Koželuh: Porovnání verzí

Koželužství bývalo důležité řemeslo, které ovšem potřebovalo hodně vody a zpracovávané kůže silně páchly. Proto se koželuhové nebo jircháři usazovali na okraji měst a blízko řeky. Surová stažená kůže se nejprve máčí, aby změkla, a zbavuje zbytků masa a blan buďto přetahováním přes dlouhý tupý nůž (postruhskobza, skobla), anebo ruční "kosou" na dřevěném špalku. Aby se zbavila srsti, máčí se až dva týdny ve vápenné vodě nebo natírá hašeným vápnem a kůže se položí na sebe, až srst změkne a dá se odstranit přetahováním na postruhu. Takto vzniklá "holina" se louží, aby změkla, a dále se vyčiní buď [[Kamenec|kamencem]] ([[jirchář]]), tukem (semišník) nebo [[Třísloviny|tříslovinou]] (koželuh) z dubové, bukové aj. kůry. Tím se struktura kůže podstatně změní, zabrání se jejímu hnití, sníží se její bobtnavost a také se zbarví. Kůže se nakládá na několik týdnů v kádích nebo jamách, což se u silných kůží i několikrát opakuje. Vydělané usně se pak suší, lisují, případně natírají, barví a leští.<ref>''Ottův slovník naučný'', heslo Koželužství. </ref>