Dvorní malíři rudolfínské Prahy: Porovnání verzí

[[Malířství|Malíři]] vstupovali do dvorských služeb již od doby vrcholného [[Středověk|středověku]]. Stávali se tak součástí [[Panovnický dvůr|královských a knížecích dvorů]], přičemž často zastávali funkci [[Komorník (úřad)|komořích]]. Vedle většinou povinného pobytu u panovnického dvora, bylo hlavní činností dvorních [[dvorní malířMalířství|dvorních malířů]] malovat [[Portrét|portréty]] [[Panovník|panovníků]] a členů jejich rodin. Za to získávali smluvní [[plat]], a tím také nezávislost na regulích [[cech|malířských cechů]]. Často pracovali i na výzdobě [[palác|paláců]], na [[Dekorativní umění|dekoracích]] pro [[Slavnost|dvorní slavnosti]] a pro [[divadelní představení]]. Za [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I. Habsburského]] (1503-1564) byli do [[Praha|Prahy]] zváni malíři, které [[císař]] vyznamenal dvorským titulem. Mnozí z nich však nepracovali jen pro dvůr, ale pracovali i ve všech městech pražských, a někdy i v celém [[Království]].

Mezi 1526 až 1576 bylo v Praze zapsáno 98 [[mistr|mistrů malířského řemesla]] a mezi [[1576]]-[[1620]] jich bylo dokonce 167. Tato čísla zahrnují i 51 [[Dvorní malíři rudolfínské Prahy| 51 dvorních malířů]], z nich většina působila v [[Praha|Praze]] v době vlády [[Rudolf II.|císaře Rudolfa II. Habsburského]] (1552-1612). Z nich však jen [[Matyáš Hutský]] z [[Křivoklát|Křivoklátu]], chráněnec arcivévody [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinanda II. Tyrolského]] ([[1529]]-[[1595]]), byl původem [[Češi|Čech]].<ref>''Winter Zikmund.'' III. Řemeslo malířské. In: Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách (1526-1620). Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1909. 749 stran.</ref> Hutský byl autorem cyklu [[Miniatura (malířství)|miniatur]] v [[Rukopis|rukopise]] ''Icones historici, vitam et martyrium sancti Venceslai'' z roku [[1585]], reprodukujících [[výjev|výjevy]] ze života [[Svatý Václav|sv. Václava]], které [[Mistr Litoměřickéholitoměřického oltáře]] namaloval na stěny [[Kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta|Svatováclavské kaple]] v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále sv. Víta v Praze]]. Byl také autorem [[Iluminace|iluminací]] zhotovených pro [[Václav Štěpanický z Valdštejna|Václava Štěpanického z Valdštejna]] (první díl [[Lomnický graduál|Lomnického graduálu]]).

S přibývajícím počtem dvorních malířů nezávislých na [[cechovní regule|cechovních regulích]] však narůstalo napětí mezi [[Panovnický dvůr|dvorem]] a [[Město|městy]].<ref>''Konečný L.'' Rudolfínští umělci o sobě a svých dílech. In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Skira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 107-121.</ref> Zvláště po roce [[1583]], kdy [[císař]] nechal přestěhovat svou [[Residence|rezidenci]] z [[Vídeň|Vídně]] do [[Praha|Prahy]], se napětí mezi dvorskými a cechovními malíři vystupňovalo natolik, že 27. dubna [[1595]] císař vydal [[Privilegium]], ve kterém nejen potvrzoval dřívější [[Výsada|výsady]] [[pražský malířský cech|pražského malířského [[Cech|cechu]], ale dále je rozšířil a polepšil také [[Cechovní heraldika|cechovní erb]].<ref>''Liška J.'' Jiří Gabriel Mayer podle Bartholomea Sprangera. Erb Staroměstského malířského cechu. In: ''Bartholomeus Spranger ve sbírkách v České republice'' Diplomová práce: Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2011. Str. 167-168.</ref>. Tímto dekretem císař vyčlenil [[malířství]] z pozice [[Řemeslo|řemesla]] a nově ho zařadil mezi uměleckou činnost.

Tuto změnu znázornil [[Hans von Aachen]] v [[Kresba|kresbě]] ''[[Minerva]] uvádí malířství mezi [[Apollón|Apollóna]] a [[Múzy]]'' ([[Moravská galerie]], [[Brno]]). Podle této kresby později [[Aegidius Sadeler]] vytvořil známý [[mědiryt]] ''[[Minerva]] uvádí [[Malířství]] mezi [[Sedm svobodných umění|Sedm Svobodných umění]]'' ([[1595]]/97, Wallraf-Richartz-Museum, [[Kolín nad Rýnem|Kolín n/Rýnem]]). Byl to [[doklad]], jak vysokého uznání se dostalo dvorním, ale i cechovním malířům působícím v [[rudolfínské Praze]]. Ke konečnému zklidnění situace pak významně přispěl [[Bartholomeus Spranger]], který patřil k [[císařský dvůr|císařskému dvoru]], ale současně byl i členem městského malířského [[Cech|cechu]]. Byl to právě on, kdo provedl polepšení staroměstského [[malířského [[Erb|erbu]], jehož podobu dnes známe z [[kopie]] zhotovené [[Jiří Gabriel Mayer|Jiřím Gabrielem Mayerem]] z [[Cheb|Chebu]] v letech [[1627]]-[[1631]].<ref>''Šroněk M.'' Sochařství a malířství v Praze 1550-1650. In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1997. Str. 353-375.</ref>

