Zánik Rakousko-Uherska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Období Svaté aliance: doplnění - porážka sardinie
drobné úpravy, překlepy a zpřesnění
Řádek 223:
}}</ref>
 
Rakousko-uherské vyrovnání po prohrané [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] zapadalo do obvykle ústupné politiky, kterou od 60. let [[František Josef I.]] vůči [[Maďaři|Maďarům]] vedl. [[Uhersko|Uherské země]] (tzv. [[Zalitavsko]]) zůstaly s Rakouskými zeměmi (tzv. [[Předlitavsko]]) spojeny osobou císaře, ministerstvem financí, války a zahraničí. Jinak měly vlastní vládu s vlastním ministerským předsedou. Uherské elity by v té době jistě raději rozdělily obě území důkladněji, takže těžko mohly být zcela spokojeny.{{#tag:ref|Obvyklou představou uherských politiků byla tzv. personální unie s Rakouskem, kdy by obě části říše byly spojeny pouze osobou císaře.|group="pozn."}} Životní úroveň většiny uherského obyvatelstva a jejichjejí právní postavení po dobu dualismu značně zaostávaly oproti situaci v [[Předlitavsko|Předlitavsku]]. Až do roku [[1918]] se v této části říše udržela u moci úzká skupina velkostatkářů a šlechticů.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Svatuška
| jméno = Jakub
Řádek 388:
Paradoxem je, že&nbsp;[[Sociální demokracie|sociálně demokratické]] hnutí přitom až do&nbsp;[[První světová válka|1.&nbsp;světové války]] nijak zvlášť neusilovalo o&nbsp;rozbití [[monarchie]]. Naopak - národní odnože [[Sociálně demokratická strana Rakouska|sociálně demokratické strany]] byly spojeny ve&nbsp;volné federaci těchto stran. Konstruktivní spojení tak měly dokonce [[Češi|česká]] a&nbsp;německorakouská odnož, což&nbsp;bychom v&nbsp;jiných oblastech společenského života stěží dohledávali.{{#tag:ref|Důvodem pro nedůvěru či odpor vládnoucích kruhů k socialistickému hnutí byl mimo jiné i ideologický odpor socialistů k monarchistickému uspořádání, kapitalismu a hierarchickému dělení společnosti na bohaté a chudé, či na šlechtu a prostý lid. Přes všechny politické a ekonomické pokroky zejména v Předlitavsku byl tento konzervativní přístup ke společnosti v rakouské i uherské politice silně přítomný a elity umožňovaly sociální pokrok spíš pod nátlakem okolností než programově.|group="pozn."}} Z&nbsp;[[Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická|české sociální demokracie]] se později oddělila její více nacionálně orientovaná odnož - [[Česká strana národně sociální]], která&nbsp;již ve&nbsp;svých cílech měla boj za&nbsp;větší suverenitu národa. Samotná sociální demokracie na&nbsp;stranu českých separatistů přešla až v&nbsp;průběhu [[První světová válka|1.&nbsp;světové války]], a&nbsp;to&nbsp;poněkud neochotně. Jedním z&nbsp;velkých úspěchů sociálně demokratického hnutí bylo zavedení rovného tajného [[Volební právo|hlasovacího práva]], boj za&nbsp;něj se vyhrotil v&nbsp;revolučním roce [[1905]] a&nbsp;již o&nbsp;dva roky později bylo toto nové právo aplikováno v&nbsp;prvních volbách do&nbsp;[[Předlitavsko|předlitavské]] [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]].<ref name="cssd" />
 
[[Rakouská socialistická internacionála]] však nakonec podlehla rozpadu a&nbsp;národní socialistické hnutí se od&nbsp;sebe začala vzdalovat. [[Sociálně demokratická strana Rakouska|Německorakouská sociální demokracie]], která&nbsp;byla ze&nbsp;všech rakouských socialistických stran nejvlivnější, označila [[Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická|Českoslovanskou socialistickou stranu dělnickou]] za&nbsp;[[Separatismus|separatistickou]], a&nbsp;to vedlo k&nbsp;jejímu vyloučení z&nbsp;[[Internacionála|internacionály]]. Ač&nbsp;tedy socialistické hnutí, podobně jako většina podstatným politických proudů v&nbsp;české politické scéně, neusilovala o&nbsp;destrukci [[monarchie]], přesto se i&nbsp;toto hnutí ocitlo v rozkolu, ačkolivs anipartnerskou předválečnástranou Německorakouská sociální demokracie o&nbsp;rozpad neusilovalaněmeckou..<ref name>{{Citace monografie
| příjmení = Kárník
| jméno = Zdeněk
Řádek 450:
V&nbsp;civilní sféře však spor o&nbsp;společný jazyk neustále gradoval, zejména po [[Demise|demisi]] Taaffeho vlády roku [[1893]]. Od této demise se již politický smír do země prakticky nevrátil.<ref name="konzerva" />
 
Velkou bouři vyvolaly [[Badeniho jazyková nařízení|Badeniho jazykové reformy]], které se pokoušely zavést [[Čeština|češtinu]] v&nbsp;českýchčeskojazyčných zemícha smíšených okresech Českého království jako úřední řeč, kterou by se museli všichni úředníci bez rozdílu [[národnost]]i naučit. Tato nařízení musela být nakonec odvolána. [[Češi]] a [[Němci]] se však již na ničem dalším prakticky neshodli.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Kosatík
| jméno = Pavel
Řádek 581:
}}</ref>
 
Pro [[Pangermanismus|Všeněmce]] byli [[Habsburkové]] úhlavními nepřáteli, a platilo to i naopak. Právně poměrně důsledně národnostně indiferentní [[monarchie]] netolerovala cílené útoky motivované národnostnínacionální [[Animozita|animozitou]], takže se [[Georg von Schönerer|Schönerer]] ocitl za [[Vandalismus|vandalský]] útok na převážně [[Židé|židovskou]] redakci [[Neues Wiener Tagblatt]] ve [[Věznice|vězení]], ztratil šlechtické tituly i [[mandát]] v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]] jakož i možnost do ní kandidovat. Po 10 letech, kdy byl jeho trest promlčen, byl do Říšské rady znovu zvolen a svým hrubým chováním významně přispěl ke snížení vážnosti této instituce.<ref>[http://leccos.com/index.php/clanky/schonerer-georg-von Georg von Schönerer; encyklopedie Leccos]</ref>
 
=== Maďarizace ===