Otevřít hlavní menu

Změny

Odebráno 107 bajtů ,  před 2 lety
hjjh
 
Hodnotu (velikost) dané fyzikální veličiny ''X'' vyjadřujeme vždy její [[číslo|číselnou]] hodnotou {''X''} a jednotkou [''X''], což formálně zapisujeme ve tvaru
 
:<math>X=\{X\} [X]</math>,
např.&nbsp;''m'' = 123&nbsp;[[kilogram|kg]], ''d'' = 12&nbsp;[[metr|m]] apod.
 
* '''Vektorové veličiny''' (tj.&nbsp;[[vektor]]y) jsou určeny svou velikostí, jednotkou a&nbsp;směrem. Vektory můžeme také chápat jako jisté rozšíření pojmu fyzikální veličina na uspořádanou ''n''-tici číselných hodnot se stejnou [[Fyzikální jednotka|jednotkou]], kde ''n'' značí počet tzv.&nbsp;složek. Pro určení směru je totiž potřeba udat tolik složek, jako je počet os [[Soustava souřadnic|souřadné soustavy]]. Ve složkovém zápisu nám proto postačí u složek jeden index. V&nbsp;písmu vyznačujeme vektorové veličiny buď '''tučně''' (boldface) anebo šipkou nad příslušným písmenem, např. <math>\mathbf{F}</math> nebo <math>\vec{F}</math>. Příklad: [[síla]], okamžitá [[rychlost]].
 
* '''Tenzorové veličiny''' (tzv.&nbsp;[[tenzor]]y). jsou určeny počtem hodnot (složek) rovným počtu os [[Soustava souřadnic|souřadné soustavy]] umocněným na tzv. řád tenzoru. Můžeme je také chápat jako další rozšiřování pojmu fyzikální veličina na uspořádanou ''n''-tici vektorů, či ''n''-tici takových ''n''-tic vektorů apod., kde ''n'' značí počet tzv.&nbsp;složek. Ve složkovém zápisu nám postačí u&nbsp;složek tolik indexů, jaký je řád tenzoru. (Proto můžeme vektor nazvat též tenzorem 1.&nbsp;řádu a&nbsp;skalár tenzorem nultého řádu.) V&nbsp;písmu používáme zpravidla složkového zápisu (výjimečně se u&nbsp;tenzorů 2.&nbsp;řádu setkáváme se zápisem s oboustrannou šipkou nad příslušným symbolem), např.&nbsp;<math>\tau_{ij}</math>, <math>R^{ij}_{kl}</math>. Příklad: [[tenzor napětí]], Riemannův tenzor křivosti.
 
* Speciální případ tenzoru, a&nbsp;sice antisymetrický tenzor druhého řádu, má (pouze v&nbsp;třírozměrném [[Eukleidovský prostor|prostoru]]) stejný počet nezávislých složek, jako má vektor. Obvykle s&nbsp;ním jako s&nbsp;vektorem zacházíme, neboť se chová stejně s&nbsp;jedinou výjimkou – při změně orientace souřadných os nemění (na rozdíl od pravého vektoru) znaménko. Nazývá se proto '''pseudovektor''' nebo '''axiální vektor'''. Pseudovektory jsou všechny [[vektorový součin|vektorové součiny]] pravých vektorů (definované také pouze v&nbsp;třírozměrném [[Eukleidovský prostor|prostoru]]). Příklad: [[úhlová rychlost]], [[moment síly]], [[magnetická indukce]].