Mladý [[Rudolf II.]] se během svého osmiletého výchovného pobytu u [[španělský dvůr|španělského dvora]] ([[1564]]-[[1571]]) mohl podrobně seznámit s [[umělecká sbírka|uměleckými sbírkami]] [[Král|krále]] [[Filip II. Španělský|Filipa II. Španělského]] ([[1527]]-[[1598]]). Rovněž Rudolfův otec [[Maxmilián II. Habsburský]] ([[1527]]-[[1576]]), který patřil mezi nejvzdělanější evropské panovníky, se zajímal především o [[malířství]] a [[antická památka|antické památky]]. V neposlední řadě Rudolfa II. ovlivnily [[umělecká sbírka|umělecké sbírky]] jeho strýce [[Ferdinand II. Tyrolský|arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského]]. Po odchodu z [[Praha|Prahy]] ([[1566]]) nechal [[arcivévoda]] jednu z nejzajímavějších sbírek té doby převézt z Prahy na [[Ambras (zámek)|zámek Ambras]] u [[Innsbruck|Innsbrucku.]]<ref>''Fučíková E.'' Malířství a sochařství na dvoře Rudolfa II. v Praze. In: ''Dějiny českého výtvarného umění II/1.'' Vydala Academia, nakladatelství ČSAV, Praha, 1989. Str.182-222. ISBN 80-200-0069-0</ref>

Od 2. poloviny [[16. století]] se v [[Praha|Praze]] začaly objevovat výrazné umělecké [[Osobnost|osobnosti]], které se podílely především na přestavbě a výzdobě [[Pražský hrad|Pražského hradu]]. Již [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] posílal do Prahy své [[Malířství|malíře]], aby vyzdobili hradní prostory. Byl to především '''[[Jakob Seisenegger]]''', malíř reprezentativních císařských [[Portrét|portrétů]], který od roku [[1531]] působil jako [[dvorní malíř]].<ref>''Neumann J.'' Jakob Seisenegger. In: ''Obrazárna Pražského hradu, soubor vybraných děl.'' Praha, 1964. Str.178-179.</ref> Od roku [[1539]] pracoval na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] jako dvorní malíř také '''[[Giovanni Battista Ferro]]'''.<ref>''Fučíková E. a spol.'' Pražský hrad za Rudolfa II., jeho předchůdců a následovníků (1530-1648). In: ''Rudolf II. a Praha'' (E. Fučíková et al., eds.). Vydala Správa Pražského hradu, Thames and Hudson, Seira, Praha-Londýn-Milán, 1995. Str. 2-71.</ref> Jím navržený cyklus [[Podobizna|podobizen]] českých [[Panovník|panovníků]] a rodiny [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]], v roce [[1563]] započatý milánským malířem [[Domenico Pozzy|Domenicem Pozzym]], však nebyl nikdy dokončen. V roce [[1551]] vstoupil do služeb arcivévody [[Ferdinand II. Tyrolský|Ferdinanda II. Tyrolského]] příslušník [[benátská malířská škola|benátské malířské školy]] '''[[Francesco Terzio]]''' ([[1523]]-[[1591]]). Pracoval jako [[portrétista]]. Byl také autorem kresebného návrhu ''[[Zpívající fontána (Praha)|Zpívající fontány]]'' před [[Letohrádek královny Anny|Královským letohrádkem]]. Jeho nejobsáhlejším dílem pro [[Arcivévoda|arcivévodu]] však byly ''Imagines Domus Austriacae'', v nichž zpodobnil 74 členů [[Habsburkové|Habsburského rodu]].<ref>''Fučíková E.'' Francesco Terzio, Císař Maxmilián II. ve zbroji. In: ''Rudolfínští mistři''. Vydalo Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 2014. Str. 92-93.</ref> K Terziovým vrstevníkům patřil '''[[Florian Abel]]''', původem [[Němci|Němec]], který i jako [[Dvorní malíři rudolfínské Prahy|dvorní malíř]] vstoupil do [[Staroměstský malířský cech|Staroměstského malířského cechu]]. Svými [[Dřevořez|dřevořezy]] se podílel na ilustraci [[Melantrichova bible|Melantrichova]] vydání ''[[Bible česká|Bible české]]''. Pro předčasnou [[smrt]] ([[1565]]) [[ilustrace]] bible dokončil [[Francesco Terzio]].

Následně do služeb [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána II.]] byl přijat '''[[Giulio Licinio]]''' ([[1527]]-[[1591]] ?), [[Benátčan]], označovaný za dvorního [[Portrétista|portrétistu]]. K jeho nejvýznamnějším dílům patří výzdoba prostor [[kaple]] [[Bratislavský hrad|Bratislavského hradu]] provedená v letech [[1563]]-[[1570]]. Naopak k výzdobě [[zámek Neugebäude|zámku Neugebäude]] císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián II]]. pozval do [[Vídeň|Vídně]] '''[[Bartholomeus Spranger|Bartholomea Sprangera]]''' ([[1546]]-[[1611]]), [[Krajinář|krajináře]] vyučeného v [[Nizozemí]], který si další [[malířský žánr|malířské žánry]] osvojil ve [[Francie|Francii]] a [[Itálie|Itálii]]. Jeho první práce provedené v [[Praha|Praze]] se týkaly výzdoby císařských komnat na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Skutečného vrcholu však dosáhla Sprangerova tvorba po roce [[1590]]. Dokládají to obrazy ''[[Alegorie]] [[Moudrost|Moudrosti]]'', oslavující císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], a ''[[Epitaf]] zlatníka Müllera'', malířova [[Tchán|tchána]].