Otevřít hlavní menu

Změny

m
typos
I&nbsp;přesto Adam z&nbsp;Hradce pokračoval ve svém přesvědčování. Důraz kladl především na to, že přijetí generálské hodnosti by zvýšilo Petrovu společenskou autoritu a zároveň během doby, kdy by se zabýval obranou země, by byl chráněni před svými věřiteli. Petr Vok se nakonec nechal přesvědčit a na konci srpna začal s&nbsp;přípravami k&nbsp;tažení. Na rožmberských panstvích se shromáždilo asi 1500 rožmberských ozbrojenců, kteří tak tvořili téměř desetinu českého vojska. Z&nbsp;Českého Krumlova vyrazil Petr Vok se svými oddíly 5. září. Při přehlídce ve [[Znojmo|Znojmě]], kde se shromáždilo české vojsko, dosáhlo velikosti 15 500 pěších vojáků a 2000 jezdců. Výzbroj většiny vojáků však byla nedostatečná a také jejich výcvik byl nedokonalý. [[Zemská hotovost]] tak obvykle mohla sloužit jen jako rezerva účinnějších profesionálních [[žoldnéř]]ských vojsk.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 128–130.</ref>
 
Problémy způsobovalo i&nbsp;určení vojenské výpravy, která měla být zásadně určena k&nbsp;obraně zemí České koruny a jen výjimečně měla překročit hranice do Uher. Rozhodování ztěžovala Petru Vokovi i&nbsp;nepřehledná situace. Původně chtěl dodržet plánovaný pochod na [[Bratislava|Prešpurk]] a [[Komárno]], ale po porážce arciknížete Matyáše od Turků a jeho ústupu do Rakouska a poté co se vzdala pevnost [[Győr|Ráb]], na něj naléhal jak Matyáš, tak i&nbsp;císař Rudolf II. a čeští místodržitelé, aby se vydal k&nbsp;Vídni. Petr Vok žádal z&nbsp;Prahy jasné instrukce, protože nehodlal nést odpovědnost za změnu, kterou ještě nedávno čeští nejvyšší úředníci odmítali. Požadovanou jednoznačnou instrukci sice nedostal, ale bylo mu sděleno, že se má řídit Matyášovými pokyny. Zemská hotovost se tedy vydala k&nbsp;[[Vídeň|Vídni]] odkud pokračovala k&nbsp;Prešpurku. Do žádných bojů ale nezasáhla, prootžeprotože kvůli blížící se zimyzimě Turci přerušili obléhání Komárna a vrátili se do zimních táborů.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 131–133.</ref>
 
Konečně 3. listopadu 1594 bylo české vojsko rozpuštěno. Část viny za neúspěšnou výpravu byla kladen Petru Vokovi z&nbsp;Rožmberka. Přes celkový neúspěch vojenské kampaně mělo pro Petra Voka turecké tažení velký význam. Získané zkušenosti totiž využil při programu systematického vyzbrojování svého dominia, které se tak mělo stát schopným ubránit se nejen proti útokům zvenčí, ale i&nbsp;proti vnitřním nepřátelům. V&nbsp;následujících letech věnoval velké finanční částky na zajištění moderní výzbroje a výstroje pro nejméně 2000 vojáků, a také na vybudování moderního dělostřelectva, které hrálo ve válečných konfliktech stále důležitější roli. Také Třeboň nechal přestavět v&nbsp;takřka nedobytnou pevnost.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 133–134.</ref>
1 046

editací