Něnečtina: Porovnání verzí

[['''Něnečtina]]''' spadá do skupiny [[Samojedské jazyky|samojedských jazyků]] [[UralskáUralské jazyková rodinajazyky|uralské jazykové rodiny]]. S přibližně 21 900 mluvčími (údaj z roku 2010 dle [http://www.ethnologue.com www.ethnologue.com]) je nejrozšířenějším jazykem v podskupině [[Severní samojedskéSamojedské jazyky|severních samojedských jazyků]]. Dělí se na dva dialekty - tundrovou (Ненэцяʼ вада) a lesní (Нешаӈ вата) něnečtinu. Lesní něnečtina je na pokraji zániku, tundrovou mluví zhruba 95 % populace [[Něnci|Něnců]].

[[Něnci]] byli dříve označováni také jako Jurakové. Tato etnická skupina obývá polární končiny severovýchodní Evropy a severozápadní [[Sibiř|Sibiře]], od poloostrova Kanin na [[Bílé moře|Bílém moři]] až po deltu řeky [[Jenisej]]; žijí také na [[PoloostrovUralské Kolajazyky|Kolském poloostrově]] a na ostrovech v [[Severní ledový oceán|Severním ledovém oceánu]]. Administrativně se toto území rozděluje na [[Něnecký autonomní okruh]] v rámci [[Archangelská oblast|Archangelské oblasti]] a [[Jamalskoněnecký autonomní okruh|JamalskoJamalo-něnecký autonomní okruh]] v rámci [[Ťumeňská oblast|Ťumeňské oblasti]].

Po staletí se zapisovalo piktografickým písmem, což patřilo obecně k rysům kultury severských národů. O ustálení psaného jazyka usilovali především pravoslavní misionáři, ve 30. letech 19. století publikoval první texty náboženského charakteru [[Archimandrita|archimandrita]] Venjamin Smirnov. Jeden z prvních slabikářů vydal J. Sibircev (1895). Něnecký spisovný jazyk byl ustálen v roce 1932, a to na základě jednoho ze středních dialektů, který využíval [[Latinka|latinku]]. Poté byl vydán slabikář Jadei vada (Nový svět), čítanka, kniha aritmetiky a školní slovníky, vedle toho také pár politických textů a drobných překladů z ruštiny. V roce 1937 se paralelně zavedl přepis do [[AzbukaCyrilice|azbuky]]. Téhož roku [[Sergej Prokofjev]] napsal přehled gramatiky. V současné době se vydávají především učebnice, existuje ale i něnecká krásná literatura. Nejznámějšími autory jsou např. Tyko Vylka (1886-1960), Ivan Istomin (1917-1988), Leonid Lepstcui (*1932) nebo Vassilij Ledkov (*1933). Jediné něnecky psané noviny – Nyjaryjana Ngyrm (Červený sever) – vychází v [[Salechard|Salechardu]], hlavním městě [[Jamalo-něnecký autonomní okruh|Jamalsko-něneckého autonomního okruhu]].

Něnečtina je [[Syntetický jazyk|syntetický]], převážně [[Aglutinační jazyk|aglutinační]], ale z části také [[Flektivní jazyk|flektivní jazyk]]. Má dva hlavní slovní druhy – [[Sloveso|slovesa]] a jména (resp. [[Podstatné jméno|substantiva]]). Vedle jmen existují i další, vedlejší druhy vykazující některé nominální kategorie – např. [[Osobní zájmeno|osobní zájmena]], různé skupiny [[Příslovce|adverbií]] a [[Postpozice|postpozicí]]. [[Přídavné jméno|Adjektiva]] netvoří samostatný slovní druh, ačkoliv mohou mít jisté derivační odchylky a zvláštnosti. To samé platí pro číslovky.

U něneckých sloves se určují následující kategorie: způsob, čas, [[KonjugaceČeská slovesa|konjugace]] (subjektivní, objektivní, reflexivní), číslo objektu (při konjugaci objektivní), osoba a číslo subjektu. Existuje i pár neurčitých slovesných tvarů.

Něnecké sloveso rozlišuje tři čísla (singulár, [[DuálČeská slovesa|duál]], plurál) a tři osoby. Následující tabulka obsahuje nejběžnější osobní sufixy pro indikativ (a další slovesné způsoby), a to podle konjugačních skupin zmíněných výše.

Substantivum v něnečtině může mít tři čísla – singulár, duál a plurál. Pádů rozlišuje celkem sedm – gramatické ([[Nominativ|nominativ]], [[Akuzativ|akuzativ]], [[Genitiv|genitiv]]) a lokální ([[Dativ|dativ]], [[LokativLokál|lokativ]], [[Ablativ|ablativ]], [[Prolativ|prolativ]]). Druhá skupina pádu, tj. pády lokální, se neuplatňují u duálu, pády se nahrazují [[Postpozice|postpozicí]].

Něnečtina využívá tzv. [[SOVslovosled]] řazení slov (subjekt-objekt-sloveso). Objekt bývá většinou v akuzativu, pokud je věta v imperativu, objekt zůstává v nominativu.