Národní umělec: Porovnání verzí

Záhy po válce 22. června 1945 (Josefu Horovi in memoriam) byl první umělec prohlášen národním umělcem na základě 4. paragrafu tehdy platného zákona o řádech a titulech č. 268/1936 Sb., který stanovil: „President republiky, vláda nebo její členové mohou projevovati uznání za vynikající činnost nebo výkon v zájmu veřejném. Podrobnosti, zejména o způsobu tohoto vyznamenání, určí nařízení, které vydá vláda se souhlasem presidenta republiky.“ Ovšem zvláštní nařízení vydáno nebylo a takto udělený titul byl skutečně pouze čestným titulem a ničím víc. Proto se v roce 1948 uvažovalo o pevnějším vymezení práv vyznamenaného. Forma titulu se také mohl opírat o vzor sovětský, kde se udělovaly čestné tituly za celý Sovětský svaz a v jednotlivých republikách (tzn. např. [[národní umělec SSSR]] a [[národní umělec RSFSR]],). přičemžPřičemž sovětskýv prostorsovětském odlišovalprostoru „artistu“se titul uděloval ve dvou liniích, za [[múzická umění]] („artist“ артист) a „chudožnika“[[výtvarné umění]] („chudožnik“ художник, tedydoslova interpretativní[[malíř]], aale kreativnítitul umělce,byl českýudělován uměleci sochařům a zahrnovaldalším obavisuálním typyumělcům).

Protože se zdálo, že pouhý titul je málo, byl dne 6. května 1948 navržen zákon (vydán 4. června 1948, od kdy se počítá jeho účinnost) č. 130/1948 Sb.,<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-130</ref> o národních umělcích. Zde bylo umožněno nosit čestný odznak svědčící o titulu a také možnost udělit doživotní důchod pro umělce, případně vdovy a nezaopatřené děti. Stát se také deklaroval, že mu „...přísluší péče o vydávání děl národních umělců.“

Zákon z roku 1948 stanovil, že národním umělcem se může stát občan „české nebo slovenské národnosti“, v roce 1953<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1953-79</ref> již znala pouze československou národnost (to byla hlavní změna). Před touto novelou ovšem došlo k významné změně v oceňování umělců, kdy byl zákonem č. 55/1953 Sb.<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1953-55</ref> zaveden titul [[zasloužilý umělec]] (jakýsi nižší stupeň státního ocenění umělců, v obou případech se jednalo o ocenění za celoživotní dílo), české [[umělec]] zahrnovalo obě tyto kategorie.

V roce 1963 pak vyšel zcela nový zákon o národních umělcích ze dne 9. července č. 56/1963 Sb.<ref>https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-56</ref> Zákon upravil nově možnost odebrání titulu (odkazem na zákon 62/1962 Sb., o propůjčování vyznamenání). Jediní umělci, u kterých byl aktivováno ustanovení o odebrání byly [[Ján Kadár]] a Alfred[[Alfréd Radok]], kteří o titul přišli na základě rozhodnutí prezidenta roku 1972. Nový zákon také stanovil, že umělec dostane „...listinu opatřenou státní pečetí a podepsanou presidentem republiky.“ (o odznaku nemluví) Postavení prezidenta při prohlašování za národního umělce bylo posíleno neuvedením vyslovené podmínky konzultace věci s ministry a návrh vlády (v prvním paragrafu se psalo „President republiky může prohlásit československého občana, jehož umělecké působení svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, v uznání této jeho činnosti za národního umělce.“).