Jazyk (lingvistika): Porovnání verzí

[[Věda|Vědecký]] obor zabývající se zkoumáním jazyka se nazývá [[lingvistika]]. Otázky týkající se [[filosofie]] jazyka byly pokládány již ve starověkém Řecku, byly zde otázky typu zda mohou slova reprezentovat zkušenost nebo motivovanost obsahu slov, konkrétními památkami jsou například [[Platón|Platónovy]] dialogy Gorgias a Faidros. Ještě časnějším dokladem uvažování o jazyku jsou [[Gramatika|gramatiky]] [[Sanskrt|sanskrtu]], nejranější záznamy o kodifikaci liturgického jazyka a uspořádání znaků do abecedy patří do období 8. století př. n. l. Zásadním dílem je Pāṇiniho gramatika ze 6. století př. n. l. Významní myslitelé vyjadřující se k jazyku jako třeba [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]] tvrdí, že jazyk pochází z emocí zatímco [[Immanuel Kant|Kant]] je zastáncem názoru o původu racionálním (rozumovém) a v logickém myšlení. Filosofové dvacátého století jako [[Ludwig Wittgenstein|Wittgenstein]] tvrdí, že samotná filosofie je studiem jazyka. Do dějin lingvistiky se silně zapsali například [[Ferdinand de Saussure]] svou teorií jazykového [[Znak (lingvistika)|znaku]] a příklonem ke [[Struktura|struktuře]] a [[Noam Chomsky|Noem Chomsky]] teorií generativní gramatiky.

Formální přístup je typický svým postupem od nejelementárnějších částí – [[Foném|fonémů]], po celky větší jako jsou slova nebo věty. Současným představitelem, který se touto problematikou zabývá je [[Noam Chomsky|Noem Chomsky]], autor teorie o [[Generativní gramatika|generativní gramatice]]. Definoval jazyk jako množinu vět, které mohou být vypovězeny na základě principu transformační gramatiky (proces generace jazyka v mozku). Tato transformační gramatika je vlastně soubor platných pravidel, které při užití formulují gramaticky správné věty. Chomsky považuje tuto schopnost mozku za imanentní a za samotný základ jazyka. Takováto teorie má blízko k formální logice a formální teorii gramatiky, uplatňuje se potom v aplikované počítačové lingvistice.