Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Opravy (dokončení) |
m Editace. |
||
Řádek 23:
V roce [[1585]], krátce poté, co v říjnu [[1583]] [[císařský dvůr]] přesídlil do [[Praha|Prahy]], [[Rudolf II.]] pozval do svých služeb [[Malířství|malíře]] [[Hans Hoffmann (malíř)|Hanse Hoffmanna]],<ref>''Fučíková E.'' Hans Hoffmann. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 26.</ref> původem z [[Norimberk|Norimberka]], který byl [[Znalec|znalcem]] [[Albrecht Dürer|Dürerových]] děl a [[kopista|kopistou]] jeho [[Malířství|obrazů]]. O čtyři roky později byl k císařskému dvoru přijat [[Dirck de Quade van Ravesteyn]] ([[1565]]/7-[[1620]]) pocházející z [[Nizozemí]]. V roce [[1590]] byl jmenován dvorním [[Malířství|malířem]] [[Joris Hoefnagel]] ([[1542]]-[[1600]]), [[malíř]] krajinných [[Miniatura (malířství)|miniatur]] a portrétních vyobrazení, který byl současně i [[Poradenství|poradcem]] malíře [[Hans von Aachen|Hanse von Aachena]]. V letech [[1572]] až [[1617]] jeho [[Kresba|kresby]] městských [[Veduta|vedut]] vydal [[Georg Braun]] a [[Franz Hogenberg]] v sedmisvazkovém díle nazvaném ''Civitates Orbis Terrarum''.<ref>''Fučíková E.'' Joris Hoefnagel a Franz Hogenberg. In: ''Rudolfínští mistři.'' Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 118-121.</ref> V [[Praha|Praze]] však Hoefnagel pobýval jen přechodně, neboť preferoval [[Vídeň]]. Naopak jeho syn [[Jacob Hoefnagel]] ([[1575]]-[[1630]]) se v [[Praha|Praze]] usídlil, zúčastnil se [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] a po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] musel z [[Čechy|Čech]] uprchnout. Proslavilo ho vydání otcových [[Kresba|kreseb]] pod názvem ''Archetypa''. V [[Praha|Praze]] pobýval od roku [[1599]], ale oficiální [[Hodnost|titul]] dvorního [[Malířství|malíře]] získal až v roce [[1602]].
Vedle vlivu otcovy tvorby jsou v dílech Jacoba Hoefnagela patrné podněty rudolfínských [[Figuralista|figuralistů]], především [[Joseph Heintz starší|Josepha Heintze staršího]] ([[1564]]-[[1609]]). Ten se vyučil [[stavitelství]] u svého otce Daniela a [[malířství]] u známého bernského malíře [[Hans Bock starší|Hanse Bocka staršího]]. V [[Itálie|Itálii]] se inspiroval [[Correggio (malíř)|Correggiovou]] [[Malba|malbou]] a v [[Řím|Římě]] začal spolupracovat s [[Hans von Aachen|Hansem von Aachenem]], který mu pomohl k [[císařský dvůr|císařskému dvoru]] ([[1591]]). [[Císař]] ho krátce po příjetí poslal znovu do [[Itálie]], aby tam kreslil [[antická památka|antické památky]] a vyhledával [[Umělecké dílo|umělecká díla]] pro císařovu [[Obrazová galerie|obrazovou galerii]]. Do Prahy se Joseph Heintz starší vrátil jako zkušený [[kreslíř]] a [[malíř]] náboženských a mytologických [[Malířství|obrazů]]. Na rozdíl od [[Praha|Prahy]], v [[Německo|jižním Německu]], kam se často vracel, se uplatnil i jako [[architekt]]. Josef Heintz byl císařem vysoce ceněn jako komorní malíř, který však 15. října [[1609]] v Praze neočekávaně zemřel. Teprve po Heintzově smrti byl jmenován komorním malířem [[Matthäus Gundelach|Matthias Gundelach]] (asi [[1566]]-[[1654]]), který byl jeho dílenským spolupracovníkem. Ten nejdříve dokončoval Heintzem rozpracovaná díla, dále rozvíjel jeho styl a postaral se i o malířovu rodinu.<ref>''Fučíková E.'' Matthias Gundelach. In: ''Rudolfínští mistři.'' Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 28-35.</ref> Asi před rokem [[1617]] přesídlil do [[Augsburg|Augsburgu]], kam vzal do [[učení]] také mistrova syna [[Joseph Heintz mladší|Josepha Heintze mladšího]].<ref>''Fučíková E.'' Josef Heintz. In: ''Rudolfínská kresba.'' Vydal Odeon, Praha, 1986. Str. 20-21.</ref> Od roku [[1604]] byl Rudolfovým dvorním [[Malířství|malířem]] také [[Jeremias Günther]] (? - ?), který v císařských službách setrval i za císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]]. Z jeho malířské tvorby se dochovala jen jediná [[Podpis|signovaná]] [[kresba]] a dva [[Malířství|obrazy]] - [[portrét]] [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a císařovny [[Anna Jagellonská|Anny]]. Při malování oficiálních portrétů Günther vycházel z prototypů [[Hans von Aachen|Hanse von Aachena]] a působil i jako [[kopista]] [[Jacopo Bassano|Bassanových]], [[Albrecht Dürer|Dürerových]] a [[Pieter Bruegel starší|
[[Soubor:Sadeler,_Královský_palác.jpg|link=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sadeler,_Kr%C3%A1lovsk%C3%BD_pal%C3%A1c.jpg|vlevo|náhled|320x320pixelů|''[[Pražský hrad]].'' Detail [[Sadelerův prospekt Prahy|Sadelerova prospektu Prahy]], [[1606]] (podle [[Kresba|kresby]] [[Philippe van den Bossche|Philippa van den Bossche]] v devítidílné [[Mědirytina|mědirytině]] J[[ohann Wechter|ohanna Wechtera)]], [[Archiv hlavního města Prahy|Archiv hl. města Prahy]]]]
Ač oba Hoefnagelové byli dobrými [[Krajinář|krajináři]], [[Rudolf II.]] chtěl získat do svých služeb specialisty v tomto oboru. Našel je v [[Pieter Stevens|Pieteru Stevensovi]], a především v [[Roelandt Savery|Roelandtu Saverym]]. [[Pieter Stevens]] ([[1567]] ?-po [[1624]]) přišel do [[Praha|Prahy]] v roce [[1594]] již jako vyškolený [[krajinář]]. Přitahovalo ho především město a jeho atmosféra, což dokládá i soubor pohledů na [[Evropské město|evropská města]] (především na [[Praha|Prahu]] a [[Řím]]). Tento soubor [[Kresba|kreseb]], vytvořený po roce [[1604]], byl určen přímo pro [[Císař|císaře]], protože ten do [[Město|města]] nevycházel. Nejznámější osobností rudolfínského krajinářství však byl [[Roelandt Savery]] ([[1574]]/76-[[1639]]), který navázal na nizozemské mistry krajinomalby, včetně [[Pieter Bruegel starší|Pietera Bruegela staršího]]. Zasloužil se také o rozvoj [[Malba|malby]] [[zátiší]] a zvířecích motivů. Ve stejné době jako [[Roelandt Savery|Savery]] přišel do Prahy i [[Paulus van Vianen]] ([[1570]]?-[[1613]]), od roku [[1603]] císařův [[Zlatník (řemeslo)|zlatník]], jehož [[Kresba|kresby]] znamenaly přelom ve vidění a znázornění krajinných motivů. V Praze ho upoutala [[architektura]] [[Město|města]], která již dříve zaujala [[Hans Vredeman de Vries|Hanse]] ([[1526]]?-[[1606]]) a [[Paul Vredeman de Vries|Paula]] ([[1567]]?-po [[1630]]) Vredemana de Vries. V Praze se však oba malíři zdrželi jen tři roky, neboť zde neměli dostatek vhodných [[Interiér|interiérů]] pro svou [[iluzivní malba|iluzivní malbu]]. Přitom některé jejich závěsné obrazy vykazují figurální domalby [[Dirck de Quade van Ravesteyn|Dircka de Quade van Ravesteyn]]. Další [[generace]] [[Krajinář|krajinářů]], reprezentovaná Stevensovými syny, Antoniusem a Pieterem, navázala na otcovy krajinářské [[Obrazová kompozice|kompozice]], aniž přijala malířské [[podnět|podněty]] rodiny Bruegelů.
| |||