Byzantská říše v době Herakleiovců: Porovnání verzí

V letech po Herakleiově smrti pokračovaly jak boje s Araby na východě, tak srážky se [[Slované|Slovany]] na balkánských územích. Přestože další císaři pořádali i na tato území vojenské výpravy, po dlouhou dobu bylo obtížné slovanské kmeny zpacifikovat. Velké nebezpečí nastalo pro Byzanc za vlády císaře [[Konstantin IV.|Konstantina IV.]], během níž Arabové mezi lety 674–678 [[Obléhání Konstantinopole (674–678)|obléhali]] samotnou Konstantinopol. Odražení tohoto útoku zvýšilo prestiž Byzance a následný mír umožnil císaři věnovat se více západním oblastem říše.<ref name="drspic61"/> Zde vyvstal říši nový soupeř v podobě [[první bulharská říše|první bulharské říše]], již musel Konstantin na základě mírové smlouvy roku 681 formálně uznat a jež měla v dalších letech po dlouhou dobu působit jako protiváha byzantského vlivu na [[Balkán]]ě.<ref name="zást103"/> Posledním císařem z dynastie Herakleiovců byl [[Justinián II.]], proti němuž vypuklo roku 695 úspěšné povstání. Svrhnutý císař byl zohaven a odeslán do exilu v [[ChersonChersonésos|Chersonésu]]u na [[Krym]]u, odkud po několika letech uprchl a znovu se dostal na trůn, čehož využil ke krvavé pomstě na svých odpůrcích.<ref name="hrad125">{{Citace monografie

Po celou svou vládu Justinián II. prosazoval svá rozhodnutí drastickými metodami, jejichž důsledkem byl rostoucí odpor proti jeho režimu.<ref name="drspic62"/> Když se špatná situace v říši vlivem stoupajícího daňového břemene a násilných přesunů obyvatelstva vyhrotila, vypuklo roku 695 proti Justiniánovi povstání, do jehož čela se postavil nový stratég thematu Hellas Leontios. Justinián byl sesazen, spiklenci mu uřízli nos, aby jej tak zbavili možnosti navrátit se na trůn, a poslali jej do vyhnanství v [[ChersonChersonésos|Chersonésu]]u na [[Krym]]u.