|
== Stručný přehled průběhu ==
Bylo, nebylo, železnono-niklová vidlička značky Stainless Steel plula vesmírem. Plula si tmou, když v tom jí došlo, jak moc je sama. "Co kdybych si vytvořila kamarády? Jsem tak sama", říkala si vidlička pro sebe. Na Wikipedii se vidlička dozvěděla, že někteří živočichové se mohou rozmnožovat sami, takzvaní hermafrodité. Vidlička si otevřela Wiki a podle stručného návodu se rozhodla konat. Jednoho dne po ránu, nevím kolikátého bylo (čas neexistoval), vidliččiny molekuly explodovaly do smrčtě prvků. Toto jakýsi fyzik/filozof označil jako Velký třesk. Prvky létaly vakuem, vodík, kyslík, tvoje máma.... Tvořily se první planety, hvězdy, nové vidličky a jejich společníci- NOŽE! Z těchto prvků zanedlouho vznikla planeta, dnes známá jako Země. Chvíli byla žhavá, chvíli chladná, každopádně vidlička se rozhodla pro život tady. Vybrala si malebné městečko v Evropě, přesněji v České republice v Ústeckém kraji, v jisté budově, slangově nazývané intr. Tvorové, kteří si říkali lidé, s ní provozovali moc zlé věci. Například s ní napichovali maso zesnulé drůbeže a toto maso později vkládali do úst. Vidlička byla zhrozena. Jednoho dne, když vidliččina majitelka vidličku umyla a vidlička si v klidu chillovala u dřezu se svým kamarádem Pepou, zeptala se: "Pepo, myslíš, že život by byl lepší bez Velkého třesku?". Po chvilce rozmyšlení Pepa the knife hodil po vidličce ostrý pohled a prohlásil: "Ty huso! Kdyby nebyl Velký třesk, nebyl bych tu ani já, frajer Pepa the knife! Netřeskneš si, zlato?!". Vidlička byla zhrozena Pepovým agresivním chováním a rozhodla se ukončit své trápení. Vidlička vystoupila na okraj dřezu a užuž dělala poslední krok, když v tom slyšela lžíci oblých tvarů Elišku, která jí ponoukla svým obvyklým pozdravem: "Peace čubky!" k náhlému skoku...
Na základě měření rozpínání vesmíru pomocí [[supernova|supernov]] typu Ia, měření vlastností kosmického mikrovlnného pozadí a měření korelačních funkcí galaxií, bylo odhadováno stáří vesmíru 13,7 ± 0,2 miliardy roků. Skutečnost, že se tato tři nezávislá měření shodovala, byla považována za silný důkaz pro takzvaný [[Lambda-CDM model]], který detailně popisuje podstatu součástí vesmíru. V roce 2013 sonda Planck přinesla pozorování, na základě nichž je vesmír starší, cca 13,8 miliardy roků.
RIP Vidlička : od časů nekonečných k datu 1.2,2017, nechť je jí podlaha kuchyně lehká...
Raný vesmír byl homogenní a izotropně vyplněný vysokou energetickou hustotou. Přibližně 10<sup>−35</sup> sekund po [[Planckův čas|Planckově času]] se vesmír exponenciálně zvětšil během období nazývaného [[inflace (kosmologie)|kosmická inflace]]. Když se pak inflace zastavila, hmotné součásti vesmíru byly ve formě [[kvark-gluonové plazma|kvark-gluonového plazmatu]], v kterém se všechny částice [[teorie relativity|relativisticky]] pohybovaly. S růstem vesmíru klesala jeho [[teplota]]. V čase asi 1 sekunda, při teplotě 3×10<sup>10</sup> K, se od horkého plazmatu uvolnila [[reliktní neutrina]]. Poté se začaly vázat kvarky a gluony, a tak [[baryogeneze|tvořit]] [[baryon]]ová hmota. Díky fyzikálním nesymetriím se vytvořilo o něco více [[hmota|hmoty]] než [[antihmota|antihmoty]]. Hmota a antihmota povětšinou [[rekombinace|rekombinovala]], a dnes tak pozorujeme jen ten malý zbytek hmoty, který už zrekombinovat nemohl.
.
Jak se vesmír dál zvětšoval, jeho teplota dále klesala, což vedlo k dalším procesům narušujícím [[symetrie]], které se začaly projevovat jako známé [[interakce]] a [[elementární částice]]. Ty brzo umožnily vznik [[atom]]ů [[vodík]]u a [[helium|helia]]. Tento proces se nazývá [[nukleosyntéza velkého třesku]]. Vesmír se dále ochlazoval, hmota se přestala pohybovat relativisticky a její [[vlastní hmotnost]] začala [[gravitace|gravitačně]] dominovat nad energií [[záření]]. Asi po 380 000 letech se záření oddělilo od hmoty. Vesmír se tak stal pro záření průhledný. Záření z této doby se tak zachovalo až do dneška a můžeme ho dnes pozorovat jako [[reliktní záření]].
Časem se začaly o trošku hustější oblasti v téměř homogenním vesmíru díky gravitaci ještě více zahušťovat. Vytvořily se tak oblaka [[plyn]]u, [[galaxie]], hvězdy a ostatní kosmické smetí, které dnes můžeme pozorovat. Detaily tohoto procesu závisí na množství a typu hmoty ve vesmíru. Tři možné typy jsou známé jako [[studená temná hmota]], [[horká temná hmota]] a [[baryonická hmota]]. Nejlepší dostupné měření (ze sondy WMAP) ukazují, že dominantním typem hmoty ve vesmíru je studená temná hmota. Ostatní dva typy hmoty představují méně než 20 % veškeré hmoty ve vesmíru.
Zdá se, že dnešnímu vesmíru dominuje záhadná forma energie známá jako [[temná energie]]. Přibližně 70 % celkové [[energie]] dnešního vesmíru je v této formě. Tato temná energie má schopnost způsobovat změnu rozpínaní vesmíru z [[lineární závislost]]i rychlost – vzdálenost, čímž způsobuje, že se [[časoprostor]] na velkých vzdálenostech rozpíná rychleji než se očekávalo. Temná energie nabírá podobu termínu kosmologické konstanty v Einsteinových rovnicích pole v obecné teorii relativity, avšak podrobnosti její [[stavová rovnice|stavové rovnice]] a také vztahu se standardním modelem částicové fyziky se stále zkoumají jak z teoretické roviny, tak i pozorováními.
Všechna tato pozorování jsou obsažena v kosmologickém [[Lambda-CDM model]]u, který je [[matematický model|matematickým modelem]] velkého třesku se šesti volnými parametry. Záhady se objevují, když se přibližujeme k počátku času a vesmíru vůbec. Pro prvních 10<sup>−33</sup> s, tedy pro dobu před [[teorie velkého sjednocení|velkým sjednocením sil]], nemáme žádnou smysluplnou teorii. Einsteinova teorie předpovídá singularitu s nekonečnými hustotami. Pro jejich odstranění bychom potřebovali [[kvantová gravitace|kvantovou gravitaci]]. Pochopení dějů v této době je jedním z největších nevyřešených problémů moderní fyziky. Ty však pak i mohou vést k závěrům, ve kterých k žádnému velkému třesku nedošlo.<ref>http://phys.org/news/2015-02-big-quantum-equation-universe.html - No Big Bang? Quantum equation predicts universe has no beginning</ref>
== Teoretická podpora ==
|
