Česká konfese: Porovnání verzí

Přidáno 77 bajtů ,  před 4 lety
lf, rozpis zkr a dat, port, napřím
(→‎Externí odkazy: Vložení oddílu Související články)
(lf, rozpis zkr a dat, port, napřím)
'''Česká konfese''', latinsky ''Confessio Bohemica'', je společné vyznání víry, které předložily české nekatolické [[stavy]] na [[Český zemský sněm|zemském sněmu]] roku [[1575]]. Byla požadována i v následujícím období a v letech 1609–1620 byla legálním základem českého [[luteránství]].
 
== Vznik ==
Jedinou legální [[konfesevíra|konfesí]] vedle katolicismu byl v českých zemích před rokem 1575 (staro-)[[utrakvismus]], jehož právní postavení bylo upraveno [[Basilejská kompaktáta|basilejskými kompaktáty]], jimž se museli formálně přizpůsobit i [[Luteránství|luteráni]], zatímco [[Jednota Bratrskábratrská]] byla de iure zakázána. Za vlády [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] se snažily české nekatolické stavy dosáhnout legalizace své víry zavedením [[augsburskáAugsburské konfesevyznání|augšpurské konfese]], panovníka však přiměly jen ke zrušení kompaktát (1567). Největší šance se naskytla roku 1575, kdy Maxmilián svolal zemský sněm, který měl projednat nové daně a korunovaci Maxmiliánova syna [[Rudolf II.|Rudolfa]] českým králem. Při zahájení sněmu 21. 2.února 1575 přistoupil panovník na to, že nejprve budou projednávány konfesní otázky. Luteránskou většinu sněmu vedl [[Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic]], který připravoval společný postup s českými bratry. Staroutrakvisté vedení [[Jan z Valdštejna|Janem z Valdštejna]] se odmítli na tomto postupu zúčastnit, protože v něm (oprávněně) viděli ohrožení vlastní konfese. Text konfese byl vypracován zvláštní komisí na začátku května a 18. května předložen císaři.
 
=== Obsah ===
=== Ohlas a další vývoj ===
Spolu s konfesí byl králi předložen spis „Patrné důvody ze starých sněmů“, který měl dokázat návaznost českých protestantů na původní utrakvismus a tím jejich legalitu.
Česká konfese se dočkala negativní reakce jak z katolické strany tak i od staroutrakvistů, kteří se jí právem cítili být ohroženi; jejich „Ohlášení a přiznání k svaté staré obecné křesťanské víře podobojí přijímajících“ ze 4. 6.června 1575 odmítalo novoutrakvistické nároky na dědictví původního [[utrakvismus|utrakvismu]].
Mnohem větší praktický dopad než konfese měl mít navrhovaný církevní řád sestavený protestantskými stavy ve dnech 10. – 12. 9září. Podle něho měla být utrakvistická konzistoř podřízena [[defenzor]]ům jmenovaným jednotlivými stavy. Naproti tomu měla být zrušena závislost konzistoře na panovníkovi a na pražskému arcibiskupovi. Tak by novoutrakvistická většina zemského sněmu ovládla dosud formálně staroutrakvistickou církevní organizaci – nejen konzistoř, ale i jí podřízenou farní soustavu. Tento církevní řád navíc navrhoval protestantskou ordinaci kněží, tedy pro staroutrakvisty nepřijatelné opuštění praxe svěcení od biskupů v [[apoštolská posloupnost|apoštolské posloupnosti]]. Oproti tomu Jednota bratrská měla být začleněna do této církve spíše formálně jako její autonomní jednotka.
 
Takový církevní řád nemohl král Maxmilián II. akceptovat, navíc již předtím prohlásil, že nemůže konfesi uzákonit s ohledem na papežského nuncia a na své španělské příbuzné. České nekatolické stavy proto souhlasily s tím, že konfesi mu pouze „dají na vědomí“. Dne 20. 9.září 1575 císař získal od zemského sněmu přijetí Rudolfa II. za krále, 22. 9.září se konala Rudolfova korunovace a poté se sněm rozešel pouze s ústním příslibem schválení české konfese. Namísto toho však následoval 5. 10.října císařský mandát zakazující její tisk.
 
Česká konfese zůstávala společným východiskem českých protestantů v následujícím období, požadavky na její uznání panovníkem zazněly například na zemském sněmu roku 1583. Stala se i podkladem pro legalizaci českého protestantismu [[Rudolfův majestát|Rudolfovým Majestátem na náboženskou svobodu]] v roce 1609. Přitom bylo realizováno i církevní uspořádání podle návrhu z r.roku 1575, staroutrakvistická strana byla v období Majestátu již natolik oslabena, že tomu nemohla zabránit. Česká konfese byla základním dokumentem české utrakvistické církve v následujících letech, zůstávala beze změny v platnosti i v průběhu [[české stavovské povstání|českého stavovského povstání]], byť vláda [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]] přinesla [[kalvinismus|kalvinizaci]] utrakvistického církevního života.
 
Počátek pobělohorské [[rekatolizace]] znamenal opuštění principů české konfese, církevní správa byla podřízena arcibiskupovi, kněží vysvěcení v apoštolské posloupnosti se mohli začlenit do katolické církevní správy, zatímco ostatní museli opustit zemi. Ani mezi exulanty ani mezi domácími tajnými nekatolíky nepřetrvalo žádné společenství, které by se řídilo českou konfesí; kontinuitu si zachovaly pouze exilové pozůstatky Jednoty bratrské řídící se vlastním vyznáním; luteránští a staroutrakvističtí exulanti se přizpůsobili církvím hostitelských zemí.
== Externí odkazy ==
* {{Wikizdroje|dílo=Česká konfese}}
 
{{Portály|Křesťanství|Novověk}}
 
[[Kategorie:České dějiny 16. století]]