Jan Oldřich z Eggenbergu: Porovnání verzí

== Život ==

Jan Oldřich se narodil v červnu 1568. Jeho otcem byl Seyfried z Eggenberku, matkou Anna Benigna, rozená Gallerová ze Schwanberku. Měl ještě tři sestry, Annu, Sibylu a Benignu. Jeho základní vzdělání probíhalo nejspíš v protestanském duchu a na jaře 1583 odjel studovat na luteránskou univerzitu v Tübingen. Od jeho univerzitních studií dají se sledovat také počátky pozdější významné knihovny pana Eggenberka, jejíž nejstarší akvizicí je vydání Ciceronovy korespondence z roku 1576, jež bylo 17. června 1583 zakoupeno právě v Tübingen.<ref>''J. Radimská a kol.: Ve znamení havranů.'' 2011, s. 7, 38, 880.</ref> Po studiích absolvoval mladý pán kavalírskou cestu po Evropě (Nizozemí, Španělsko a Itálie). Po otcově smrti (1594) se ujal správy rodinných statků a někdy na přelomu let 1595 a 1596 konvertoval ke katolicismu.

 

V dubnu 1598 se Jan Oldřich oženil se Sidonií Marií z Thannhausenu (1576/1577-1614). Avšak již na konci stejného měsíce byl povinen provázet arcivévodu na dvouměsíční poutní cestu, jehož hlavním cílem bylo poutní místo [[Loreta]] poblíž Ancony. V září byl pak jmenován do doprovodu Ferdinandovy sestry [[Markéta Habsburská|Markéty Habsburské]] při její cestě za manželem, španělským králem [[Filip III.|Filipem III.]]

Od roku 1615 byl Jan Oldřich Ferdinandovým nejvyšším hofmistrem a od r. 1617 prezidentem jeho tajné rady. 20. března 1617 byla za Eggenberkova přispění v Praze uzavřena přísně tajná [[Oňatova smlouva|Oñatova smlouva]], která zajistila, že si po smrti bezdětného císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] nebude Filip III. dělat nárok na žádný z jeho trůnů a přislíbila, že si Ferdinandův syn vezme za manželku španělskou infantku. 10. srpna 1620 byl pak Jan Oldřich vyznamenán Řádem Zlatého rouna.

Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] patřil Jan Oldřich jako hlava tajné rady k těm, kdo rozhodoval o osudech poražených. V srpnu 1622 císař Jana Oldřicha povýšil mezi šlechtu uherského království a 15. února 1623 byl Eggenberg povýšen na řezenském sněmu do stavu dědičných říšských knížat. Zčásti snad i na umoření dluhů státní pokladny vůči Eggeberkovi, především však pro stále znovu projevované přátelství byl 23. prosince 1622 obdarován panstvím Český Krumlov. 15. dubna 1628 bylo Ferdinandem II. krumlovské panství povýšeno na knížectví s vévodským titulem. Tyto pocty měly také zlepšit pozici Jana Oldřicha v kruzích starobylé šlechty, která na všechny povýšence pohlížela s despektem. V Českém království byl obdobně vyznamenán již jen [[Albrecht z Valdštejna]], do stavu říšských knížat pronikl roku 1624 [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic]], ale vévodského titulu [[Zaháňské knížectví|(vévoda zaháňský)]] dočkal se až jeho syn [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václav Eusebius]] roku 1646. K rozšíření zdrojů Jana Oldřicha přispěla nemálo také jeho účast na devalvaci (kaládě) české měny v letech 1622-1623. "Dlouhá mince" pak napomohla vítězné straně k výhodnému skupování konfiskovaných statků. Obecně byl však k unáhleným majetkovým přesunům spíše nedůvěřivý a jako diplomaticky nevhodný a zbrklý tah otevřeně kritizoval říšský Restituční dekret z roku 1629, jímž měla být na luteránské půdě sjednána obdobná "náprava" jako předtím v Českém království prostřednictvím [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]].

 

Jestliže se na diplomatickém poli pohyboval navzdory sílícím zdravotním problémům Jan Oldřich s neutuchajícím elánem a prozíravou intuicí bezpečně, sňatek jeho nejmladší dcery Marie Markéty s [[Adam Pavel Slavata|Adamem Pavlem Slavatou]] se ukázal být sázkou na špatnou kartu. Nic na tom nemohla změnit ani přítomnost císařského páru na velkolepé svatební hostině 1. června 1626. Po třech letech Marie Markéta od mladého Slavaty utekla a obvinila ho z impotence, což byl také jeden z mála důvodů, pro který mohlo být manželství anulováno. Ke zrušení sňatku došlo r. 1631.

 

Zdravotní potíže Jana Oldřicha s dnou se ke konci života stupňovaly. Zemřel v Lublani 18. října 1634.

 

== Portréty ==