Jiří Pelikán (politik): Porovnání verzí

== Stručný životopis ==

Pocházel z umělecké rodiny a celý život byl levicově orientovaným intelektuálem a reformním [[komunismus|komunistou]]. Za [[Druhá světová válka|2.&nbsp;světové války]] byl 5&nbsp;měsíců vězněn [[nacismus|nacistickým]] [[gestapo|gestapem]], po propuštění z vězení se od roku [[1941]] až do konce války skrýval na neznámém místě (ukrýval se na Kořenci /Boskovicko/, kde má v místním muzeu pamětní síň, zachycující jeho život a působení v této obci). Proto byla uvězněna jeho matka, která zahynula v [[Koncentrační tábor|koncentračním táboře]]. Po válce se stal aktivním mládežnickým a svazáckým funkcionářem, pracoval jako funkcionář [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] a [[Komunistická strana Československa|ÚV&nbsp;KSČ]]. On sám si později vyčítal, že byl spoluzodpovědný za vyhazování [[student]]ů z vysokých škol po [[únor 1948|únoru 1948]], protože stál v čele tzv. vyakčňovací komise, která měla na svědomí vyhození tisíců vysokoškoláků.<ref>[http://www.listy.cz/pelikan.php?text=kdo-byl-kdo PELIKÁN Jiří]</ref> Jeho aparátnická kariéra vyvrcholila tím, že v letech [[1955]] až [[1963]] zastával funkci generálního tajemníka a předsedy prokomunisticky orientovaného [[Mezinárodní svaz studentstva|Mezinárodního svazu studentstva]]. Na počátku [[1960–1969|60.&nbsp;let]] 20.&nbsp;století byl jmenován do funkce ústředního [[ředitel]]e [[Československá televize|Československé televize]], kde v roce [[1968]] zastával silně reformní postoje. I&nbsp;díky němu televize mnohem svobodněji informovala veřejnost o tehdejším politickém dění. Po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazi vojsk Varšavské smlouvy]] v roce 1968 byl „odsunut“ do diplomatických služeb a stal se kulturním atašé československého velvyslanectví v [[Itálie|Itálii]]. V&nbsp;roce [[1969]] se odmítl vrátit do vlasti, za což byl doma zbaven poslaneckého mandátu.<ref>Zápis z jednání Sněmovny lidu Federálního shromáždění dne 16. října 1969, [cit. 2008-10-30]. [http://www.psp.cz/eknih/1969fs/sl/stenprot/005schuz/s005001.htm Dostupné online].</ref> V Itálii požádal o politický [[azyl]] a hned se zapojil do místního politického dění. V&nbsp;roce [[1977]] získal italské občanství a od roku [[1979]] působil po dvě volební období (znovu zvolen [[1984]]) jako poslanec [[Evropský parlament|Evropského parlamentu]] za [[Partito Socialista Democratico Italiano|italskou socialistickou stranu]]. Po roce [[1990]] působil krátce jako poradce československého prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]].

 

== Státní bezpečnost ==