Zánik Rakousko-Uherska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Období Svaté aliance: doplnění - porážka sardinie |
drobné úpravy, překlepy a zpřesnění značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 223:
}}</ref>
Rakousko-uherské vyrovnání po prohrané [[Prusko-rakouská válka|prusko-rakouské válce]] zapadalo do obvykle ústupné politiky, kterou od 60. let [[František Josef I.]] vůči [[Maďaři|Maďarům]] vedl. [[Uhersko|Uherské země]] (tzv. [[Zalitavsko]]) zůstaly s Rakouskými zeměmi (tzv. [[Předlitavsko]]) spojeny osobou císaře, ministerstvem financí, války a zahraničí. Jinak měly vlastní vládu s vlastním ministerským předsedou. Uherské elity by v té době jistě raději rozdělily obě území důkladněji, takže těžko mohly být zcela spokojeny.{{#tag:ref|Obvyklou představou uherských politiků byla tzv. personální unie s Rakouskem, kdy by obě části říše byly spojeny pouze osobou císaře.|group="pozn."}} Životní úroveň většiny uherského obyvatelstva a
| příjmení = Svatuška
| jméno = Jakub
Řádek 388:
Paradoxem je, že [[Sociální demokracie|sociálně demokratické]] hnutí přitom až do [[První světová válka|1. světové války]] nijak zvlášť neusilovalo o rozbití [[monarchie]]. Naopak - národní odnože [[Sociálně demokratická strana Rakouska|sociálně demokratické strany]] byly spojeny ve volné federaci těchto stran. Konstruktivní spojení tak měly dokonce [[Češi|česká]] a německorakouská odnož, což bychom v jiných oblastech společenského života stěží dohledávali.{{#tag:ref|Důvodem pro nedůvěru či odpor vládnoucích kruhů k socialistickému hnutí byl mimo jiné i ideologický odpor socialistů k monarchistickému uspořádání, kapitalismu a hierarchickému dělení společnosti na bohaté a chudé, či na šlechtu a prostý lid. Přes všechny politické a ekonomické pokroky zejména v Předlitavsku byl tento konzervativní přístup ke společnosti v rakouské i uherské politice silně přítomný a elity umožňovaly sociální pokrok spíš pod nátlakem okolností než programově.|group="pozn."}} Z [[Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická|české sociální demokracie]] se později oddělila její více nacionálně orientovaná odnož - [[Česká strana národně sociální]], která již ve svých cílech měla boj za větší suverenitu národa. Samotná sociální demokracie na stranu českých separatistů přešla až v průběhu [[První světová válka|1. světové války]], a to poněkud neochotně. Jedním z velkých úspěchů sociálně demokratického hnutí bylo zavedení rovného tajného [[Volební právo|hlasovacího práva]], boj za něj se vyhrotil v revolučním roce [[1905]] a již o dva roky později bylo toto nové právo aplikováno v prvních volbách do [[Předlitavsko|předlitavské]] [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]].<ref name="cssd" />
[[Rakouská socialistická internacionála]] však nakonec podlehla rozpadu a národní socialistické hnutí se od sebe začala vzdalovat. [[Sociálně demokratická strana Rakouska|Německorakouská sociální demokracie]], která byla ze všech rakouských socialistických stran nejvlivnější, označila [[Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická|Českoslovanskou socialistickou stranu dělnickou]] za [[Separatismus|separatistickou]], a to vedlo k jejímu vyloučení z [[Internacionála|internacionály]]. Ač tedy socialistické hnutí, podobně jako většina podstatným politických proudů v české politické scéně, neusilovala o destrukci [[monarchie]], přesto se i toto hnutí ocitlo v rozkolu
| příjmení = Kárník
| jméno = Zdeněk
Řádek 450:
V civilní sféře však spor o společný jazyk neustále gradoval, zejména po [[Demise|demisi]] Taaffeho vlády roku [[1893]]. Od této demise se již politický smír do země prakticky nevrátil.<ref name="konzerva" />
Velkou bouři vyvolaly [[Badeniho jazyková nařízení|Badeniho jazykové reformy]], které se pokoušely zavést [[Čeština|češtinu]] v
| příjmení = Kosatík
| jméno = Pavel
Řádek 581:
}}</ref>
Pro [[Pangermanismus|Všeněmce]] byli [[Habsburkové]] úhlavními nepřáteli, a platilo to i naopak. Právně poměrně důsledně národnostně indiferentní [[monarchie]] netolerovala cílené útoky motivované
=== Maďarizace ===
|