917)|''Pegasus'']],
První vzdušné vítězství palubní stíhačky si 17. června 1918 na své konto připsal poručík G. Heath z lodi Furious, když vzlétl proti dvojici německých plovákových letounů, která neúspěšně bombardovala jeho mateřskou loď. Jednoho z útočníků přinutil nouzově přistát.
Řádek 156:
19. července sedm 2F.1 z Furious, každý s dvěma 23 kg pumami, bombardovalo v Tondernu hangáry německých vzducholodí, kde se jim podařilo zničit námořní Zeppelin L.54 a L.60.
11. srpna 1918 poručík S. D. Culley na Ships Camelu sestřelil poslední německou vzducholoď za I. světové války, Zeppelin L.53 letící ve výšce 5 800 m.{{Fakt/dne|20170206145425|}}
K 31. říjnu 1918 mělo RAF na stavu 129 2F.1, z nichž 112 sloužilo na 51 lodích.
Řádek 182:
Úspěšným večerem pro piloty Camelů Home Defence se stal 19. květen 1918, kdy tři německé obří bombardéry společně s 30 dalšími letouny podnikly závěrečný nálet na Velkou Británii. Na obranu proti tomuto svazu odstartovalo 84 strojů včetně 31 Camelů. Major [[Quintin Brand|Ch. Brand]], velitel [[112. peruť RAF|112. squadrony]], sestřelil dvěma krátkými dávkami jednu Gothu a kapitán D. V. Armstrong od 87. squadrony nahlásil stejný typ jako pravděpodobně poškozený.
Noční nálety německých letounů na Anglii tím skončily, ovšem akce vzducholodí pokračovaly do 5. srpna 1918, kdy zaútočilo pět námořních Zeppelinů pod velením fregatního kapitána [[Peter Strasser|P. Strassera]]. Než byla vzducholoď L.70 sestřelena, stal se její obětí Camel řízený poručíkem G. F. Hodsonem, který startoval z námořní základny v Yarmouthu.
Úspěchy nočních Velbloudů domobrany vedly už 12. června 1918 k utvoření 151. squadrony pod velením Murlise-Greena z jednoho roje vždy od 44., 87. a 112. squadrony. Nový útvar byl určen k nočnímu stíhání nad západní frontou, především proti bombardérům [[AEG G.IV]]. Dne 23. června squadrona přelétla do Francie a již 29. června se zapojila do stíhání německých bombardérů, byť neúspěšně. 1. července velení 151. squadrony převzal major Ch. J. Q. Brand, první potvrzené vítězství pak získal 25. července kapitán Yuille, když sestřelil jeden bombardér.
Řádek 197:
V noci 26. září nejdříve poručík T. R. Bloomfield stíhal AEG blíže neurčeného typu a o 40 minut později zasáhl do pravého motoru Gothu G.V. Jeho Camel byl pokryt olejem z motoru oběti a oslepený Bloomfield se musel od svého cíle vzdálit. Na druhý den však bylo v místě jeho útoků nalezeno pět zničených německých strojů...
Z nového působiště 151. squadrony, letiště v Bancourtu, 28. října poručík L. L. Carter neúspěšně stíhal Gothu G.V. Následující noci major Brand v plamenech sestřelil 230 náboji [[Friedrichshafen G.III]], který se stal posledním vítězstvím tohoto útvaru. Celkem dosáhla 151. squadrona 21 potvrzených sestřelů, 5 pravděpodobných a několik poškozených nepřátelských letounů při jedné vlastní ztrátě.
Druhá jednotka nočních Camelů, 152. squadrona, dorazila na západní frontu 22. října 1918, ale do bojů již nezasáhla.
Řádek 205:
=== Bitevní „zákopový“ stíhač T.F.1 ===
Zákopový stíhač ({{Vjazyce2|en|''Trench Fighter''}}) T.F.1 byl experimentální [[bitevní letoun]], chráněný [[pancéřování]]m podlahy kokpitu a vybavený dvojicí šikmo vpřed dolů střílejících kulometů [[Lewis (kulomet)|Lewis]] a dalším kulometem stejného typu na lafetě admiralitního typu na horním křídle, určený zejména k nasazení proti [[Pěchota|pěchotě]] a nepřátelským [[zákop]]ovým systémům, který vznikl na základě zkušeností s nasazením standardních Camelů při útocích na pozemní cíle v prostoru frontové linie.
Upraven byl pravděpodobně jen jeden kus, sériového čísla B9278, který byl na jaře 1918 krátce testován na francouzském bojišti, a další stroj, sériového čísla B6218, posloužil ke zkouškám [[periskop]]ického zaměřovače pro kulomety střílející směrem šikmo dolů.<ref>{{citace monografie | příjmení = King | jméno = H.F| odkaz na autora = | titul = Sopwith Aircraft 1912-1920| url = | vydavatel = Putnam & Company Ltd| místo = London | rok = 1981 | počet stran = | kapitola = T.F.1 Camel | strany = 163-165| isbn = 0 370 30050 5 | jazyk = anglicky}}</ref> V dalším vývoji byla dána přednost podobně koncipovanému [[Sopwith TF.2 Salamander]], odvozenému od novějšího a výkonnějšího [[Sopwith 7F.1 Snipe|Sopwith Snipe]].
== Uživatelé ==
| |||