Béla Bartók: Porovnání verzí

| povolání = hudební skladatel, klavírista, [[etnomuzikologie|etnomuzikolog]]

|Vyznání = unitář}}

 

== Život ==

V prosinci [[1904]] dokončil Bartók v Bratislavě lisztovskou ''Rapsódii pro klavír a orchestr op. 1.'' Když poznal, že „maďarské písně, mylně pokládané za lidové, jsou ve skutečnosti více či méně triviálními prostonárodními písněmi umělými…“, zahájil v r. 1905 spolu se [[Zoltán Kodály|Zoltánem Kodálym]] po maďarském venkově sběr lidové hudby (3700 zápisů). Později ze srovnávacích důvodů sbíral i písně [[Slovensko|slovenské]] (3200), [[Rumunsko|rumunské]] (3500); tiskem vydány 1967), ale i [[Arabské národy|arabské]] (65 z 1913), [[Turecko|turecké]] (89 z 1935), [[Ukrajina|ukrajinské]], [[Valašsko (Rumunsko)|valašské]], aj. Stal se v tomto světově uznávanou autoritou, jeho studie vyšly v řadě zemí. Ze starobylých tonálních a rytmických struktur východoevropského folklóru čerpal podněty pro svou vlastní skladatelskou tvorbu, kterou chtěl vymanit z tradičních klišé dur – mollového systému. Povzbuzením mu bylo i poznání děl [[Claude Debussy|Debussyho]], rovněž uplatňujícího pěti- a celotónové [[tónina|tóniny]].

 

 

V údobí [[Maďarská republika rad|Maďarské republiky rad]] ([[1919]]) tvořil Bartók spolu s Kodálym a [[Erno Dohnányi|Ernem Dohnányim]] (maďarský klavírista, skladatel a dirigent) její Hudební direktorium. Aby unikl domácím útokům, vyžádal si Bartók v r. 1920 na hudební akademii, na níž od 1907 vyučoval klavírní hře, dovolenou a podnikal četná zahraniční turné jako klavírista, při nichž s ohlasem uváděl vlastní skladby (v [[Československo|Československu]] v letech [[1925]], [[1927]], [[1929]], [[1930]]).

{{Modernistická hudba}}

{{Autoritní data}}

 

[[Kategorie:Maďarští hudební skladatelé]]

[[Kategorie:Maďarští hudební pedagogové]]